Lidstvo ovládlo oheň před 350 tisíci lety, stále ale nevíme proč

Schopnost rozdělat oheň může z dnešního pohledu znít triviálně, člověk (a jeho předchůdci) je však jediný druh, který něčeho takového dosáhl. Ačkoliv přirozeně vzniklého požáru využívají například ptačí lovci, když lapají před katastrofou prchající hlodavce, umělý a kontrolovaný oheň je docela jiná káva.

Největší vynález historie

Zaprvé je pro jeho ovládnutí třeba jemné motoriky i pochopení relativně komplexních vztahů mezi rychlostí tření (nebo vznikem jiskry) a suchým podkladem. Schopnost založit plamen je proto sama o sobě dokladem určité vyspělosti. Sám oheň pak tuto jenom dále akceleruje.

Zadruhé totiž platí, že schopnost tepelně zpracovat potravu přináší lepší trávení a vyšší přísun energie do mozku. Zatřetí, oheň díky poskytování umělého zdroje světla a tepla lidem umožnil jak působení po setmění, tak i migraci do chladnějších oblastí. Vše další – od metalurgie po spalovací motor – je rovněž výsledkem plamene. Ovládnutí ohně lze bez přehánění označit za nejvýznamnější vynález dějin.

Problém je, že doposud přesně neznáme chronologii a důvody, které k ovládnutí ohně vedly. Důkazy a odhady ovládnutí ohně vypichovaly různá data od 125 tisíc let do více než jednoho a půl milionu roku do minulosti.

Prapodivnou chronologii podpořila i archeologická naleziště. Již zbytky sídliště zástupce druhu Homo erectus zabydleného v Anglii před 415 tisíci lety například ukazují, že o schopnostech plamene se dobře vědělo. Kdy se však z ohně stal takový hit, aby ovlivnil vývoj celého biologického druhu? A jak to vlastně zjistit?

Slepice, nebo vejce?

Byť předchůdci člověka zřejmě čas od času ohně využívali už před milionem let, podle Rona Shimelmitze z Haifské univerzity lze využívání datovat do období 320 až 350 tisíc let do minulosti. Studie Shimelmitze a jeho kolegů byla publikována v časopise Journal of Human Evolution a využila především analýzu dat jedné dlouhodobě osídlené jeskyně.

Haifští archeologové si totiž při své snaze posvítili na 16 metrů hluboké jeskynní naleziště v severním Izraeli. Jeskyně byla různými lidskými druh obývaná po více než půl milionu let, vrstvy sedimentů proto mohly nádherně odhalit postupný vývoj lidských sídlišť vstříc obecnému užívání ohně. Ukázalo se, že dále než 350 tisíc let od minulosti stopy po ohni, respektive po jeho spalinách, významně nesahají.

Spolu s dalšími podpůrnými důkazy se tak dosavadní termín sahající sotva něco před 100 tisíc let do minulosti solidně posunuje dozadu. Pravidelné užívání ohně se nyní zdá být dostatečně vzdálené, aby mělo razantní vliv na vývoj naší kultury, avšak zároveň je stále příliš blízko, než aby bylo jediným vysvětlením zvětšující se lebky a pravidelné migrace pralidí do chladnějších podnebí.

Ladislav Loukota