Robo-brnění udělá z námořníků silné supermany

Už jste někdy pracovali v docích nebo na námořní lodi? U nás k tomu není pravda moc příležitostí, ale jistě si každý snadno představí, jaká to musí být dřina.

Lodě jsou stavěny z obrovských kusů kovu a množství menších součástek, které je nutno dát dohromady, a pak i desítky let udržovat, než námořní kolosy skončí svou životní pouť. A pak se zase rozmontovávají a rozřezávají. K tomu jsou potřeba těžké nástroje a přístroje, práce s nimi tedy není žádný med. Stejně tak ale námořníci potřebují provádět údržbu i během misí daleko od základen nebo dokonce opravovat bojová poškození. Aby se snížilo zatížení opravářů a techniků v loděnicích i na palubách, objednalo americké ministerstvo obrany na zkoušku originální pracovní „úbory“. Říká se jim exoskeletony.

V polovině srpna Pentagon zadal zbrojovce Lockheed Martin kontrakt na několik kusů exoskeletonů pojmenovaných Fortis pro zkoušky v námořním zkušebním centru NCMS. Fortis je výsledkem dvouletého vývoje a firemních zkoušek v loděnicích v Nortfolku a dalších výrobních místech zbrojovky. Nejde tedy o záležitost prací nepolíbenou, ovšem vojenské testy fortis určitě prověří až na samou mez jeho schopností. Fortis je lehký exoskeleton bez jakéhokoliv motorického pohonu, který váží zhruba 13 kg. Je ergonomicky tvarovaný, aby mohl kopírovat pohyby operátora, přičemž jej nijak neomezuje.

I když jde o systém bez vlastního pohonu, a je tedy závislý na motorice člověka, velice výrazně ulehčuje námahu a zvyšuje produktivitu práce. Člověk, který má fortis při práci na sobě, například vůbec necítí váhu předmětů pod hmotnost zhruba 16 kg. U těžších nástrojů tedy přináší výraznou úlevu při práci a technik tak může fungovat bez přestávky mnohem déle. Fortis funguje vlastně jako druhá technikova kostra nebo také jako podpůrný skelet, který redukuje váhu nástrojů a šetří jeho energii i sílu, které by jinak spotřeboval na držení těžkých vrtaček, brusek atd.

Navíc v interiérech námořních plavidel nejsou často ideální podmínky pro práci, stísněné prostory údržbu a opravy rozhodně neulehčují. Exoskeletony ovšem můžou poskytnout dostatečnou oporu, i když technik nemá zrovna ideální polohu těla pro manipulaci s nejrůznějšími nástroji.

Konstruktéři korporace Lockheed Martin na vývoji exoskeletonů intenzivně pracují už zhruba pět let. Vzniklo několik prototypů, motoricky poháněných i bez pohonu, a to hlavně pro komerční průmysl. Ovšem o exoskeletony se začaly brzy zajímat i armádní výzbrojní agentury a také americké námořnictvo. A právě to začne testovat lehké exoskeletony v praxi. Několik fortisů se podrobí zkouškám od tohoto září až do února příštího roku v různých vojenských loděnicích. V první řadě budou sloužit při opravách a údržbě lodí, aby se ukázalo, jak můžou pomoci při každodenním provozu na bojových plavidlech během misí.

Armáda Iron-Manů

Je zajímavé, že i americká pozemní armáda se o exoskeletony zajímá, ovšem preferuje těžší typy s pohonným ústrojím jako je například projekt HULC či XOS 2. Je to dáno tím, že armáda poptává spíše exoskeletony pro manipulaci s těžkými předměty, jako jsou muniční zásobníky, přepravní schránky se zásobami atd. Velitelství speciální operací zase hledá exoskeletony, které by z vojáků speciálních sil udělaly superbojovníky, tedy aby zvýšily jejich odolnost na bojišti, přidaly větší sílu, výdrž a také umožnily nést s sebou více munice, zásob a speciálního vybavení. Námořnictvo naproti tomu hledá prostředky pro každodenní údržbu a práci techniků, proto musejí být lehké, pohyblivé, jednoduché, ale zároveň i výkonné.

DP