Objev nového druhu obřího mloka vědce zaskočil

Sirena je surýn

Obojživelníci patří mezi ohroženou skupinu tvorů, která funguje jako ukazatel kvality životního prostředí. Nově do její rodiny přibyl nový druh. České jméno zatím nemá, odborně se jmenuje Siren reticulata a patří mezi surýny, což jsou sladkovodní mloci. Druhy obojživelníků vzhledem ke své senzitivitě na kvalitu životního prostředí celosvětově ubývají. To platí jak pro žáby, tak mloky či čolky. Proto je objev alabamského mloka překvapením a o to větším, že se nejedná o žádného snadno přehlédnutelného drobečka, ani nebyl nalezen v nějakých neprobádaných zákoutích tropické džungle. Herpetolog David Steen chytil prvního jedince už v roce 2009 do pasti na raky. "Bylo neskutečné vidět toto stvoření poté, co jsme o něm léta mluvili. Bylo to jako mystické, mýtické zvíře," říká Steen.

Proč to trvalo tak dlouho, než se podařilo objevit skoro půl metru velkého mloka? "Myslím, že je to kombinace věcí," říká Steen, který je dnes výzkumným ekologem v Centre George Sea Turtle Center a výkonným ředitelem nadace Alongside Wildlife Foundation. "Za prvé, toto stvoření je naprosto vodní. Žije v bažinách a bahně. To opravdu nejsou místa, kde lidé stráví spoustu času. Je to také na první pohled podobný jinému druhu surýna, takže pokud nevíte, co hledáte, pravděpodobně byste předpokládali, že to je něco, co už znáte. "

Tajemný mlok z alabamských bažin

Nejeden tvor byl hledán a nalezen na základě mýtů a pověstí, zkazek domorodců a vyprávění místních. I v Alabamě šly zkazky o tajemném tvorovi, někdy to byl had, jindy úhoř. Lidoví tvořivost ho samozřejmě co se týče velikosti poněkud nadsadila, nicméně nejen kryptozoologové, ale i biologové tušili, že se v místních bažinách mže skrývat překvapení. Kniha Plazi a obojživelníci Alabamy z pera Roberta Mounta vydaná roku 1975 zmiňuje zatím neobjeveného „leopardího úhoře“.

Podle článku vydaného odborným serverem Plos One v němž je nový tvor popsán, jde o vodního mloka, nikoliv tedy úhoře, který patří mezi ryby, vyskytujícího se v severozápadní Floridě a jižní Alabamě. Má slizovité tělo s nepravidelnými skvrnami na kůži, dvě přední nohy, žádné zadní nohy a sadu žaber těsně za hlavou. Co se týče délky, útočí na pozici největšího mloka Severní Ameriky. Tento primát doposud drží velemlok americký (Cryptobranchus alleganiensis), který dorůstá až do velikosti 74 cm. Holotyp, tedy jedinec podle kterého byl druh popsán, má velikost „jen“ 39,7 cm a jedná se o samičku. Na rozdíl od velemloka amerického má mnohem jemnější stavbu těla, velemloci jsou na rozdíl od surýnů mnohem robustnější. Nejnápadnějším znakem odlišujícím tento druh od ostatních surýnů je kožní vzor skládající se z tmavých teček na šedém podkladě.

O ekologii nově objeveného druhu se zatím moc neví, nicméně už jen samotný fakt, že byl objeven a popsán povede k většímu zájmu a jeho ekosystém. Zatím se ani neví, jak moc silná populace je. Nelze chránit něco, o čem ani nevíme, že existuje. Formálním popsáním druhu k němuž došlo 5. prosince 2018 se pro tohoto surýna začíná psát historie.

Text: Topi Pigula