Okolí Pluta je mnohem záhadnější, než jsme zatím věděli

Mnozí si ještě pamatují, když se o Plutu hovořilo jako o planetě a nevěděli jsme o něm vůbec nic než to, že je opravdu daleko. Nicméně dny Pluta jako planety byly sečteny a dnes je z něj trpasličí planeta. Statusu planety bylo sice zbaveno, ale alespoň o něm začínáme něco tušit...

Pluto bylo jako jediná z planet objeveno americkým astronomem, což hrálo významnou roli i v obecné americké nevoli zbavit Pluto statutu planety. Objev Pluta nebyl náhodný, už koncem devatenáctého století astronomové odvodili, že kolem Slunce musí obíhat další planeta, jež lehce narušuje oběžnou dráhu Neptuna. Pluto bylo objeveno na pozorováních z Lowellovy observatoře v Arizoně a za jeho objevitele je považován tehdy 23letý Clyde Tombaugh. Ačkoliv předpovězeno bylo už koncem devatenáctého století, jeho objev se datuje až do roku 1930. A v roce 2006 Mezinárodní astronomická unie při svém setkání v Praze změnila definici planety a Pluto bylo rázem degradováno na trpasličí planetu, jakých je v prostoru za Neptunem, konkrétně v tzv. Kuiperově pásu, až až.

Amerika protestuje. Víte proč?

Obvzláště americká veřejnost není velkým fanouškem takové změny. Díky ní byli Američané totiž připraveni o jedinou planetu, kterou objevili. Nicméně astronomická veřejnost netruchlí a s napětím očekává rok 2015, kdy k Plutu dorazí sonda New Horizons.

Zatímco čekáme na rok 2015, věda jde kupředu a my toho o Plutu víme mnohem víc než před několika lety. Třeba to, že okolí Pluta je velmi prašné. Vlastnosti Pluta a jeho okolí začínáme odhadovat podle toho, jaké informace družice New Horizons vysílá s postupným přibližováním se k Plutu. Zatímco jsme si kdysi mysleli, že Pluto je jen jedna planeta, na jeho místě se ve skutečnosti nachází celý prapodivný systém z větších či menších těles. Největším z nich, které s Plutem tvoří dvojitý, okolo sebe obíhající systém, je Charon. Okolo této dvojice obíhají Styx, Nix, Kerberos a Hydra, všechny objevené zhruba v posledních deseti letech.

Snímek z Hubbleova vesmírného dalekohledu, zachycující systém okolo Pluta a Charonu. Zdroj M. Mutchler (STScI), A. Stern (SwRI) a HST Pluto Companion Search Team, ESA, NASA.

Co je na takovém systému nejzajímavější? Jeho okolí. Na naší Zemi jsme zvyklí na to, že když upustíme kámen, spadne na zem a je klid. Abychom jej dostali na oběžnou dráhu Země, museli bychom jej mrštit rychlostí 11.2 km/s, což je docela těžko zrealizovatelné. Naproti tomu v případě Pluta se jedná jen 1.2 km/s. Přepočteno na poměry gravitačních zrychlení, na Zemi je gravitace zhruba 12krát silnější než na Plutu. To znamená, že kdykoliv na Pluto dopadne cizí těleso, které vymrští okolní prach, prachové částice zde zůstanou ‘viset’ nad povrchem Pluta, chycené do gravitační pasti mezi Pluto a jeho měsíce. Jedna z nejnovějších studií se věnuje právě teoretickým předpovědím osudu prachu v systému Pluta a okolních měsíců. Pokud je prach náchylný na únik z Pluta, tak stejný efekt je ještě výraznější u jeho menších měsíců. Nicméně překvapivě se velmi často stane, že po sérii srážek se prach vrátí po čase na měsíc, ze kterého byl vymrštěn. Na Pluto nebo Charon dopadne jen 13 % prachu vymrštěného z jiných těles v okolí. Vypadá to jako maličkost, ale za dobu existence Pluta (tři a půl miliardy let) by to znamenalo, že se na jeho povrchu nashromáždila už centimetrová vrstva prachu, na Charonu pak třícentimetrová. Prach by nebyl rozložen rovnoměrně, protože na povrchu obou těles existují místa, kde je dopad prachových částic pravděpodobnější.

Mapa Pluta a jeho různě odrazivých oblastí připomínajících měsíční moře z Hubbleova vesmírného dalekohledu. Zdroj NASA, ESA, and Marc W. Buie (Southwest Research Institute).

Zdá se to jako nedůležité, ale pro pozorování sondy New Horizons to může hrát nemalou roli. Nový prach totiž může mít jinou odrazivost než zbytek povrchu Pluta a Charonu, na který prachu moc nedopadne. Tělesa tak zdánlivě mohou tvořit dojem měsíčních moří a vysvětlit tak pozorování Hubbleova vesmírného dalekohledu, v jehož hledáčku už se Pluto nejednou ocitlo.

Aby byla prachová tvář Pluta odhalena, budeme si muset počkat to roku 2015. Nicméně alespoň začínáme tušit, co můžeme čekat.

Jana Poledniková