Doprava budoucnosti: Co se stane, když supermoderní železnice a moderní doprava vlaky neuspěje?

Inovace bez legrace aneb železnice není vtipná

Je tomu už šest let, co se poprvé objevil koncept supermoderního dopravního prostředku, který vešel ve známost jako hyperloop. V původní ideji spoléhá na podtlakové tubusy, jimiž projíždí ve vysoké rychlosti mírně se vznášející moduly pro malý počet pasažérů. Hyperloop by tak mohl být schopný dosahovat vysoké rychlosti stovek kilometrů za hodinu jako rychlovlaky (ve skutečnosti ještě víc). Ale zároveň by mohl přepravovat velký počet pasažérů skoro kontinuálně, spíše jako dálnice. Kam se však jeho příslib za tu dobu vytratil? Hyperloopy pomalu vznikají – ale pochybnosti nad jejich rentabilitou zůstávají. Přesto se zdá, že jejich inovace by měla nést ovoce tak i onak.

Hyperloop v různých modifikacích

Dnes je ve vývoji několik různých podob systému, z nichž vlastně žádná už nespadá pod hlavičku miliardáře Elona Muska, který koncept hyperloopu v roce 2013 proslavil. Různé koncepty mají různé podoby, včetně těch sázejících na původní vizi vysokorychlostní dopravy. Mezi nimi je Virgin Hyperloop One, který získal významné investory právě ze společnosti Richarda Bransona a rád by v Indii začal budovat první dráhu, a Hyperloop Transpotation Technologies. Ten začíná testovat moduly pro lidskou dopravu a rozjednané má rovněž kontrakty na první dráhy v Číně a u bohatých zemí Perského zálivu. Existujících společností je nicméně více.

Naopak Muskova vize dopravy se od původní verze hyperloopu poněkud odchýlila. Tunely jeho společnosti Boring Company totiž rozhodně sice myšlenkově navazují na hyperloop, po čase se od ní ale odchýlily poněkud přespříliš. Díky tomu, jakým renomé (a investory) miliardář disponuje, má jeho "přízemnější" ne-hyperloop nejspíše šanci na realizaci. Zatímco šest let starý koncept hyperloopu mluvil o vysokorychlostní přepravě mezi městy, Musk prozatím skrze svou společnost Boring Company usiluje o jeho vytvoření jako vnitroměstského dopravního prostředku. V zásadě by mělo jít o jakési futurističtější metro – razicí mašiny od Boring Company by mohly levněji (o polovinu až desetinásobek levněji) vytvořit nové, úzké tunely.

Následně by pak těmito měly jezdit kabiny po kolejích, později využívající jenom vozů Tesla na podvozku, a nakonec v poslední iteraci došlo toliko na vyzdění vozovky a autonomní jízdu designovaných automobilů po ní. Oproti vysokorychlostním podtlakovým tubusům jde tedy o jistý... krok zpět.

Mezi racionalitou a bagatelizací

Ačkoliv se nemusí jednat o definitivní vizi, a rovněž jde o současné řešení zejména pro vnitroměstskou dopravu v rámci Boring Company, je nynější vzhled experimentálního tunelu Boring Company dozajista zklamáním. A to i pokud by nakonec šlo o nejefektivnější řešení ze všech. Důvěře přitom nepomáhá skutečnost, že i sám Musk se skrze Boring Company a její ne-hyperloop nejspíše obává o investice. Všechny kroky nazpět, které Boring Company provedla, sice systém přivedly blíže racionální dopravě, ale zároveň mu vzaly onen punc čehosi nového a revolučního. Společnost měla za 1 miliardu dolarů vytvořit pilotní dráhu k chicagskému letišti ze středu města, která by byla rychlejší než doprava metrem. Mohl to být projekt, který zafinancuje další vývoj systému a třeba pomůže i zajímavějším řešením, než jsou jenom podzemní silnice. Nově zvolená chicagská administrativa však byla vůči kontraktu velmi kritická a momentálně se zdá, že projekt Boring Company v Chicagu je buď zcela mrtvý, anebo alespoň u ledu.

Nic tedy nezaručuje, že ani přízemnější vize Elona Muska nakonec uspěje a o to diskutabilnější jsou i komplexnější a dražší dráhy, které plánují "skutečné" hyperloopové společnosti Richarda Bransona a dalších investorů. Chce se tak říct, že i po milionech utracených dolarů a velkém počtu obětovaných člověkohodin tak není idea hyperloopu (či čehosi jemu podobného) šest let po původním konceptu o nic jistější, než byla v létě 2013. Nápad na hyperloop byl už ve své době kritizován kvůli vysoké (možná příliš) ceně za stovky kilometrů dlouhé podtlakové tunely a bezpečnostní rizika, která se vážou k cestování jimi. I pokud by Virgin Hyperloop One či některá další společnost uspěla, může se ukázat, že finální cena provozu je zkrátka příliš vysoká. Podobně, jako i Concordy vzlétly, ale jednoduše se nakonec nevyplatily.

Přesto platí, že ve vývoji je málokdy něco skutečně zbytečného, i projekty, které nakonec nevyšly, ukazují alespoň "kudy ne". Technologie a nápady hyperloopu by mohly ovlivnit svět železnic i v případě, že hyperloopy samotné se nakonec nevyplatí (anebo předběhly svou dobu o pár generací). Podíváme-li se totiž dnes na svět železnic, rozhodně jej za průkopníka inovací označit nejde.

Nesmrtelná inovace

Jistě, došlo a dochází na elektrifikaci, úpravy pro vyšší rychlosti nebo příchod digitálních technologií do sledování provozu. Na části spojů si můžete koupit jídlo a kafe či zapnout internet. Jízda vlakem jako taková je však dnes více méně stejná jako v roce 1950. A oproti stejné jízdě v roce 1880 ji odlišuje jen to, že lokomotiva méně čoudí. Přitom železnice mají stále co nabídnout. Jejich budování a správa je mnohem levnější než v případě dálnic. Jsou ekologičtější a čistší. Oproti dálniční dopravě mají však dnešní železnice stále problém ve svém centralizovanosti. Vlaky mají stále podobu mašiny táhnoucí množinu vagónů. Mezi soupravami je z bezpečnostních důvodů přitom na kolejích mnoho nevyužitého, volného prostoru...

Inspirace hyperloopem a příchodem autonomní silniční dopravy má ale potenciál přinést mírný pokrok v mezích zákona pro kombinaci aut a železnic. Muskovy elektrické saně, táhnoucí libovolný silniční vůz, by oproti vlakům mohly již dnes na kolejích jezdit v mnohem vyšší hustotě, ale zároveň stále využívat existujících kolejí a elektrifikace. Přeprava by mohla být snazší a rychlejší než na dálnici. A i vozidla na benzín by díky tomu de facto "jezdila" na elektřinu.

Samozřejmě, přesunout auta (typicky kamiony) na koleje, to není nic nového. Rozdíl oproti starším ideám téhož by spočíval v tom, že autonomní minivlaky na kolejích by byly řízeny počítači a mohly by vyjíždět v rozestupu pár sekund, nikoliv desítek minut jako v případě běžných vlaků. Zejména autonomnější a individuálnější vynálezy hyperloopů by tak mohly napomoct změnám i ve světě klasické železnice.

Zdali se takové možnosti ovšem železnice chopí, to je samozřejmě ve hvězdách. Možnost, že by po dnešních kolejích jezdily elektrické saně převážející mezi městy silniční vozy, je čistě spekulací. Zároveň jde však o něco, co by bylo potenciálně mnohem snáze realizovatelné a testovatelné, než je budování desítek kilometrů dlouhých podtlakových tubusů. A kdyby ve výsledku po kolejích auta přece jenom jezdila čistějším a úspornějším způsobem, ani takováto střídmější vize budoucnosti by nejspíše nebyla ke škodě.

Text: Ladislav Loukota