Transplantace stolice – poněkud nechutná záchrana života

Ať to zní jakkoli nechutně, tak existuje léčebný postup, během něhož vám do střev vstříknou cizí... no však vy víte co.

Léčba výkaly

Čím více víme o lidském těle, tím složitější nemoci objevujeme. Klostridiová kolitida je odborný název pro těžký infekční zánět tlustého střeva způsobený grampozitivní bakterií Clostridium difficile. Není bez zajímavosti, že blízký příbuzný Clostridium difficile je bakterie C. tetani mající na svědomí tetanus. Historie těchto průjmů se začala psát v souvislosti s C. difficale roku 1978 a počet případů stoupá.

„V éře moderní medicíny s rozsáhlým užíváním širokospektrých antibiotik, rostoucí řadou imunokompromitovaných, polymorbidních pacientů roste počet onemocnění CDI. V posledních letech stoupá nejen incidence, ale i závažnost onemocnění, mortalita a počet léčebných selhání. Od roku 2003 jsou ve vyspělých zemích Ameriky, Evropy a Asie referovány epidemie CDI a v nemocnicích jsou identifikovány tzv. epidemické kmeny C. difficile. CDI je nyní nejčastější příčinou nozokomiálních infekčních průjmů u dospělých ve vyspělých zemích. V České republice je rovněž zaznamenán vzestup počtu případů CDI,“ píše MUDr. Lenka Vojtilová ve své disertační práci.

Zjednodušeně řečeno, my, lidé vyspělého světa, trpíme infekčními průjmy, jež nás v extrémním případě mohou i zabít. Může za to nadužívání antibiotik měnící naši střevní mikroflóru a mikrofaunu. Původcem velkého trápení je malá bakterie a jeden z léčebných postupů spočívá v transplantaci zdravé stolice. V posledních letech se rozvinutými zeměmi se začínají šířit hypervirulentní kmeny, což vůbec není dobrá zpráva. Jak dostat „hodné bakterie zpátky“ do nemocného střeva? Co dodat stolici „infikovanou“ těmi správnými bakteriemi od zdravého dárce? Ty se dále budou množit a kolonizovat, tedy „uzdravovat“ nemocného člověka.

Jak musí být dárce výkalům?

Jakkoli to zní nechutně, jedná se o odzkoušený postup. Dárce nesmí být antibioticky léčen, nesmí v posledních dnech jíst potravu na níž je příjemce alergický a nesmí trpět některými typy onemocnění (např. HIV, žloutenka, syfilis). „Dárce obdrží sterilní nádobku, večer před odběrem užije dávku projímadla a ráno v den transplantace dodá vzorek stolice o váze nejméně 50 g“ – popisují způsob odběru Sylvia Polívková a Ladislav Machala v časopise Vesmír. Následně dojde k rozmíchání výkalu ve fyziologickém roztoku a jeho vpravení do vyprázdněného střeva příjemce.

Samozřejmě je ideální, aby se sonda dostala co nejdále. Úspěšnost léčby je v porovnání s antibiotickou naprosto fantastická. Devadesát procent pro transplantaci proti třiceti až padesáti procentům u antibiotik. Lidově se takováto léčba dá nazývat všemožně, ale ať už se na ni díváme z jakéhokoli úhlu, výsledky popřít nelze. Uzdravením se pochlubíme rádi, ale metodu, pomocí které toho bylo dosaženo, asi ve společnosti moc chválit nebudeme. Přece jen je to poněkud „eklhaft“ téma.

Text: Topi Pigula