Válka se Severní Koreou by změnila svět

Pokračující testy balistických střel a vyhrocená rétorika mezi Spojenými státy a Severní Koreou znovu připomínají riziko otevřené války na Korejském poloostrově. Jak by však podobná válka vypadala? Podle analytiků by její dopady citelně mohly zasáhnout i nás. Naštěstí se pod drobnohledem ukazuje, že na skutečné – nikoliv ústní – konfrontaci nemá zájem ani jedna ze stran.

Zpátky k základům

Obecně se dle analýz nabízejí tři možnosti preventivního útoku na severokorejské jaderné instalace – omezený útok proti jedinému cíli, který by zřejmě ještě nemusel vést k totální válce, ale zároveň by jaderný program KLDR maximálně zpomalil. Druhou možností je letecká válka, která by však zřejmě vedla k tomu, s čím počítá i třetí možnost: válce totální. Více než milion vojáků ve zbrani, 60 tisíc členů speciálních jednotek a 13 tisíc zakopaných děl namířených především na Soul – to jsou hlavní esa KLDR v případné konvenční válce s USA, potažmo s Jižní Koreou a jejími spojenci. Ať už by konflikt začal preventivním úderem USA a případně Jihu na KLDR, anebo by první salvu naopak vypálil Kim Čong-un, výsledek by byl stejný – jedno z nejbohatších měst Asie a sídlo významného světového exportéra Soul by během několika málo hodin zřejmě bylo v troskách, možná i pod náporem masivní severokorejské invaze.

Je jedno, jestli by spojené síly USA a Jižní Koreje díky vzdušné převaze nakonec útok odrazili a dělostřelecké baterie byly zničeny. Riziko, že KLDR může první salvou vrátit Soul desítky let nazpět a zabít desetitisíce jeho obyvatel, byla až doposud jedním z hlavních důvodů, proč na válku nedošlo. Jih by pak zřejmě zasáhly i velké diverzní operace s možným využitím chemických zbraní Severu.

Americké ozbrojené síly byly totiž poněkud paradoxně na možný konflikt s KLDR lépe vybavené před 15 lety než dnes – od roku 2003 jsou američtí vojáci primárně nasazováni na protipovstalecké úkony, čemuž se postupem let upravil i výcvik a technika. Na velkou konvenční válku jsou samozřejmě stále připravovány jiné segmenty ozbrojených složek, tyto však nemusely v Iráku a Afghánistánu být nasazené, a tak jim chybí cenné zkušenosti.

Dokonce ani samovolný kolaps režimu KLDR by nebyl procházkou růžovým sadem. Jen před čtyřmi roky uspořádal Pentagon válečné hry Unified Quest simulující postup amerických jednotek bortícím se státem ve stylu KLDR ve snaze zajistit jeho jaderné sklady. Pokus ukázal, že trvalo až 56 dní, než se pouhé dvě divize dovedly rozmístit po nepřátelské mapě – problémy měli vojáci s logistikou, neznalostí prostředí i vynucováním přístupu do cizí země ve velkém počtu.

Pokud by však nedošlo na nasazení jaderných zbraní na bojišti, k čemuž KLDR zřejmě nemá kapacity, není mnoho pochybností o tom, že by spojené americké, jihokorejské a do určité míry možná i japonské síly byly nejpozději v řádu týdnů či maximálně měsíců s to nejen postup KLDR zastavit, ale v protiofenzivě dokonce překročit hranice se Severem. Delší časová perioda by snad hrozila jenom v případě nutnosti přesunu velkého počtu amerických sil do oblasti.

V Jižní Koreji se momentálně nachází necelých 30 tisíc Američanů, například invaze do Iráku v roce 2003 se však účastnil víc než patnáctinásobek (včetně podpůrného personálu). Příprava nasazení takového počtu vojáků pro možný velký protiútok by přitom trvala mnoho měsíců. Jediné, na co by Sever mohl spoléhat, by byly příliš velké americké ztráty, prodlužující se krize světového obchodu a tlak na politické zastavení protiinvaze – pokud by však válku zažehla jasná agrese KLDR, ani medializace ztrát by zřejmě KLDR nepomohla.

Vzhledem k dnešnímu provázání Číny s globálním obchodem je velmi nepravděpodobné, že by dnešní Čína přistoupila k vojenské akci proti spojencům, vyloučit ji však nelze – a Trumpova vláda se velmi negativně vyjadřovala i o Pekingu.

Zpátky do reality

Dopady války by mimo Korejský poloostrov pocítil celý svět, a to i pokud by konflikt zůstal lokální a nezapojila se do něj Čína. Výpadek obchodu korejských společnosti jako Samsung, Hyundai nebo LG, a kvůli související krizi dost možná i omezení expertu japonských a čínských společností, by zasadil světové ekonomice těžkou ránu. Největší čínskou obavou jsou pak zřejmě možné miliony uprchlíků utíkajících jejich směrem z KLDR v případě vítězství spojenců. Jako při jiných podobných krizích by cena ropy vyskočila vysoko a dost možná by se mohla opakovat podobná ekonomická krize jako v roce 2008.

Na co by v případě konfliktu naopak zřejmě nedošlo, by bylo použití jaderných zbraní. I možný arzenál KLDR totiž zřejmě prozatím nedosahuje jak dostatečně ničivé síly, tak ani potřebné miniaturizace hlavic. Poslední jaderný test KLDR loni v září měl dosahovat síly 10 až 30 kilotun – v této škále se sice nachází bomba, která zničila Hirošimu, jde však stále o řádově slabší detonaci, než kterou umí moderní vodíkové bomby v arzenálu USA, Ruska nebo Číny. Není ani jasné, zdali KLDR vůbec disponuje vodíkovou bombou anebo pouze atomovou. Nasazení taktických jaderných zbraní však vyžaduje právě miniaturizaci hlavice, a kvůli letecké dominanci spojenců by KLDR nemohla bomby zřejmě shazovat ani z bombardérů. Snad by mohla případné hlavice využít jako nukleární miny.

Faktem je, že poslední ostrou rétoriku mezi USA a KLDR si můžete pamatovat z roku 2013. Předešlá krize podobného charakteru tu pak byla v roce 2010, kdy došlo dokonce na dělostřeleckou výměnu mezi pozicemi Jižní Koreje a KLDR, když Severokorejci odstřelovali jižní ostrov Yeonpyeong a zranili 19 lidí. Shodou okolností jde vždy o data nedlouho po nástupu amerického prezidenta k moci. Z dlouhodobé perspektivy se tak spíše zdá, že nynější stav je již tradičním „oťukáváním“ nové administrativy a z její strany přijatelným riskováním. Ačkoliv má KLDR velké konvenční síly, technologicky jí „ujíždí vlak“ – během dekády či dvou by nové obranné systémy jako nástupci izraelského systému THEL mohly být s to sestřelovat i dělostřelecké projektily. KLDR by tím přišla o posledního strašáka ve svém arzenálu. Vývoj jaderných zbraní je tak z pohledu Pchjongjangu paradoxně racionálnější, než se může zdát.

Silná slova jsou jedna věc, potenciální drahý a krvavý konflikt s rizikem eskalace napětí s Čínou by však vyšel příliš draho. Stejně jako dvakrát v uplynulé dekádě proto není pravděpodobné, že by Korejský poloostrov v dohledné době znovu zachvátila otevřená válka – absolutní jistotu zjevně mít nikdy nebudeme, ale právě na to režim KLDR sází.

Text: Ladislav Loukota

V Koreji vznikne unikátní město pro testování aut bez řidiče