Zabiják mořských želv odhalen. Výjimečně to není člověk, ale...

Vylíhlé mládě karety Zdroj: Topi Pigula

Malajsie, Srí Lanka, Řecko a vlastně většina států, kde některý ze sedmi druhů mořských želv klade vajíčka, se zasazuje o jejich ochranu. Jenže mikroskopickou houbu rodu Fusarium, ničící snůšky ve velkém, uhlídat nedokážou.

Mořské želvy zná každý. Jsou pevnou, a nutno říct, že notně atraktivní součástí podmořských záběrů, na nichž dokumentaristé zachycují krásu světa tropických moří. Komentátor nikdy neopomene zdůraznit, že se jedná o druh kriticky ohrožený na své existenci.

Příčin, které přispívají k zániku želvích populací, je celá řada. Od polykání plastových pytlíků, jež se volně vznášejí ve vodním sloupci a želvy je žerou v domnění, že jde o medúzy, přes úhyn v rybářských sítích (zamotaná želva se nedokáže vynořit pro nádech a utopí se), až po sběr vajíček pro jídlo v některých rozvojových zemích.

Ovšem jedním z největších problémů je úbytek vhodných pláží pro kladení vajec a predace čerstvě vylíhlých želviček. Ty totiž chutnají jak liškám, tak rackům, buřňákům a celé plejádě dalších strávníků, kteří se na jejich líhnutí těší jako na svátečně prostřenou tabuli. Naprostá většina čerstvě vylíhnutých želviček se nedožije ani svých prvních narozenin a odborníci zaznamenávají velmi znepokojující stav. Většina ze sedmi druhů mořských želv vykazuje pokles populací o 30–80 %.

Moře na dosah. Foto: Topi Pigula

Nečekané problémy

Navíc se teď se objevila další zhouba, která ovšem zasahuje ještě dříve, než stačí malí, krunýřem obrnění plazi vykouknout z prohřátého písku. Vajíčka totiž pokryje mikroskopická houba, o jejímž smrtícím potenciálu referovali vědci 21. ledna letošního roku ve článku Global Distribution of Two Fungal Pathogens Threatening Endangered Sea Turtles. Napadená hnízdiště vědci zaznamenali nejen v Kolumbii, Ekvádoru, ale také na ostrovech Atlantického i Pacifického oceánu.

Z toho vyplývá, že se jedná o široce rozšířenou hrozbu, neboť plísně rodu Fusarium jsou rozšířeny doslova po celém světě. Jak se spory plísně dostanou k zahrabaným vejcím? Nejvíce postižená jsou ta hnízdiště, jež leží v přílivové oblasti, a ta, která se dostala do kontaktu s kontaminovaným jílem. Čistě písková hnízdiště vykazovala menší promořenost. To mimo jiné znamená, že vzestup hladiny světového oceánu s sebou přinese zaplavování výše položených míst, kam želvy kladou svá vejce a tedy větší úmrtnost způsobenou plísněmi. Nově byly popsány dva druhy hub způsobující hynutí želvích embryí. Jde o Fusarium falciforme a Fusarium keratoplasticum.

Dospělá kareta. Foto: Topi Pigula

Oba druhy byly nalezeny na mrtvých želvích embryích. Jaká je mortalita želviček, jejichž vejce pokryla tato smrtící plíseň? Vědci prokázali, že naprostá většina želv z napadených vajec se nikdy nenadechne vlhkého mořského vzduchu. Tropické klima plísním svědčí. „Jejich optimální teplota růstu se překrývá s optimální teplotou inkubace vajec, a jsou schopny zabít až 90 % embryí,“ píší autoři studie. V praxi to znamená, že tento nenápadný zabiják hatí sebelépe zorganizované snahy ochranářů. Lidově řečeno, příroda si zkrátka opět dělá, co chce, bez ohledu na lidskou snahu.

Uhlídat vejce před vyhrabáváním se dá snadno, stačí je přenést do hlídaných, zdmi obehnaných hnízdišť. Síť zase znemožní lov ptákům. Ale uhlídat houbu o mikroskopické velikosti je nad lidské možnosti. Zdá se, že mořským želvám, které obývají tuto planetu od triasu, už zvoní umíráček. Na první pohled na souši neohrabaní tvorové úspěšně přežili dinosaury, chodí po této planetě 210 milionů let, ale jak se zdá, přece jen nepřekonají všechny nástrahy, kterým je příroda vystavuje.

Text Topi Pigula