Dobrá zpráva pro nevidomé. Uvidí pomocí jazyka!
Speciální brýle mají na sobě kameru, která posílá signály plastové destičce na jazyku. Ten pak přenese informaci do mozku.
Příběh pětadvacetileté Emilie Gossiauxové, umělkyně žijící v Brooklynu, je neuvěřitelný. V roce 2010 ji srazil kamion, způsobil jí mnohačetné zlomeniny, ale hlavně traumatické poranění mozku, kvůli kterému upadla do kómatu. Její přítel Alan Lundgard ji údajně přivedl k vědomí tím, že jí na radu lékařů hláskoval větičku „miluji tě“. Možná jí to i říkal, ale hlavně jí písmenka psal na ruku. Emilie se prý téměř okamžitě probrala.
Umělkyně původem z New Orleans utekla hrobníkovi z lopaty a mohla být propuštěna z nemocnice. Bohužel, přestože se téměř zázračně uzdravila, v důsledku poranění mozku zůstala slepá.
Její příběh byl v roce 2011 zveřejněn v místním rádiu a vyvolal neuvěřitelnou vlnu lidské solidarity. Každý chtěl mladé ženě dodat odvahu. I přes velký zájem by ale lidé na Emilii zapomněli, kdyby se v rádiu neobjevila podruhé. To už však na sobě měla unikátní elektronické zařízení BrainPort Vision, které jí sice nedokázalo vrátit zrak, zdatně ho ale dokázalo nahradit.
Nemohla tvořit
Po nehodě byla Emilie nucena vytvořit si své vlastní způsoby navigace na světě. Její situace byla ztížená, protože už od školky měla zhoršený sluch a nevidomí často suplují chybějící zrak právě sluchem. Emilii ztráta zraku bolela o to víc, že se před nehodou živila jako umělkyně. Její práce jí chyběla, a tak začala kreslit pastelkami. „Pokud s nimi malujete dostatečně silně, můžete cítit vosk na papíře,“ vysvětluje.
V létě roku 2012 Emilii zavolali z Lighthouse školy, tedy školy pro nevidomé v New Yorku. Její matka ji totiž přihlásila do zkušebního projektu, ve kterém se testovala nová technologie pro zrakově postižené – BrainPort.
Jazyk přenáší impulzy do mozku
Ten se skládá z miniaturní kamery spojené se slunečními brýlemi a obojí je napojeno na plastovou destičku, kterou má uživatel na jazyku a jejímž prostřednictvím analyzuje impulzy z mozku. Při silné stimulaci se předměty zobrazují bílými body, bez podnětů je vše černé a při střední stimulaci se pak body zobrazují nejrůznějšími odstíny šedé.
Když Emilie prvně nasadila brýle, vložila destičku do úst a jemně ji umístila na jazyk, byla trošku nervózní. Nevěděla, co ji čeká. „Začalo to lechtat," přiznala se v rozhovoru. „Představte si plnou pusu Coca-Coly, jak cítíte, že vám bubliny praskají na jazyku,“ popsala Emilie.
Jde o to, že se její mozek musel naučit překládat elektrické signály na tvary, velikosti, směry pohybu, vzdálenosti; tedy vlastnosti, které připisujeme obvykle zraku. Zpočátku člověk s „brýlemi“ rozeznává jen neurčité tvary a hrany, rychle se ale naučí interpretovat vjemy na hlubší úrovni, až například dokáže chytit do ruky hrnek s kávou či kopat do míče. Podle neurologa Davida Eaglemana je totiž mozku jedno, odkud impulzy pocházejí – z očí, z uší nebo úplně odněkud jinud. „Dokud konzistentně korelují s vašimi pohyby, když posunujete, boucháte nebo kopete do věcí, váš mozek dokáže vytvořit přímý vjem, kterému říkáme zrak,“ píše Eagleman ve svém bestselleru Incognito – The Secret Lives of the Brain.
Lucie Kořistová