Internet je mrňavý: Cokoliv na webu je od vás jen 19 kliknutí

Říká se tomu „efekt Kevina Bacona“. Tato sociální teorie říká, že kteříkoliv dva lidé na Zemi se dají spojit přes šest kroků (osob). Tento řetězec podle všeho opravdu funguje – a s tím, jak se zmenšuje svět, je dokonce čím dál kratší.

Jak velký je internet? Je paradoxem, že dodnes přesně nevíme, jak velký je internet. Mnoho stránek je totiž ukrytých, řada dalších (a to i těch největších) o sobě zase odmítá poskytovat údaje. Podle nejpřesnějších posledních odhadů z 18. února má internet 14,81 miliard stránek. Na každého člověka na Zemi tedy připadají dvě existující webové stránky…Poprvé se tato teorie objevila už v 60. letech 20. století, vlastně trošku jako vtip. Jenže když se jí začali zabývat psychologové, sociologové a nakonec i experti na (nejen sociální) sítě, ukázalo se, že původní odhad je pozoruhodně přesný. Roku 2007 proběhl obří výzkum, během kterého studovali sociologové 30 miliard konverzací mezi 240 miliony lidmi na internetu. Přesná čísla ukázala, že řetěz má v tomto případě 6,6 článků…

Něco podobného funguje i mezi internetovými stránkami. Na porozumění tomuto fenoménu se zaměřil projekt Opte. Snaží se obrazově popsat, jak na sebe různé weby navazují a jak jsou propojené.

„Když začal internet v 90. letech 20. století rychle růst, měl všechny vlastnosti náhodné sítě,“ popisuje vývoj webu maďarský fyzik Albert-László Barabási. Jenže jak do hry vstupovaly obří společnosti typu Facebook nebo Google, začal se internet organizovat. Právě Barabási,který analyzuje web už od přes 20 let, teď publikoval v odborném časopise Philosophical Transactions Of The Royal Society studii, kde popisuje, jak „malý“ je dnešní web.

Takhle vypadá internet v modelu Alberta-László Barabásiho. Fotky v plném rozlišení TADY.

Z jakékoliv stránky na webu se dá podle této práce přejít na jakoukoliv jinou překvapivě malým počtem kliků – maximálně devatenácti. Zatímco ještě před deseti lety by to bylo nemožné, dnes mají obrovský vliv velké supersítě typu Facebooku a Googlu, případně jejich asijské a jihoamerické obdoby jako třeba Orkut. Internet je díky tomu mnohem snadněji poznatelný a mnohem lépe se v něm orientuje.

Současně je to však podle Barabásiho největší slabina současného webu. Pokud by někdo na tyto super-uzly zaútočil, bylo by velmi snadné rozbít celou síť sítí. Dříve byly jednotlivé části na sobě nezávislé a v případě nějaké poruchy mohly existovat bez sebe – dnes se stala jejich navázanost na velká centra Achillovou patou systému.

Podívejte se na interaktivní mapu internetu!