Kterak kuře dobylo svět

Seděl jsem tehdy v KFC na poříčí Phnom Penhu. Už jsem se chtěl zakousnout do pikantních křidýlek, když se mi před očima vybavili zápasící kohouti a kuřata divoce pobíhající po kambodžském venkově. Dojedl jsem a vydal se krátce po jejich stopách…

Východ kuřete

Kohout zakokrhal a kuře, jak je známe dnes, spatřilo světlo světa před asi 8000 lety v jihovýchodní Asii. Vzniklo domestikací kura bankivského (Gallus gallus), jehož si člověk z počátku držel u domu pro rituální, a především bojové účely. Kohoutí zápasy patří k nejstarším zdokumentovaným sportům na světě; jsou zejména ve výše uvedené oblasti populární dodnes.

O autorovi: Mgr. Michal Josephy, Ph.D., antropolog a cestopisný foto/reportér, externí lektor společenskovědního modulu FHS UK. Zajímá se především o antropologii současných světů, ale také země spjaté s někdejším portugalským námořním impériem. Více o autorovi na www.josephy.cz.Jen těžko si představit hustší koncentraci maskulinity na m2, než představuje kohoutí aréna. Antropolog Clifford Geertz studoval sázky na kohoutí zápasy na Bali, kde zjistil, že sabung – slovo pro kohouta – má stejně obscénní dvojsmyslnost jako anglické cock (kohout i penis). Jeho pomocí se místní muži hluboce ztotožňují s kohoutem, jenž má navíc v balijském konceptu těla funkci samostatně pohyblivého penisu žijícího vlastním životem.

Antropolog Alan Dundes byl toho názoru, že v kohoutích zápasech je dokonce přítomen rituál symbolické kastrace. Vítěz před zraky přihlížejících mužů nejenže poraženého ponížil, ale též z něj udělal neškodnou a nevýbojnou „slepičku“, držící se při zdi. Dobyvačný kohout se oproti tomu „rozletěl do světa“ a ze své kolébky se přes Indii a Mezopotámii dostal do Egypta, kde jej zprvu velebili jako posvátné zvíře. V 6.-8. století př.n.l. jej již znali Řekové jako „perského ptáka“ a kolem 5. století př.n. l. byl kur domácí hojně rozšířen po celém Středomoří.

Kohout je tradičním symbolem mužských ctností, jako je odvaha či bojové odhodlání:

Kohouti západu

Podle legendy zachránili „dva kohouti na smetišti“ západní civilizaci ve chvíli, kdy je u cesty spatřil athénský generál Themistoklés. Před nastoupenou armádou tehdy prohlásil, že tito kohouti se nervou pro slávu či božstvo, ale zkrátka proto, že jeden druhému nechce ustoupit z cesty. Tato scéna vojsko údajně natolik vzmužila, že poté dokázali u Salamíny zvítězit nad přesilou perské armády. A zachránili tak jeden z pilířů moderní západní civilizace...

Ve starověkém Římě již posvátná kuřata přímo doprovázela římská vojska, jelikož auguři dokázali z jejich chování odečíst míru náklonnosti bohů. Pokud měla například kuřata před bitvou silný apetit, znamenalo to jasné vítězství v bitvě. Před námořní ztečí u Drepana (249 př.n.l.) si však hejno kuřat ani nezoblo. Rozlobený konzul Pulcher nechtěl demoralizovat vojsko, a tak je rázně smetl z paluby: „Aspoň se napijí, když už nechtějí žrát“. Římané bitvu prohráli. Vedle válečných účelů nacházelo kuře široké uplatnění zejména v medicíně.

Kohoutí zápasy zachycené na basreliéfu kambodžského chrámu Bayon:

Silný kuřecí vývar se používal jako „repelent“ proti napadení šelem, kuřecí mozečky zase jako lék proti vzteklině. Z kulinárního hlediska byla zprvu vyhledávána vejce na oblíbené omelety, až později vynašli Římané jejich chov na maso. „Spolu s pádem Říma to však šlo i s kuřaty z kopce. Díky rozpadu systému chovných farem se jejich celkový počet znovu přiblížil době železné,“ domnívá se Kevin MacDonald, profesor archeologie z University College v Londýně.

Kolumbovo vejce

Mezi neopominutelné úspěchy středověké drůbeží expanze však patří to, že kuřata objevila Ameriku ještě před Kolumbem a španělskými conquistadory. V oblasti El Arenal – 1, nacházející se na chilském poloostrově Arauco, byly v roce 2007 nalezeny kuřecí kosti, které byly následně radiouhlíkovou metodou datovány do doby mezi roky 1321-1407. Vědecký tým vedený antropoložkou Elizabeth Matisoo–Smithovou navíc prokázal, že na základě genetické analýzy DNA patřila kuřata do stejné ráce, jako drůbež chovaná Polynésany, jejichž původ bývá odvozován právě z jihovýchodní Asie.

Kuře se z upozaděných asijských dvorků dostalo na přední gastronomické příčky celého světa:

V samotném Novém světě se však kuřata zpočátku příliš neuchytila, a do 20. století tvořila relativně zanedbatelnou součást stravy. Teprve obohacení krmiva o antibiotika a vitamíny A a D, umožnilo velkochovy drůbeže v uzavřených halách mimo dosah predátorů a přímého slunečního světla. Korunu tomu nasadil průmyslový odchov brojlerů, díky němuž v roce 1990 předčila v USA obliba kuřecího masa tradiční hovězí, se spotřebou přesahující 9 milard kusů za rok.

Přestože dnes málokdo hledá v pečeném kuřeti skryté symboly a významy, jeho válečnou minulost připomene to, že je součástí Caesar salátu a postavil si na něm kariéru plukovník Sanders. Pod jeho velením ostatně opsalo kuře pomyslný kruh a ve svém globálním tažení se vrátilo zpátky na Východ. Jen v Číně bylo otevřeno více než 3000 restaurací KFC a místní tržby triumfují nad Spojenými státy. Ačkoliv není možné přehlédnout určitou podobu kolonela Sanderse s Konfuciem, bylo to nakonec kuře, které si kulturně a kulinárně podrobilo celý svět.

Portugalským emblémem je sice kohout (Galo de Barcelos), ale v bývalé portugalské kolonii Mosambiku si potrpí zejména na slepici (galinha):

Text a foto Michael Josephy