USA, Rusko a Čína testují extrémně rychlé hypersonické střely

Armády Spojených států, Ruska i Číny vyvíjejí nový typ extrémně rychlých atmosférických střel. Takzvané supersonické zbraně se již experimentálně testují. Měl by dokázat zasáhnout cíle podobnou rychlostí jako balistické rakety, ale s ještě vyšší přesností a letem v atmosféře. To by znamenalo, že na hypersonické střely nebude platit většina vyvíjené protibalistické raketové obrany! I proto se na hypersoniku stále více zaměřují světové armády počínaje USA přes Rusko až po Čínu.

Nezastavitelná hypersonika?

S hypersonickými střelami totiž přichází několik novinek. Ačkoliv i „starší“ řízené střely dosahují nemalé rychlosti, střely hypersonické jsou mnohem rychlejší. To snižuje čas na adekvátní obranu druhé strany, navíc na současné metody obrany nebývají úplně připravené. Přesto není pravda, že hypersonické střely jsou dnes potenciálně neporazitelné.

I v budoucnu pravděpodobně půjde hypersonické střely jednoduše sestřelit existujícími protistřelami anebo systémy bodové obrany, jenže obránci k tomu budou mít jednak mnohem méně času a jednak si nebudou moci dovolit chybovat. Systémy, které počítají s mnohem pomalejším útočníkem, budou zkrátka proti rychlejšímu útočníkovi neefektivní. Zatímco s jedinou hypersonickou střelou by si třeba poradily, koordinovaný útok v bitevních podmínkách je docela jiné kafe.

Již dnes dovedou některé protiletecké a protiraketové systémy ničit velmi rychle se pohybující předměty. Nejde jim to úplně bezproblémově, možnosti ale existují. Dosavadní obrana proti balistickým střelám v jejich terminální fázi ale operuje s tím, že střely nejsou příliš schopné změnit kurz. Hypersonické střely by však měly dosahovat podobné rychlosti, ale zároveň budou umět podstatně lépe uhýbat.

Achillova pata

Jejich obratnost bude limitována jejich konstrukcí a paradoxně také rychlostí, ale oproti balistickým střelám budou agilnější. I to zhoršuje vyhlídky dnešní protiraketové obrany. Pomineme-li některé exotické formy obrany jako hypotetické vesmírné zbraně nebo naopak velmi konvenční možnost zničit hypersonické střely ještě před jejich vypuštěním, existují reálně jenom dva druhy možné obrany.

Tou první je konvenční odstrašení. Jednoduše řečeno, nepřítel bude mít menší motivaci vypustit na nás své hypersonické střely, budou-li zároveň na něj mířit naše hypersonické střely. Z tohoto důvodu se nelze divit, že snahu vyvinout své vlastní hypersonické zbraně mají všechny současné velmoci. Nečinnost si zkrátka nemohou dovolit, alespoň pokud velmocemi chtějí zůstat.

Druhou možnost představují protistřely vyvinuté přímo na míru střelám hypersonickým. Americká DARPA, teda organizace, v níž vznikla i počítačová síť, ze které se později stal internet, již nějaký čas pracuje na svém programu Glide Breaker. Ten v první řadě počítá s využitím existujících platforem jako THAAD nebo i protiraket Patriot, které by ovšem proti případným hypersonickým útočníkům navedl nový systém.

Kdo uteče, vyhraje

Aktuálně však DARPA v únoru alokovala rozpočet na vývoj čehosi, co by mohlo být přímo zbraní dedikovanou proti hypersonickým útočníkům. Společnost Aerodyne dostala necelých 20 milionů dolarů na to, aby připravila pohonný systém takové obranné rakety. Aerodyne již dodala v minulosti třeba motory pro experimentální hypersonický stroj X-51A Waverider, není tedy na poli hypersoniky bez zkušeností.

Zbraň samotnou by měla vyvinout korporace Northrop Grumman. Její přesná podoba je momentálně neznámá, bude však skoro zcela jistě využívat současných metod detekce a nabídne tak pravděpodobně „jenom“ rychlejší kinetickou protistřelu. Ta by mohla útočící nepřátelskou hypersoniku ničit mimo dosah současných systémů – teprve střely, které by prošly, by zbyly na zneškodnění dnešními systémy. I ty se však nejspíše budou muset v hypersonické budoucnosti dočkat renovace.

I v této éře za pět, deset či patnáct let však bude nejlepší zbraní hrozba vlastním útokem. Zastrašení pomocí ofenzivních hypersonických střel tak bude i nadále skoro zcela jistě větší prioritou než vývoj hypersonických protistřel. Armády se tak opět dočkají několika nových hraček – ale hra samotná bude i do budoucna podobná současnému jadernému zastrašování, v němž je nejlepším způsobem vítězství v konfliktu jednoduše... konflikt nezapočít.

Text: Ladislav Loukota