Na obyčejného pavouka lidi nemají. Kam se hrabe lidmi vyrobená ocel na pavučinu

pavucina - vlákno, které zatím člověk neumí vyrobit Zdroj: Topi Pigula

Pavouci umí něco, co zatím nedokážeme ani vzdáleně napodobit. Tkát pavučiny. Materiál, který je pevností i pružností daleko před tím, co člověk zvládá vyrobit i za použití sebelepších technologií.

Pavučiny. Ona nepříjemná vlakna, která když při houbaření přilnou na obličej, není to nic příjemného. A přitom se jedná o něco naprosto úžasného.

Bylo zjištěno, že většina hmyzu je schopna pavučinu vidět a vyhnout se jí, proto pavouci užívají různé taktiky, jak do nich hmyz nalákat. Jednou možností je noční lov – celá řada pavouků je aktivních v noci. I denní pavouci si zpravidla svou síť budují na stinných nebo temných místech.

Dále pavouci k lákání hmyzu užívají specifických feromonů; tato taktika není zatím dostatečně prozkoumána. Zvláštností je také stabilimentum – několik velmi silných výrazných vláken uprostřed kruhové sítě, které bývají zejména na pavučinách křižáků. Podle současných výzkumů se soudí, že toto vlákno velmi výrazně odráží ultrafialové světlo, takže pavučina připomíná hmyzu květ

Z dějin pavoučí sítě

Původ pavoučích sítí je pro vědce dodnes trošku záhadou. V době, kdy se na Zemi poprvé objevili, používali sítě k úplně jinému účelu než dnes. Pomocí tohoto pevného materiálu vyráběli ochranné obaly na svá vajíčka i svá těla. Postupně je evoluce naučila, aby sítě začali využívat chytřeji: k lovu. Nejprve jich užívali k signalizaci toho, že se blíží kořist – zachvění nastraženého vlákna pavouka upozornilo na to, že se blíží něco, co může sežrat, anebo před tím musí utéct.

Pak se ale ukázalo, že se do vlákna menší kořist zamotá. A pavouci začali svá vlákna vylepšovat a spřádat; výsledkem jsou dnes známé úžasné pavučiny. Jako všechno v přírodě je hlavním smyslem pavučin ušetřit pavoukům energii. Místo, aby na kořist číhali, lovili ji a pronásledovali ji, investují energii do utkání sítě.

Absolutně dokonalý materiál

Pavoučí vlákno je úžasný materiál s vlastnostmi, které výrazně překračují všechno, co jsme schopní v 21. století vyrobit my lidé. I armádní materiály se ani zdaleka nepřibližují tomu, co pavouci rutinně dělají už miliony let. Pavoučí vlákno je především extrémně tenké. Průměrně má šířku 0,00015 milimetrů, nejtenčí známé pavoučí vlákno ale má dokonce jenom 0,00002 milimetrů. Pavouci vyrábějí svá vlákna z bílkoviny fibrin, která vzniká v šesti snovacích žlázách. Pavučina je až třikrát pevnější než kevlar, v tahu má pevnost větší než ocel. Pokud jsou na vás tato čísla příliš abstraktní, tak to znamená, že kdyby bylo pavoučí vlákno tlusté jako hasičská hadice, bez problémů by udrželo obří letoun, jako je Boeing Dreamliner.

Krom toho má pavučina další báječnou vlastnost – tvarovou paměť. To už se nám podařilo u několika materiálů napodobit, ale zdaleka ne tak dobře, jako to jde pavoukům. Znamená to, že když se vlákno nějak pohne, vrátí se téměř okamžitě do původního stavu. Pro pavouka je to nutností, jinak by po pavučině nemohl za kořistí doběhnout; shodil by ho každý silnější závan větru.

Byznys jménem sítě

V našich zeměpisných šířkách nemají pavoučí sítě příliš velké uplatnění – v lidové medicíně se občas přikládaly na zranění, ale jinak nic moc. Je to hlavně tím, že u nás žijí moc malí pavouci. To v Austrálii mají pavouky větší, někteří jsou tak obrovští, že se jejich sítě dají využívat. Tak například velicí pavouci nefilie chluponohé měří až 20 centimetrů. Jejich sítě jsou tak pevné a rozměrné, že se do nich chytí i menší ptáci. Toho dokázali původní obyvatelé Austrálie využít – z pavučin si vyráběli například rybářské sítě nebo deštníky.

Do výzkumu pavoučích vláken dnes investují výzkumné společnosti armády. Například americká vojenská organizace DARPA plánuje využití uměle vyráběných pavučin do neprůstřelných vest a na ochranné pomůcky...