Konspirace naživo: vědci sledovali život včel a čmeláků pomocí radaru

Včely medonosné Zdroj: Wikimedia Commons

Radar odhalil tajný život čmeláků.

Konspirační teorie nejvyššího ranku jsou plné obav, v nichž vláda, tajné služby a Ilumináti sledují nepohodlné jedince pomocí nejbizarnějších moderních technologií, například silného radaru. Tato prazvláštní vize se však nedávno skutečně naplnila – namísto lidí ovšem šmíráci v podobě vědců sledovali letové dráhy hmyzu. Metoda ukázala, jaký život vedou včely a čmeláci.

Ze života hmyzu

Na chování opylovačů se zaměřili vědci z Queen Mary University of London pod vedením Josepha K Woodgate a Jamese C. Makinsona. V součtu je zajímala letová historie čtyř vybraných a označených čmeláků a posléze rovněž na včelách. Ačkoliv metoda logicky nemůže odhalit chování v úlech a hnízdištích, letové trasy rozhodně dovedou ukázat celou řadu chování hmyzu včetně jejich schopnosti se učit. Výsledky práce v zásadě dokreslují naše představy o zvycích obou druhů.

Dámy mají přednost, u včel proto výzkumníci odhalili především perfektní efektivitu jejich práce a orientace v prostoru. Během tří týdnů po úvodním „průzkumném“ rozkoukání se včely stávají pověstnými superdálnicemi, jež identifikují nejlepší zdroj potravy, využívajíc jej až do konce svých životů. V průběhu plynutí života se včely v prostoru cítí „jistější“, což se podepisuje na jejich rychlejším letu a pokrytí většího území za periodu jediného letu. To podle vědců naznačuje schopnost zapamatovat si prostředí kolem úlu a čerpat z této zkušenosti při dalším plánování.

Oproti tomu čmeláci se při letu chování diametrálně odlišně. Zatímco včely nejlépe pracují v kolektivu, čmeláci se i dle svého létání zdají být mnohem většími individualisty. Část čmeláků, zejména dělnice, sice využívají taktiku podobnou včelám, samečkové jsou však pověstní vlci samotáři. Ze záznamu jejich pohybu lze vyčíst, že svůj zdroj potravy často mění a nikdy nepřestávají s průzkumem okolí a hledáním nových horizontů. Nemusí se to zdát být přehršle nové zjištění, metoda sledování hmyzu harmonickým radarem je však teprve v plenkách.

Technologie vs. hmyz

Jedná se přitom jenom o poslední výstřelek podobného sledování hmyzu, jež byl použit i minulosti. Ještě donedávna byly naše znalosti o životě hmyzu dané pouze pozorováním v terénu. O tom, kde všude jedinci poletovali mezitím, jsme však překvapivě neměli valné ponětí. Nápad využít radaru sice existoval, hmyz je však natolik malý, že terén a porost obvykle maskoval detailnější vnímání jeho pohybu. Harmonický radar ruku v ruce s titěrnými transpondéry o váze 1 až 12 mg připevněnými k poletuchám přišel až poté, co se miniaturizace dostatečně zlepšila a zlevnila.

Vědcům se tak ve 21. století otevřela zcela nová možnost pozorování hmyzu. První praktické práce na toto téma přišly v roce 2002 a doposud byla metoda zaměřena hlavně na pilování technologie. Významně se například řešilo, zdali se hmyz přenášející transpondér nechová jinak, než bez něj. Ruku k dílu přiložili i informatici, kteří museli vyvinout algoritmy pro odfiltrování sledovaného cíle od obrovsého množsví ostatních, matoucích ruchů. Ani harmonický radar navíc nemá nekonečný dosah - letos na jaře byla například publikována studie sledující chování invazivních druhů sršňů v Asii, jež došla k tomu, že efektivně lze v zástavbě a vegetaci sledovat hmyz jenom do 125 metrů od vysílače.

Již v Asii však byla metoda využita pro identifikování hnízdišť invazních sršňů, což může být v budoucnu využito nejen pro vědecké účely, ale i praktické vyhledávání a eliminování specifických nepohodlných druhů hmyzu. Až na to dojde, bude konspirační teorie z lidského světa v tom hmyzím naplněna beze zbytku.

Text Ladislav Louokota