Pavoučí páření je plné svazování a kousání. Samci k tomu mají dobrý důvod

Některé druhy pavoučích samic si příjemnou chvilku milování doplní i kaloricky hodnotným obědem ve formě samce, který právě dokončil svůj biologický úkol. Slabí jedinci jsou dokonce sežráni jako předkrm a ke kopulaci vůbec nejsou připuštěni. V odborné publikaci Animal Behavior publikovali Lenka Sentenská, Ondrej Šedo a Stano Pekár studii odhalující jedovatou strategii pavouků, kteří se nechtějí nechat sežrat.

Samci pavouků se běžně samicím dvoří a snaží se nenápadně zaujmout tak, aby byli připuštěni k páření a nestali se obědem. Některé druhy dokonce nosí v pavučinách zabalené dárky. Skoro by se dalo říct, že jde o sex za úplatu. Autoři studie se zaměřili na listovníky druhu Thanatus fabricii, který chovali v laboratorních podmínkách, aby mohli sledovat jeho pářící strategie. Ukázalo se, že samci místo úplatků vyrazí do útoku, přičemž využijí svého jedového aparátu.

Some male spiders tie up females before mating to avoid being eaten: Thanatus fabricii spiders forego courtship dances: instead, they attack females and bind them with silk before mating, perhaps because the females would otherwise eat the males https://t.co/2w7E3mVqbT pic.twitter.com/dsV60xwGOm

— Michael (@Mic4815162342) November 12, 2020

Ohromená a ochromená samice

Samci nejprve ochromili samici tím, že ji kousli do nohy a do těla vpustili dávku jedu. Čím delší měla samice nohy, tím silnější stav strnulosti u ní nastal. Navíc si samci úspěšnost kopulace pojistili tím, že svou partnerku svázali. Samice následně měla problémy s chytáním mravenců, což ukazuje, že „jedovatá“ kopulace má negativní vliv na její kondici. „Samice, které upadnou do stavu nehybnosti, umožní samci pářit se, zatímco nereceptivní samice budou pokračovat v boji, a tak samce odmítnou,“ cituje Newsweek autory studie.

Byť jde o nový objev kopulační strategie, jako by se útok jedem před láskyplným aktem odrážel už ve jméně listovníků rodu Thanatus. Téměř stejně se jmenoval řecký bůh smrti Thanatos. Jeho smrt měla být nenásilná, téměř až hypnotická. „Stejný název psychoanalytici používají pro tzv. instinkt smrti, který by měl být zodpovědný za naše často riskantní, agresivní či sebedestruktivní chování. V páření těchto listovníků je agrese opravdu hodně, naštěstí však nejsou věrni svému jménu a partnerky nezabíjejí,“ dodává Ivan H. Tuf v časopise Vesmír.