21. srpna 2013 06:00

Nejdrsnější vojáci světa: Ind, který málem sám dobyl Pákistán

Roku 1999 probíhal jeden z mnoha konfliktů mezi Indií a Pákistánem. Do dějin se nijak významně nezapsal – ale proslavil jednoho obyčejného vojáka.

Je to příběh, který jako by vypadl z akčního filmu: z ničím zajímavého pěšáka se stane v akci hrdina. Jenže granátník Yogendra Singh Yadav je natolik extrémním příkladem hrdinství, že by o něm nikdy žádný film nevznikl – nikdo by totiž nevěřil, že je realistický…

Drtivá většina bojů mezi Pákistánem a Indií probíhala v horách, vysokých horách. Dobýt bunkry a pevnůstky umístěné na jejich vrcholcích bylo téměř nemožné. Yogendrova jednotka, komando nazvané Ghatak“ dostala za úkol napadnout a zlikvidovat rovnou tři takové bunkry umístěné na vrcholku Tygří hory. Hora velikosti dvou Sněžek na sobě však nebyla pro vojáky snadným cílem – asi stometrový svah, po němž se musela jednotka dostat vzhůru, byl spíš ledovou stěnou. Akce proběhla 4. července 1999.

Bylo příliš riskantní, aby tam šplhala celá jednotka, proto se hledal dobrovolník, který by vylezl sám nahoru a tam připevnil lana. Po těch by se na vrcholek dostali ostatní vojáci. Pro sebevražedný úkol se nabídl jen jediný muž: Yogendra Singh Yadav.

Když nefunguje plížení

Přestože se Ind pokoušel dostat k vrcholku nepozorovaně, všimli si ho nepřátelé, už když byl v polovině cesty. A okamžitě zahájili palbu. Yadava byl krytý skalami, zbytek jeho jednotky však takové štěstí neměl. Přibližně polovina indických vojáků byla zabita střelami z kulometů a palbou z raketometů, druhá půlka byla nucená stáhnout se do bezpečí. Pákistánci zastřelili také velitele jednotky. Granátník Yadav byl najednou na celý úkol sám… Rozhodně mu v tom moc nepomohlo, že během palby ho Pákistánci třikrát zasáhli.

Přesto pokračoval dál ve šplhání po ledově hladké stěně – s odhodláním, které připomínalo slavného českého kanonýra Jabůrka,jenž „furt jen ládoval“. Konečně se Yadavovi podařilo s pomocí cepínu vyšplhat po stěně až nahoru – ale to ještě neměl vyhráno. Ocitl se totiž přímo před zbraněmi kulometčíky nejbližšího bunkru. Ind neváhal a rozběhl se proti pevnůstce, přičemž ignoroval tisíce kulek, jež kolem něj létaly. Pak dovnitř hodil granát – exploze zabila všechny uvnitř. To už ale byl Yadav u druhého bunkru.

Holé ruce jsou taky zbraň

Už neměl u sebe žádný granát, zbraně si s sebou nahoru nebral. Nezbylo mu tedy nic jiného, než proskočit oknem a zabít čtyři po zuby ozbrojené Pákistánce uvnitř pouze holýma rukama. Přitom dostal několik dalších zásahů. Zbytek indické jednotky mezitím postával pod skalní stěnou a poslouchal střelbu a exploze – vojáci se jen divili, že střelba pořád neustává. Pak se někteří odvážili vylézt po laně, které jim Yadav připravil a nakonec poslední z bunkrů zničili granáty.

Sebevražedné odvážný voják za svůj neopakovatelný čin dostal nejvyšší indické vojenské vyznamenání – řád Param Vir Chakra. Ten se uděluje pouze za „ty nejvzácnější ukázky odvahy a činy, které se považují za nemožné…“ Indie dává tento řád jen zcela výjimečně zatím ho dostalo jen 21 lidí, z toho třetina posmrtně.

redakce Prima Zoom

redakce Prima Zoom

redakce magazínu Prima Zoom

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom