Desmond Doss: Největší válečný hrdina, který se ani uprostřed bitvy nedotknul zbraně

Když Japonci napadli v prosinci 1941 Pearl Harbor, tak neodhadli, jakou vlnu vlastenectví vyvolají mezi americkými mladíky. Do té doby byl Desmond T. Doss potřebným členem Adventistů sedmého dne, kterému jeho víra zakazuje používat zbraň a zabití se považuje za největší z hříchů. Což je v ostrém válečném nasazení, mírně řečeno, poněkud kontraproduktivní a život ohrožující. Přesto tento silně věřící syn tesaře a dělnice v továrně na obuv narukoval, protože tak to vnímal jako správné. Ovšem své víry se nevzdal.

I když ho odvodní komise označí za „conscientious objector“, tedy "odpůrce vojenské služby", jenž může sloužit pouze u nebojových jednotek (písař), tak Doss sám sebe vnímá úplně jinak. Zcela rovnoprávně s vojáky sloužícími v poli, jen s výjimkou zabíjení a nošení zbraně. Považuje se nikoliv za odpírače, ale za "conscientious cooperator", tedy svědomitého spolupracovníka. V praxi to znamená jistou šikanu při výcviku, protože vzbuzuje dojem, že své druhy v boji nebude moct aktivně se zbraní v ruce bránit.

První zachránění

„Zdravotník! Zdravotník!“ nese se zoufalý hlas bitevním polem. Doss ozbrojený pouze lékárničkou zasahuje a zachraňuje několik postřelených mužů. Jako polní zdravotník u 307. pěšího pluku 77. pěší divize na jednu stranu projeví obrovskou odvahu, na druhou jen „dělá svou práci“. Líté boje o tichomořský ostrov Guam a atol Leyte v roce 1944 skončily americkým i Dossovým vítězstvím. Američané postoupili a Doss dokázal, že je platným členem jednotky a nikoliv outsiderem, za kterého ho mnozí považovali. Zachránění vojáci na něj nedají dopustit a velení jeho skutky „odměnilo“ dvěma bronzovými hvězdami.

Zabijácká Okinawa

Japonská kultura sebeobětování, je pro americké vojáky nepochopitelná. Jít na smrt pro císaře je pro mnohé z Japonců ne-li přímo čest, tak čestná povinnost. Letouny pilotů kamikaze padaly z nebe na americké lodě, zatímco pěšáci se poté, co jim došla munice, vrhali do boje proti kulometům s bodákem v jedné a granátem v druhé ruce. Japonský ostrov Okinawa byl vnímán jako jedna z posledních bašt japonské obrany, v nadsázce řečeno, jako Stalingrad před Moskvou byla Okinawa před Tokiem. Doss byl nasazený u jednotky, jejímž úkolem bylo zdolat a obsadit strmý útes kontrolovaný Japonci.

Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Síla víry i vůle se naplno ukázaly při útoku na Hacksaw Ridge, během kterého bylo cílem pomocí lan a sítí zdolat, dobýt a udržet 120 m vysoký útes. První vlna útoku byla odražena silnou dělostřeleckou a minometnou palbou. Na místě zůstaly desítky raněných a mrtvých. A Doss, který neúnavně a pod palbou ošetřuje a spouští pod útes další a další zraněné spolubojovníky. Na Hacksaw Ridge zachránil život 75 mužům včetně těch, kteří ho v začátku jeho vojenské služby odmítali.

Zranění nezranitelného

Ani Doss nebyl nezranitelný a nakonec byl zraněn střepinami granátu. Film Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny zpracovaný podle jeho příběhu ho líčí s typickým americkým patosem pro své hrdiny. Ve filmu ke zranění došlo poté co odkopával Japonci vržený granát a chvíli předtím jiný „odpálkoval“ rukou podobně, jako by odpálil míček při softballu. Skutečnost byla zřejmě méně filmová, nicméně i přes své zranění „přepustil“ své místo na nosítkách hůře zraněnému vojákovi.

Nutno říci, že zatímco vojáci skutečně často raději volili smrt, než se vzdát, pro jejich nejvyššího velitele to neplatilo. Císař Hirohito 15. srpna 1945 podepsal na palubě bitevní lodi Missouri bezpodmínečnou kapitulaci. Zemřel v roce 1989 ve věku 63 let. D. T. Doss ho přežil o 27 let. Za své činy byl dekorován Medailí cti, což je nejvyšší americké vyznamenání, jež lze získat za odvahu v boji. Vtipné na tom je, že se stal doposud jediným „odpíračem“, jemuž toto vyznamenání bylo přiznáno.

„Vojáci kteří žijí, umí přežít. Ty to ale neumíš!,“ říká otec D. Dosse ve filmu Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny. Jakkoli jde o filmařskou licenci, tak se ukázalo, že Doss přežít uměl. A díky němu přežily i desítky dalších.

Text: Topi Pigula