Poselství sv. Václava, které přetrvává staletí: Odpuštění je klíčem ke všemu

Svatý Václav, první český křesťanský panovník a mučedník. Výchovu i vzdělání mu zajistila jeho babička, svatá Ludmila. Staral se o své poddané, vykupoval otroky a mimo jiné zakládal vinice. A pro mnohé je přístavem bezpečí dodnes. „Pro mnohé je svatý Václav patronem – nebeským přímluvcem, na kterého se můžeme obracet, když potřebujeme pomoct,“ říká v pořadu Prima Česko Jan Graubner, arcibiskup pražský.

Jak všichni víme, svatý Václav byl zavražděn před bazilikou svatého Václava, kde kdysi stál kostel svatého Kosmy a Damiána. O životě svatého Václava koluje mnoho legend, odkaz na jejich poselství přetrvává dodnes. „Legendy musíme brát jako zapsanou paměť. Oni ty legendy nemuseli psát, aby byl svatý Václav prohlašován za svatého. On svatý byl,“ uvádí s jistotou kardinál Dominik Duka.

Odpuštění a vzájemné přijetí

Lebka dodnes uznávaného panovníka patří k nejvýznamnějším relikviím v České republice. Trvale je uložena v katedrále svatého Víta na Pražském hradě. Jednou ročně je ale při Národní svatováclavské pouti převážena do Staré Boleslavi, kde si věřící připomínají památku patrona českého národa. Letos ji příchozí mohli poprvé spatřit v novém relikviáři, vykládaném čtyřmi kilogramy stříbra. Na její výzdobě se podíleli přední čeští klenotníci a brusiči, kteří přidali české drahé kameny. Na relikviáři ovšem není fascinující jen výzdoba. Jeho hlavním účelem je chránit lebku svatého Václava, aby ji nepoškodily změny teplot ani vlhkost. Schránka je proto klimatizovaná. Váží sto šedesát kilo a přenášet se tak musí pomocí speciálních výsuvných tyčí.

Vrcholem svatováclavských oslav byla mše na Mariánském náměstí. Podle apoštolského nuncia, tedy papežského vyslance v České republice, bylo hlavním poselstvím letošní pouti téma odpuštění. „Přál bych si, abychom o odpuštění dokázali víc mluvit i v rodinách, mezi bratry, mezi sestrami. Musíme se navzájem přijímat. Odpuštění je tou nejlepší cestou k pokoji,“ apeluje na všechny Jude Thaddeus Okolo, apoštolský nuncius v České republice.

Myšlenka svatého Václava, panovníka, který se s láskou staral o svůj lid, je inspirací i pro Český královský institut. V monarchii vidí dávné odkazy na hodnoty, jakými jsou třeba loajalita, věrnost a důstojnost. Kdo by je ovšem na případném trůně měl reprezentovat? „Ten, kdo by zasedl na český trůn, by se s velkou pravděpodobností jmenoval Habsburk. Nejsou to cizinci, jsou to potomci všech rodů, které v Čechách vládly, včetně Přemyslovců a Lucemburků,“ vysvětluje Zdeněk Prázdný, ředitel ČKI.

A jak to s případnou českou monarchií vidí sami Češi? První oslovený má jasno: „Jsem monarchista, tak jedině král samozřejmě,“ říká jistě, zatímco další váhá: „To si neumím představit.“ A skepticky se k tématu staví i třetí názor: „V dnešní době už ne, je to pasé.“ A čtvrtá odpověď zní: „Mně by to nevadilo.“

Královská koruna nicméně dál zůstává v sejfu Pražského hradu. Nezbývá než se spokojit s medailemi. Ostatně ani ty nejsou pro všechny. Například pro Zdeňka Prázdného, ředitele ČKI za pomoc při záchraně církevního kulturního dědictví. „Já jsem trochu dojatý... Je to první ocenění, které jsem získal. Je to ocenění svatého Václava a já k němu mám obrovskou úctu.“

„Je to člověk, který má otevřené srdce a který vidí, co je v církvi potřeba. Má prostředky, které používá, aby prospěl věcem společným,“ objasňuje důvod udělení ocenění Jan Graubner.

Cílem svatováclavské záslužné medaile je ocenit nositele hodnot, které zosobňoval svatý Václav. Ačkoli od jeho smrti uplynula celá staletí, jeho odkaz připomíná, že skutečná síla člověka spočívá v porozumění a odpuštění.