Dočkáme se komerčních kosmických letišť? Už je plánují!

Privátní kosmodrom

Každá metropole na světě má alespoň jedno letiště. Vypadá to však, že brzy se některé z nich budou pyšnit i kosmoporty.

Co se týče aktivit ve vesmíru, není a nebylo dosud o Velké Británii mnoho slyšet. Jedna z technologicky nejvyspělejších zemí se do kosmických programů posledních pár desetiletí moc nehrnula. Není bez zajímavosti, že ostrovní království vyslalo na oběžnou dráhu svou raketu jen jednou, a to v roce 1971. Velká Británie se tak stala až šestou zemí, která to dokázala, nicméně od té doby se do vesmíru žádný britský nosič nepodíval.

Dosavadní britskou vesmírnou pasivitu dokresluje i fakt, že prvním občanem ostrovního království, který se dostal do vesmíru, se stala až v roce 1991 chemička Helen Sharmanová, a to navíc na palubě tehdy ještě sovětské lodi Sojuz. Bylo to v rámci projektu Juno, přičemž za let Sharmanové musela Británie zaplatit, navíc byli Sověti nuceni z původně požadované ceny notně slevit, protože Britové peníze dávali dohromady jen s velkými obtížemi. Co se týče Evropské kosmické agentury (ESA), ani v rámci ní Velká Británie rozhodně nehraje prim, například na palubě mezinárodní vesmírné stanice ISS se první britská jména objevila teprve před dvěma roky.

O to překvapivější a ambicióznější jsou současné plány britské vlády na stavbu prvního vesmírného letiště. Má sloužit jak vesmírné turistice, tak také nákladní dopravě na oběžnou dráhu kolem Země. Britská vláda totiž předpokládá, že se do roku 2030 plně rozvine komerční létání do vesmíru a pro Spojené království chce během této doby urvat až 10 procent kontraktů, což by znamenalo až 70 miliard dolarů ročně do státní pokladny. Z toho prý kolem 65 milionů dolarů připadne na vesmírnou turistiku. Podle odhadů by se v prvním roce provozu kosmoportu mohlo do vesmíru podívat na 120 lidí, za deset let už by to mohlo být 400 lidí ročně. Další tři desítky miliard pak prý může vynést průmyslová výroba vesmírných plavidel.

Britové do toho jdou!

Zdají se vám tyto odhady až příliš odvážné? Britským odborníkům a plánovačům zjevně ne, protože už nyní plánují stavbu prvního komerčního vesmírného letiště. Stavět se má začít v roce 2016 a první suborbitální let by z něj měl odstartovat už v roce 2018. O dva roky později by pak měl z kosmoportu odstartovat první suborbitální letoun, který na oběžnou dráhu vypustí plnohodnotnou družici. Do roku 2030 by se pak měly naplno rozběhnout pravidelné kosmické lety.

Časový plán vzniku a provozu prvního britského (a vlastně i evropského) kosmoportu britská vesmírná agentura zveřejnila letos v létě na prestižním aerosalonu ve Farnborough. Tam také Britové mimo jiné podepsali memorandum o spolupráci při provozování vesmírných letů s americkým Federálním leteckým úřadem a americký koncern Lockheed Martin (vyrábějící mimo jiné i kosmickou techniku) oznámil, že v Británii otevře nové kosmické technologické centrum.

Od léta tak specialisté britské vesmírné agentury zkoumají místa, kde by kosmoport mohl ležet. Vytipováno je prý celkem osm lokalit, po jedné v Anglii a Walesu, šest ve Skotsku. Navíc už jsou vybráni i budoucí provozovatelé „vesmírných aerolinek“. Otevřeně se mluví o společnostech XCOR Aerospace a Virgin Galactic, které by měly své stroje na první lety vyslat už ve zmiňovaném roce 2018. Zajímavé ovšem je, že obě mají svá sídla ve Spojených státech a Virgin Galactic patřící známému britskému podnikateli Richardu Bransonovi už jeden komerční kosmodrom postavila – v americkém Novém Mexiku.

Kdo může plánu zabránit?

Jenže všem velký plánům stojí v cestě pár skutečností. Předně, jedním z problémů je právě fakt, že oba předpokládaní provozovatelé kosmických letů v Británii sídlí v USA. Podle amerických zákonů vývoz a použití amerických kosmických technologií v zahraničí podléhá přísné kontrole úřadů Spojených států a s tím jsou spojena i četná omezení. Boj s byrokracií je všude těžký a v tomto případě to nebude jiné.

Další překážku představuje mezinárodní smlouva zvaná Outer Space Treaty z roku 1986, kterou signovala i Británie. Ta ukládá zodpovědnost za starty lodí do vesmíru nikoliv provozovatelům, ale vládám zemí, jejichž občanství provozovatelé komických lodí mají. Pokud by se tedy něco při startu z plánovaného britského kosmoportu stalo, k zodpovědnosti by byla hnána vláda Spojených států. První lety z kosmoportu však mají mít suborbitální charakter, na ně se tedy dohoda z roku 1986 nevtahuje. Pozdější vesmírné lety by pak měly být formálně vedeny jako experimentální pod britskou nebo evropskou právní ochranou. To jsou ovšem zatím jen představy. Co na to řekne bruselská byrokracie, americký Federální letecký úřad, Evropská letecká bezpečností agentura (jejíž členem je Británie také) a budoucí pasažéři, ukáže čas...

ZAJÍMÁ VÁS BUDOUCNOST DOBÝVÁNÍ VESMÍRU? ČTĚTE VÍC!