Lockheed AC-130 je postrachem pozemních jednotek. Cíl rozmetá na kusy za pár vteřin

Monstrózní letoun Lockheed AC-130 je postrachem pozemních jednotek. Podívejte se, jak rozmetá cíl na kusy

Vzdušní válečníci VI (1) – Lockheed AC-130

Letecká armádní technologie jde stále dopředu a přímým důkazem je bojový letoun Lockheed AC-130, jenž se zrodil během války ve Vietnamu a jehož výbava se neustále vyvíjí.

Svůj původ má stroj v modifikaci transportního letounu Lockheed C-130 Hercules, jehož výhodou byla značná vytrvalost a schopnost unést velké množství munice, což vedlo k tomu, že byl vybavován velkou palebnou silou. S tím se ale pojí velká robustnost, což znamená, že letoun je poměrně snadným cílem. Vysílán byl tudíž především proti nepříteli s nízkou protivzdušnou obranou.

Pro svou velikost je AC-130 snadným cílem

Stroj je navržený tak, aby nesl těžkou munici

6 Zobrazit galerii

Hlavním terčem letounu jsou pozemní cíle

6 Zobrazit galerii

Lockheed C-130 Hercules Zdroj: Getty Images

Pro svou velikost je AC-130 snadným cílem Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Stroj je navržený tak, aby nesl těžkou munici Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Hlavním terčem letounu jsou pozemní cíle Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Letoun obsluhuje třináctičlenná posádka Zdroj: iStock

Lockheed C-130 Hercules Zdroj: iStock

Lockheed C-130 Hercules Zdroj: Getty Images

Pro svou velikost je AC-130 snadným cílem Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Stroj je navržený tak, aby nesl těžkou munici Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Hlavním terčem letounu jsou pozemní cíle Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Letoun obsluhuje třináctičlenná posádka Zdroj: iStock

Lockheed C-130 Hercules Zdroj: iStock

Sehraný tým

Hlavním úkolem letounu Lockheed AC-130 je vyhledávání a ničení pozemních cílů, k čemuž mu dopomáhá špičková vojenská technika. Příď trupu je vybavena střeleckým radiolokátorem AN/APQ-180, který na levém boku doplňuje infračervený senzor Texas Instruments AN/AAQ-17 a citlivý televizní systém britské firmy GEC pro činnost v denních i nočních hodinách. Ten osvětluje cíle laserovým paprskem, běžným okem neviditelným. Navigační soustavu tvoří kombinace inerciální jednotky a přijímače družicové soustavy GPS. Jakmile tyto senzory najdou cíl, přijde ke slovu impozantní zbraňový systém.

Čtěte také: Vojenská letadla mířila do šrotu, zničehonic ale mohou létat dál. Jak je to možné?

Přední zbraňové sekci dominuje jeden výkonný pětihlavňový kanón GAU-12/U ráže 25 mm, jenž má relativně dlouhý dostřel, a tak může letoun útočit ze značné vzdálenosti. Z konstrukčního hlediska se jedná o zbraň na principu rotujícího svazku hlavní, poháněnou pneumatickým motorem. Zbraň samotná nemá víc než 125 kg. Maximální kadence je 4 200 ran za minutu. Kanón doplňuje speciální výbušná/zápalná munice PGU-38/U, určená pro ničení nepancéřovaných cílů a živé síly. Jeden projektil má přitom hmotnost 184 g. Zadní zbraňová sekce obsahuje automatický kanón M2A1 ráže 40 mm, vystřelující projektily o hmotnosti 860 g.

Senzory, které vyhledávají nepřátelské cíle, jsou součástí počítačového řízení palby, jehož základem jsou čtyři vojenské počítače IBM AP102. Jak zhruba vypadá obsluha takového kolosu, můžete vidět v pořadu Vzdušní válečníci na Prima Zoom. O celý stroj pečuje třináctičlenná posádka, přičemž dva piloti a jeden palubní inženýr obstarávají práci v kokpitu. Za kokpitem sleduje dalších pět členů posádky pomocí monitorovací techniky okolí letounu a ovládá zbraňové systémy. Na zádi jsou pak tři dělostřelci, kteří doplňují střelivo během akce. Další dva členové hlídají z pravého boku na zádi letadla možné nebezpečí.

Zdroj: Military.com