Jediná bílá velryba na světě na lodě neútočí. Jmenuje se Migaloo

Bílý keporkak Migaloo ve výskoku

Příběh jediného bílého keporkaka na světě je stejně fascinující a jedinečný jako jeho sněhobílá barva.

Bílá zvířata jsou vždy výjimečná. Bílá barva z nich dělá v přírodě snadnou kořist – a tak mohou přežít jen ta nejsilnější nebo nejchytřejší. Takový byl i slavný Moby Dick, obrovský vorvaň známý ze stejnojmenné knihy.

O bílých keporkacích se toho sice hodně namluvilo i napsalo, ale neexistují žádné opravdové důkazy. Až na jediný – bílého keporkaka jménem Migaloo. Každé jeho spatření je velká událost: nadšení jsou nejen přírodovědci ale také tisíce fanoušků této pozoruhodné velryby.

Kdo je Migaloo

Poprvé byl Migaloo spatřen roku 1991. Když ho tehdy lidé 28. Června poprvé spatřili, jak plave kolem australských břehů, mysleli si, že se jim to zdá. Tehdy ještě mládě keporkaka bylo celé bílé – od hlavy až k ocasní ploutvi. Prvním hlášením nevěřili ani mořští biologové; tvrdili, že takové zvíře nemůže existovat. Jenže hlášení o spatření jedinečné bílé velryby stále přibývalo, takže výzkumníci museli vyrazit na oceán, aby se o pravdě přesvědčili sami.

A našli ji, v podobě dorůstajícího mladého keporkaka, který si oblíbil východní pobřeží Austrálie. Dostal jméno Migaloo – což v australském slangu domorodců znamená „bílej týpek“. V době prvního spatření měl asi pět let, dnes mu tedy bude 27 let. To je z hlediska života keporkaků teprve začátek života – mohou se totiž dožít klidně i 50 let; někteří autoři však tvrdí, že maximální věk keporkaků se pohybuje až kolem 100 let.

O páření keporkaků se dozvíte v dokumentu Mořští velikáni na Prima ZOOM v pátek od 20:00. Migaloo na sebe okamžitě upoutal pozornost lidí. Protože se plaví docela často kolem pobřeží a keporkaci se lidí moc nebojí, vždy se kolem něj shromáždily desítky člunů plných zvědavců, fotografů a kameramanů. Došlo to dokonce tak daleko, že Austrálie musela vydat zvláštní zákon určený na ochranu této jediné velryby. Zákon stanoví, že kdo se s lodí přiblíží k bílé velrybě blíž než půl kilometru, může dostat pokutu asi 300 000 korun. Stejný zákaz platí i pro letadla.

Když zákony pomáhají

Že se vznik tohoto nařízení vyplatil, se ukázalo roku 2012. Tehdy vědci poprvé pozorovali dalšího bílého keporkaka – a tentokrát mládě! Mléčně bílé mládě bylo necelý rok staré, mělo růžové oči a vypadalo zcela zdravě. Vědcům se zatím nepodařilo odebrat mláděti DNA, ale předpokládají, že to musí být mládě Migaloo. A dokonce je možné, že jiná skupina vědců byla přímo přitom, když se Migaloo spářil.

Když nedaleko Byron Bay 8. ledna biologové opět pozorovali Migalooa, jak tudy proplouvá, uviděli něco nečekaného. „Migaloo a ještě jeden samec plavali severně od Byron Bay. Připojily se k nim další velryby, společně pak odplouvali na volné moře. Asi půl hodiny poté jsme pozorovali, jak se Migaloo druží s jednou samicí,“ uvedl Robert Dalton pro server Echo.

Přesto, že se Migaloo nesmí zblízka pozorovat, existují v Austrálii specializované servery, které ukazují, kde byl naposledy Migaloo spatřen – a dokonce předpovídají, kdy a kde by se měl příště objevit. Keporkaci totiž dodržují velmi přísně tradice, které se týkají migrace za potravou. Řídí se podle přírodních cyklů – změn v mořských proudech i tahů ryb.

Právě díky bílému keporkakovi víme o chování těchto velryb mnohem více. Migaloo se stal tak oblíbeným a je tak snadno poznatelný, že právě jeho pozorování vedla ke vzniku přesných map putování keporkaků.

Keporkakové – hudební obři na vymření

Dospělí samec keporkaka může měřit kolem patnácti metrů a vážit až 40 tun. Samice jsou ještě o něco větší… Jen samotné srdce této velryby váží 195 kilogramů! Každý keporkak je unikát. Pro vědce jsou velmi oblíbení díky tomu, že keporkaky snadno rozeznají – každý keporkak má individuální skvrny na zádech. Rozeznávání podle nich je stejně spolehlivé, jako otisky prstů u lidí.

Poslechněte si úžasný zpěv keporkaků:

Proslavili se především tím, že jde o nejhlučnější a nejhudebnější velryby. Zvuky, které vydávají, jsou natolik podmanivé, že se jim říká písně. Zvláštní je, že takto zpívají jen samci – a dodnes vlastně přesně nevíme, proč. Samci nezpívají, když plavou v chladných vodách, možná tedy toto chování souvisí s rozmnožováním…