Proč je F-15 stále tak dobré letadlo?

Výjimečká stíhačka F-15

V čem je tento typ tak výjimečný, že jeho výroba bude pokračovat navzdory plánům padesát let od prvního vzletu a ve výzbroji zůstane po boku letounů 5. generace?

Až v roce 1967 vydalo americké letectvo nové požadavky, tak aby příští stíhací letoun dokázal vzdorovat v té době novému sovětskému těžkému stíhacímu letounu MiG-25. Z několika zájemců o vývoj nového stíhače vyšel vítězně McDonnell Douglas, která navrhoval kombinaci dvoumotorového stroje s pevným křídlem a místem pro jednoho pilota.

K prvnímu letu se F-15 Eagle vznesl 27. června 1972 a už v listopadu 1974 dostalo americké letectvo první sériově vyrobený letoun. V té době se samozřejmě jednalo o první variantu označovanou jako F-15A v jednomístné variantě a F-15B ve dvoumístné variantě. Už v roce 1979 byla do služby zařazena modernizovaná varianta F-15C. U ní došlo krom jiného ke zvýšení množství paliva a zvýšení maximální vzletové hmotnosti. Společně s ní byla do výzbroje zařazena také dvoumístná verze F-15D.

V té době už McDonnell Douglas potichu pracoval na útočné variantě známé jako F-15E Strike Eagle, který si také koncem 70. let letectvo vybralo a koncem 80. let zařadilo do výzbroje. Oproti čistě stíhací variantě byl od začátku pojat jako dvoumístný kvůli zbraňovému operátorovi, jenž snižuje už tak velké pracovní zatížení pilota. Letoun neztratil nic ze svých skvělých výkonů, dokáže překonat rychlost M = 2,5, unese přes 10 400 kg výzbroje a zároveň mu byla ponechána schopnost vést i vzdušný boj. Při plánování misí proto nepotřebuje žádné vzdušné krytí, protože se o něj postará sám.

Video: F-15 - připraven k boji

Sto sestřelů na kontě

Vůbec prvního sestřelu dosáhl na F-15 izraelský pilot Moshe Melnik. Během náletů proti palestinským frakcím v Libanonu měly F-15A z výzbroje izraelského letectva sestřelit třináct syrských MiGů-21 a dokonce dva MiGy-25 – letouny, i proti nimž byl Eagle postaven. Posléze zasáhl prakticky do všech konfliktů, ve kterých Izrael figuroval. Zajímavostí je, že už v polovině 80. let provedl Izrael na letounech takové úpravy, aby mohly provádět úderné mise proti pozemním cílům a prakticky okamžitě byl i takto nasazen.

Na straně Spojených států můžeme za klíčový konflikt i z hlediska letounů F-15 považovat Válku v zálivu. V ní tyto letouny vyzbrojené řízenými střelami AIM-9, AIM-7 a AIM-120 měly dosáhnout celkem 36 z celkových 39 vzdušných vítězství na americké straně. K zemi opět poslaly MiGy-25, ale také -29, -23 a -21. Mezitím podnikaly úderné F-15E údery na pozemní cíle. Další F-15, jenž si připsaly také několik sestřelů, do konfliktu nasadila také Saudská Arábie.

Pro americké letectvo představoval F-15 hlavní letoun určený k vybojování a udržení vzdušné nadvlády i v následujících letech. Dosáhl dokonce naprosto nevídané statistiky stovky sestřelů a žádné vlastní (prokázané) ztráty, s čímž se nemůže pochlubit žádný jiný stíhací letoun.

Nenahraditelný letoun

Ještě předtím než mohl F-15 prokázat své kvality, zahájily Spojené státy už počátkem 80. let práce na programu ATF (Advanced Tactical Fighter), jehož cílem bylo vyvinout bezkonkurenční stíhací letoun pro udržení vzdušné nadvlády, který by překonal nejen tehdejší nejmodernější sovětské typy MiG-29 a Su-27, ale i ty budoucí. Výsledný dvoumotorový letoun Lockheed Martin F-22 Raptor dodnes považujeme za vůbec nejlepší ve své kategorii. Jenže ho bylo vyrobeno pouze 187 sériových strojů. Tudíž F-15 zůstal nenahrazen a ve výzbroji amerického letectva dokonce početnějším typem. A paradoxně jej zřejmě nenahradí ani jednomotorový F-35, jenž byl zařazen do výzbroje v roce 2015, deset let po Raptorovi.

V roce 1997 došlo ke sloučení společností Boeingu a McDonnell Douglas. Tím ale výroba ani vývoj F-15 neskončili. Mezi nejmodernější varianty vzniklé v nedávných letech patří F-15SA pro Saudskou Arábii a F-15QA (Qatar Advanced) pro Katar. Už v roce 2009 představil Boeing demonstrátor F-15SE Silent Eagle – navrhované víceúčelové varianty s využitím stealth prvků jako interních zbraňových šachet i povrchu absorbujícího radarové paprsky.

Eagle do 40. let

F-15SE Silent Eagle se však nakonec k žádnému provozovateli nedostal – možná kvůli řešení embarga na některé stealth technologie, možná také kvůli upřednostnění F-35. Dlouhou dobu se ale spekulovalo nad jeho výrobou pro domácí, tedy americké letectvo. Tomu po ukončení výroby F-22A Raptor v roce 2011 zbývalo jen čekat na zahájení výroby jednomotorového F-35.

A pak už v minulém roce přišel Pentagon v minulém roce s tím, že chce pro letectvo pořídit zcela novou variantu F-15X. Ta přináší celou řadu vylepšení: má mít upravenou konstrukci s životností 20 000 hodin, nový radar APG-82 AESA a nový systém radioelektronického boje. Díky speciálním závěsníkům bude schopen nést až 16 řízených střel středního (dnes už i delšího) dosahu AIM-120, či jejich kombinaci se střelami krátkého dosahu AIM-9X. Ačkoliv se o Silent Eaglu někdy hovoří jako o víceúčelovém letounu, jeho hlavní rolí by stále měl zůstávat vzdušný boj. Využití a případná míra stealth technologií bohužel nebylo potvrzeno. V současné návrhu rozpočtu pro následující rok se počítá minimálně s pořízením prvních osmi F-15X. V dalších letech pak chce letectvo 72 nových stíhacích letounů ročně, z nichž alespoň 12 by ročně v následujících letech mohly tvořit nové F-15X. Pokud by však letectvo chtělo nahradit v poměru 1:1 všechny současné F-15, kterých mý nyní 230, pak by tempo výroby mohlo být klidně i vyšší. Ostatně počty jsou to, oč tu běží.

Čísla jsou neúprosná

Zároveň je třeba uznat, že nákup F-15X představuje nejrychlejší a zároveň nejlevnější řešení, jak nahradit zastarávající F-15C. Letectvo má totiž v následujících letech odebírat nové letouny F-15X za jednotkovou cenu 80 milionů dolarů. A to je stejně, než jaká je prozatím nejnižší plánovaná cena jednoho F-35A pro příští rok. Není ovšem dáno, že takové ceny tento nejmodernější letoun opravdu dosáhne.

Z hlediska údržby a provozních nákladů na tom bude F-15X ještě lépe. Jedna letová hodina má vyjít na nějakých 27 000 dolarů. Pro porovnání: U starší F-15C stojí hodina letu 42 000 dolarů. U nejnovější F-35 musíme brát současná čísla s nadhledem, přesto snad mají být podobná. Na cenu kolem 25 000 dolarů za hodinu se mají podle vyjádření viceprezidenta Lockheedu a hlavního manažera programu, Grega Ulmera, dostat až v roce 2025. To stejně jako výhled k dalšímu snižování nákladů musíme brát i s ohledem na pozici zdroje s rezervou.

Nakonec je třeba brát v potaz rychlost přeškolení z F-15C na F-15X, které má trvat snad jen šest nebo i méně měsíců. I v tomto ohledu je třeba srovnávat s přechodem z F-15C na F-35, která má trvat 18 měsíců v případě aktivních jednotek a dvojnásobnou dobu u jednotek národní gardy. Přitom čím dříve dojde k přeškolení na nový typ, tím dříve dosáhne každá z jednotek počátečních a následně i plných operačních schopností.

Samostatná třída

Na druhou stranu F-15X představuje minimálně ve Spojených státech samostatnou třídu – nabízí vysokou rychlost, velkou nosnost a dolet. Není ale stealth, což F-35 je. F-15X nicméně nemá jen své příznivce a i z řad amerického letectva jsou slyšet kritické ohlasy. Typickým argumentem je, že aktuálně tvoří řádově přes 80% výzbroje stíhací letouny 4. generace, zatímco jen nějakou pětinu pak letouny 5. generace. Příznivci F-35 (žádný jiný stíhací letoun 5. generace se aktuálně ve Spojených státech nevyrábí ani nechystá v nejbližších letech do výroby) jej proto podporují navzdory pomalejšímu zavádění a dalším faktorům.

Celá věc prozatím směřuje k tomu, že F-15 nejenže z amerického letectva jen tak nezmizí. Podobně na tom bude i ve světě, protože je zřejmé, že provozovatelé novějších variant jako jsou Saudská Arábie nebo Katar si je ještě dlouhou dobu ponechají. Nemálo F-15 má ve výzbroji také Japonsko a takový Izrael dokonce očekává už v roce 2022 první dodávky nových F-15I, které hodlá provozovat po boku letounů F-35 a minimálně po nějakou dobu i F-16. Text: Michal Polák