Pět nejděsivějších kanibalů – mezi zvířaty

Pro nás, lidi ze západu, je kanibalismus jedním z těch nejpřísnějších tabu. Sníst maso jiného člověka představuje zlo. Ale pro spoustu zvířat to žádný problém není – a to dokonce ani pro ta, do nichž byste to opravdu neřekli…

Žraloci píseční začínají s kanibalismem, ještě než se narodí

Samice těchto predátorů jsou těhotné celý rok. Ve svých dvou dělohách nosí 6–7 embryí. Ale narodí se vždy jen jedno mládě na jednu dělohu. Jak to? První mládě, jemuž se uvnitř dělohy podaří dostat z vaječného obalu, se vrhne na ta ostatní a začne je požírat zaživa. Když mu dojdou, pokračuje v mlsání neoplodněných vajíček v děloze. Proč to dělá?

Díky této dietě bohaté na proteiny přijdou mláďata na svět velká a silná. Narodí se dlouhá skoro jeden metr, takže se okamžitě mohou stát predátory, jichž se bojí zbytek oceánu. Vědci pro toto chování museli vymyslet nový pojem – nitroděložní kanibalismus.

Psoun je nejroztomilejší kanibal světa

Malí, huňatí, roztomilí – a brutální kanibalové k tomu, to jsou severoameričtí psouni. Konkrétně psoun prériový. Vědci to zjistili roku 1974. Tehdy zkoumal John Hoogland chování těchto zajímavých zvířat a přišel na podivný nepoměr: samice se zjevně pářily se samci, ale potomstva přibývalo jen málo. Samice dokonce projevovaly známky otěhotnění, pak si zalezly do nory, ale když vylezly ven, po mláďatech nebylo ani památky…

Když biologové prozkoumali nory, našli tam to, co už asi očekáváte: mláďata s ukousnutými hlavičkami, z větší části sežraná. Proč se pod zemí odehrávají tyto kanibalistické orgie, není úplně jasné – jistě to má ale něco společného s množstvím psounů a jejich zápolením o energii.

Ropuchy žerou kaviár. Svůj vlastní…

Ropuší kaviár vyniká nejen svým množstvím, ale především tím, že obsahuje toxin bufadienolides. Tato nevyslovitelná látka je silným jedem, díky němuž na zárodky ve vajíčkách neútočí predátoři. Jenže logicky tato látka nevadí ropuchám samotným – a tak si na vlastním kaviáru rády pochutnávají.

Proč? Bufalodienolides totiž obsahuje spoustu výživných proteinů. Vlastní potomstvo je pro ropuchy lákavé opravdu hodně. Autoři vědecké studie z roku 2008 zjistili, že „kaviár“ tvoří 64 procent potravy mladých ropuch.

Hadi žerou dokonce i sami sebe

Hadi žerou vlastní mláďata – dělají to například samice mexických chřestýšů. Podle studie z roku 2009 chřestýší prvorodičky v 68 procentech případů sežerou část nebo dokonce všechny své potomky.

Jiné pozoruhodné hadí vlastnosti si všimli už naši prapředkové – hadi se občas dokonce zakousnou do vlastního ocasu. Pro starověkého člověka se takto zmatený had stal symbolem pro nekonečno, my v tomto chování vidíme spíš hlad… A funguje to dokonce i u hadů, kteří už přišli o hlavu. Podívejte se na video:

Láska prochází žaludkem

Australský pavouk snovačka Hasseltova je klasickým příkladem, jak se mezi hmyzem a u pavouků pojí páření s kanibalismem. Samec tohoto pavouka se během milostné předehry dobrovolně vrhne své partnerce do čelistí. Výrazně tak totiž zvýší šanci, že se jeho spermie dostanou na místo určení – k vajíčkům.

Strategie je to sice sebevražedná, ale s ohledem na potomstvo velice úspěšná. A to rovnou ze dvou hledisek. Podle studie Maydianne Andradeové z roku 2003 oběť samce zvýší šanci na úspěšné oplodnění o 65 procent – samci sebevrahové tedy zplodí dvakrát tolik potomků než ti méně odvážní. A za druhé: když samice snadno sežere hromadu proteinů, které tvoří samcovo tělo, má víc energie na přežití – čímž zase stoupají šance na úspěšné porození potomstva…