Zvířata rozpoutávají epidemie častěji, než si myslíte. Viry Hantaan nebo Machupo také zabíjely

O některých epidemiích, jež rozpoutala zvířata, jste určitě slyšeli. Jiné ale dost "letěly pod radarem". Pojďme si to každopádně celé rozebrat hezky od začátku.

Co je vlastně vir?

Vir je „živá“ nebuněčná částice, což laikovi může znít divně. Jak může být něco „živé“, když to nemá ani jednu buňku? Součástí základní definice živého organismu (druhu) je schopnost se rozmnožovat a zachovávat tak svou existenci. Jenže vir nemá ani rozmnožovací aparát, ani se neumí dělit jako například některé jednobuněčné organismy, které ještě „nevynalezly“ sex.

Ale množit se evidentně umí skvěle. Jen kvůli tomu musí napadnout nějakou cizí buňku a teprve s její pomocí je schopný vyrobit svou kopii. Velmi zjednodušeně se dá říct, že si vir najde hostitelskou buňku, přitáhne se k ní a po propíchnutí do ní vpraví svou DNA či RNA podobně, jako injekce vpraví vakcínu do těla očkovaného. Některé typy virů se v ní pomnoží, jiné se replikují spolu s buňkou, čemuž se říká lytický a lyzogenní cyklus. Leč nezabíhejme do přílišných a pro laika nudných podrobností.

Viry, zvířata a lidé

Virová onemocnění i pandemie jsou lidstvu známé. Stačí jen připomenout HIV (a nemoc AIDS), paletu žloutenek či vzteklinu. U té se zastavme, neboť jde o nemoc známou a přenosnou ze zvířete na člověka. Kousnutí nakaženým zvířetem (psem, liškou, netopýrem…) dostane vir do krve a ten tak má otevřenou cestu pro putování lidským tělem. Proto je základním doporučením nejen při pobytu v zemích, kde je vzteklina víc rozšířená, nesahat na zvířata, zejména ne pokud jsou podezřele krotká.

Ale nejde jen o kousnutí. Petra Juráňová v práci Vzteklina – stále aktuální riziko pro lidskou populaci dokonce píše: „Byly prokázané a dokumentované i přenosy přes slizniční oblasti (tj. oči, nos, ústa), vzdušnou cestou vdechnutí aerosolu nebo transplantací rohovky. Virus se tak dostává přímo na nervová zakončení v epitelu sliznice." V extrémním případě to znamená, že je riskantní i dýchání stejného vzduchu v bezprostřední blízkosti nakaženého zvířete. S velkou nadsázkou lze napsat, že se výjimečně může vzteklina přenášet „kapénkovou“ infekcí. A právě ta je mezi lidmi největším strašákem. Stačí, aby člověk nakažený virovým onemocnění přenášeným kapénkami kýchnul v tramvaji a na průšvih je zaděláno. Samozřejmě však záleží na tom, o jaký vir jde a jak moc je nakažlivý.

Bushmeet

Je libo ochutnat hada, žábu, nějakého divoce žijícího ptáka, veverku, kaloně (to jsou ti velcí netopýři s rozpětím křídel až 170 cm), lišku či cibetkovitou šelmičku, jako je ovíječ skvrnitý? Nebo zakousnout něco z pestré plejády hlodavců? Šanci stále máte na asijských či afrických trzích. Zvířena je někdy prodávaná v celku, jindy po kouskách. Občas je maso mírně zamřelé, občas krvavě čerstvé, ale vždycky jde jasně o zvířata odchycená ve volné přírodě, což znamená nulovou veterinární kontrolu. Právě bushmeet, tedy jídlo z buše, je ze zdravotního hlediska extrémně rizikové a přitom na vesnicích zcela běžné.

Tak běžné, že přírodovědci občas trhy používají jako místo, kde lze objevit nové druhy. Příkladem budiž Laos a v roce 2012 nově popsaný druh polétavé veverky, která dostala odborný název Biswamoyopterus laoensis. Přírodovědci si tvora všimli právě na trzích s „přírodním“ masem. To, co bylo pro vesničany obědem, se pro vědce ukázalo být objevem. Ostatně i aktuální koronavirus Covid-19 má jako původní zdroj nákazy z tržiště s mořskými plody a divokými zvířaty ve Wu-chanu.

Viry, o kterých jste nikdy neslyšeli

„Vir Junín byl blízkým příbuzným viru Tacaribe, způsobující onemocnění netopýrů a hlodavců na Trinidadu, a také byl objeven teprve nedávno. Nic nedokazovalo, že by byl Tacaribe nakažlivý pro lidi, avšak Junín byl v mnoha případech jasnou příčinou jejich smrti,“ píše Laurie Garret v knize Přežijeme? Morové rány dneška. Tyto viry jsou veřejnosti v podstatě neznámé.

Nebo si můžeme vzít jiný, možná známější příklad. Milovníci militárií zaznamenali vir Hantaan, na který zemřelo vykrvácením 121 amerických vojáků, kteří bojovali v korejské válce. Válku zpopularizoval seriál MASH, ovšem o viru se v něm nemluví. Podle Garret se virem v letech 1951–1955 nakazilo 2500 amerických vojáků. Podle The National Center for Biotechnology Information se jím během korejské války v letech 1951–1953 nakazilo více než 3000 lidí. Hantaan patří do skupiny hantavirů, jež způsobují krvácivé horečnaté onemocnění, a své pojmenování dostal podle jihokorejské řeky Hantan. Přenos na člověka je podle všeho způsoben vdechnutím prachu nebo aerosolu z výkalu hlodavců, zejména myšice temnopásé (Apodemus agrarius), která žije i u nás, křečka dlouhoocasého (Peromyscus maniculatus), křečka bavlníkového (Sigmodon hispidus), křečka rýžového (Oryzomys palustris) a křečka bělonohého (Peromyscus leucopus).

Jedná se tedy o klasický příklad zoonózy, což není nic jiného než odborný název pro nemoci přenosné ze zvířat na člověka. Ovšem mnohem horší situace nastane, když se vir stane tak infekčním, že dochází k přenosu z člověka na člověka. Pravděpodobnost, že se potkáte s nakaženým člověkem, je přece jen mnohem vyšší, než že se potkáte s nakaženým křečkem.

Mohli bychom pokračovat výčtem celé řady onemocnění, přičemž některé z nich měly mnohem větší smrtnost než aktuálně řešený Covid-19. Virus Nipah nakazil 18 lidí (o kterých se ví) a ani jeden z nich setkání s virem nepřežil. Podobné to bylo s nákazou virem Margburg, u kterého je úmrtnost udávaná na 88 %. Zdroj nákazy Margburgem: laboratorní opice dovezené z Ugandy, a nakažení byli vědci, kteří v rámci výzkumu přišli s opicemi do styku. Jméno dostal vir podle německého města, ve kterém k nákaze došlo.

Příklad ze San Quentinu

Jak moc je svět zvířat a lidí propojený, ukazuje epidemie, již způsobil vir Machupo (naštěstí relativně včas zlikvidovaná). V Bolívii došlo v roce 1952 k sociální revoluci, která s sebou přinesla nejistou budoucnost, strach a radikální sociální změny. Lidé, kteří přišli o práci, se uchýlili k řešení, které se samo nabízelo a není v oblasti zase až tak neobvyklé – vymýtit kus pralesa a začít si pěstovat obilí a zeleninu, aby si alespoň v základní míře zajistili soběstačnost. Vypěstovaným zrním ovšem zajistili křečkům rodu Calomys nebývalou hojnost potravy. Tím došlo k přemnožení a invazi hlodavců, což mělo za následek propuknutí epidemie způsobené virem, který křečci šířili močí.

„V letech 1962–64 onemocnělo nákazou Machupo přes 40 % obyvatel San Quentinu a 10–20 % na ni zemřelo,“ píše Garret. Štěstí v neštěstí bylo, že šlo o řídce obydlenou oblast, vir se mimo jiné šířil rozvozem kontaminovaného obilí (křečkům bylo zcela jedno, kde močí). Kdyby k něčemu podobnému došlo v hustě obydlené oblasti, tak by situace mohla mít výrazně katastrofičtější průběh. Ostatně současná koronavirová pandemie je toho důkazem.

Virové onemocnění přenesené ze zvířete na člověka je vlastně poměrně častá záležitost. Stačí si vzpomenout na ptačí chřipku (vir H5N1 je přenosný na člověka a v únoru 2020 se opět vynořil v Číně) či prasečí chřipku, která stála za vybíjením chovu prasat i u nás. Jde o příklady z poslední doby, které bychom si měli pamatovat, aktuální pandemie Covid-19 je však zatlačuje do pozadí.

Netopýři? Luskouni? Velbloudi?

O křečcích (respektive drobných hlodavcích) a jejich úloze coby virových přenašečů už byla řeč. U nejnovějšího, zatím mezi lidmi nejrychleji se šířícího onemocnění, se rozpoutala celá série spekulací, odkud vlastně vir pochází. K oněm zprávám, respektive k jejich zkreslení, dochází až absurdně jednoduchým způsobem. Vědci se pustí do zkoumání některého jevu a publikují o tom zprávu, většinou opatrně formulovanou. Jenže média potřebují jasné a úderné titulky, takže pojmou dvě klíčová slova (například luskouni a koronavirus či netopýři a koronavirus) jako fakt, a zpráva, která se dál šíří, je na světě.

Zatímco vědecká komunita funguje na základě ověřování, testování a podrobného zkoumání, jež vyústí v článek podrobený recenznímu řízení, běžná média závodí, kdo přijde s informací jako první. Není pak divu, že se v rozmezí několika dnů můžete dozvědět informace, které se vzájemně vylučují. Schválně – pochází Covid-19 z luskounů, nebo z netopýrů? Nebo z obou?

Za epidemií SARS (i tady je ve hře patogen z rodiny koronavirů) psala média původně o pojídání cibetek a až posléze se potvrdil výskyt patogenu u netopýrů. A kdo může za onemocnění označované zkratkou MERS? Napoví jiné, lidovější pojmenování nemoci: velbloudí chřipka.

Viry snadno mutují a cestování lidí před aktuálním celosvětovým poklesem bylo extrémně jednoduché. Vědci se dlouhodobě obávali, že podobná situace může nastat, jen neznali čas ani místo. Teď už je znají a lekce s utajováním ukázala, jak smrtelně nebezpečné je zatajování informací typické pro totalitní režimy. A nikdo mimochodem nemůže zaručit, že je tato lekce tou poslední...

Text: Topi Pigula