Umělá inteligence jako hrozba i pomocník: Budoucnost už nebude, co bývala

Pomůže nám umělá inteligence s předpovídáním budoucnosti? Zdroj: pixabay.com

Obava z umělé inteligence. Tu šíří většina médií, která o tento fenomén byť jen zavadí. Apokalyptické vize plné terminátorů a dominantních strojů zapojených do obřího matrixu se však (alespoň zatím) neuskutečnily. Místo toho se umělá inteligence začíná zapojovat do našeho každodenního života.

Máme ji v procesorech a fotoaparátech chytrých telefonů, díky nimž se daří všední úkony zvládat ještě rychleji (ne že by to bylo potřeba, ale to je na jinou debatu). Pomocí umělé inteligence vzniklo i několik krátkých filmů pouze díky tomu, že se stroj naučil používat dramatické prvky pro stavbu vlastního a velmi originálního příběhu. Obdobně se objevily i pokusy naučit umělou inteligenci tvořit poezii, humor či prostě v podobě robotů konverzovat se živými lidmi. Dějiny robotiky během 20. století jsou neustálým zdokonalováním strojového učení charakteristické, nyní zažíváme už několikátou vlnu zájmu o tuto oblast.

Stroje nemají morálku

Automatizace podle odhadů povede k tomu, že v následujících letech (a nebavíme se o vzdálených dekádách, nýbrž jednotkách roků) bude více než polovina všech úkolů vykonávána stroji. Zájem automobilek o samořiditelná auta vytváří nutnost domyslet, jak budou roboti vnímat morálku. Tedy ne snad přímo, že bychom je naučili, co je dobro a zlo. Půjde spíš o to, jak se nám podaří vštípit jim hodnotové rámce, pomocí nichž se budou stroje rozhodovat mezi několika nejednoznačnými možnostmi. Veškeré posuny ve vývoji umělé inteligence jsou však spíše bombastickými marketingovými prohlášeními, která se snaží ohromit převratným vynálezem; lidský faktor, nutný ke spravování takového stroje, je totiž stále přítomný. Nemůžeme se tedy divit tomu, že zatím nevznikla umělá inteligence, jež by dokázala vymyslet či vykonat něco, co do její databáze nezahrnul člověk.

Inteligentní salát

V tomto ohledu jsme doposud měli před počítači náskok. Ačkoli si to většina z nás nejspíš nemyslí, v předvídání budoucnosti vůbec nejsme špatní. Dokážeme svět kolem sebe chápat a očekávat, jaká reakce bude následovat po dané akci. Jsme schopni si z přívalu podnětů vybrat ty důležité a zhodnotit, co se nás skutečně týká. Jenže právě předvídání budoucnosti se zřejmě brzy stane jednou z oblastí, v nichž nás počítače doženou. O jeden krůček se minulý rok pokusili vědci z německé univerzity v Bonnu, kteří do databáze umělé inteligence nahráli několik desítek kuchařských videí. V nich vždy vystupoval nějaký kuchař, který připravoval salát. Krájel zeleninu, nachystal dresink, vše smíchal – ve zkratce; dohromady se však jednalo o zhruba šest hodin audiovizuálních podnětů obsahujících spoustu ingrediencí i unikátních postupů. Umělá inteligence, posílená těmito znalostmi, měla následně určit, co se bude dít v obdobných videích, která ale neznala.

Vědci nechtěli nic ponechat náhodě, a tak stanovili nekompromisní měřítka pro zhodnocení, zdali počítač opravdu dokáže předpovědět další krok. Výsledky nebyly vůbec špatné. Umělá inteligence odhadla s čtyřicetiprocentní úspěšností další kroky v horizontu několika minut. Když si vezmete, kolik různých věcí se i v přípravě obyčejného salátu může odehrát, jedná se o velmi dobrou úspěšnost. Jakmile se jednalo o dlouhodobější předpovědi, úspěšnost výrazně klesala, ale jak připomněl vedoucí výzkumu Jürgen Gall, tato technologie je stále v plenkách. A samozřejmě se můžeme i zdlouhavě bavit o tom, zdali se vůbec v tomto ohledu lze bavit o předpovídání budoucnosti – stále totiž operujeme ve velmi omezených rámcích, které musíme umělé inteligenci vymezit, aby vůbec mohla fungovat. Aneb samostatně myslící entita ve stylu agenta Smithe z Matrixu je stále v nedohlednu.

Zbytek článku i další texty si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Prima ZOOM.

A sledujte také druhou řadu seriálu Průlomové objevy na Prima ZOOM, vždy v neděli večer či ve středeční repríze.