Vikingové existovali jen asi 200 let, ale založili Rusko a objevili Ameriku

Původně žili Vikingové mírumilovně podél skandinávského pobřeží na území dnešního Dánska, Norska a Švédska. Ale netrvalo dlouho a vypluli na svých štíhlých lodích terorizovat Evropu. Jejich dějiny začaly kolem roku 793 našeho letopočtu, kdy se dračí lodě Vikingů objevily znenadání u Britských ostrovů. Vypleněním kláštera na malém ostrůvku Lindisfarne vstoupili Vikingové do světových dějin.

Řvoucí útočníci

V raném středověku se před útoky Vikingů třásla polovina Evropy. Byli nejúspěšnějšími bojovníky své doby, přestože jejich výstroj a výzbroj nebyly nijak zvláštní. Jen hrstka z nich měla drátěnou košili a všichni měli jen běžné zbraně. Někteří měli na hlavách helmy, ale helmu s rohy nenosil nikdo, to je mýtus. Rohaté helmy jsou výplodem fantazie a proslavily je až opery Richarda Wagnera. Své meče – na svou dobu nijak výjimečné – Vikingové hýčkali a dávali jim různá jména.

Hrůzu budily hlavně elitní oddíly divokých berserků. Ti podle některých badatelů před bitvou požívali jedovaté houby, které ale vyvolávají zvracení. V úvahu přicházejí i jiné přírodní intoxikanty včetně houby paličkovice nachové (námelu), která parazituje na obilí a údajně způsobuje halucinace. Většina vědců ale věří, že se elitní skupina berserků uváděla do adrenalinového šílenství jednoduše řvaním. Do těla se tím vyplavují látky, které snižují práh vnímání bolesti.

Plout jako Viking

Nejdůležitější zbraní Vikingů byly jejich lodě. Jejich loupežné výpravy vedly od břehů Skandinávie k plážím Baltu, klášterům v Anglii a na Rýně, k francouzským a španělským přístavům a odtud dál na jih do Itálie. Vikingové pronikli do kulturních a obchodních center v celé Evropě. Jejich takzvané dračí lodě poskytovaly dost místa pro pár desítek mužů a byly ideální pro loupežné plavby „fara i Viking“ – „plout jako Viking“. Každý, kdo se jich účastnil, byl „vikingr“ – bukanýr.

Vikingové obývali především vesnice, ale založili i několik málo měst. Mezi nejvýznamnější patřily Birka, Kaupang nebo Haithabu v dnešním Šlesvicku-Holštýnsku. Především z proslulého přístavu v Haithabu vedly už v 10. století mezinárodní obchodní cesty. Město mělo tehdy kolem 1000 obyvatel.

Ságy Vikingů: Valhalla je ráj

I přes rozvinutou mytologii toho o víře a náboženství Vikingů moc nevíme. Sami Vikingové nic nezapsali a všechny eposy včetně slavné Eddy byly zaznamenány až v pozdějších staletích. Známé je sídlo bohů Valhalla, kde vládli nejvyšší bůh Odin a jeho syn Thor. Ve Valhalle žijí vyvolení až do konce světa. Ve dne měří své síly v soubojích a večer pojídají u Odinova stolu maso a pijí medovinu. Valhalla je ráj. Kdo nezemře v boji, má smůlu, očekává ho „Hel“, temná říše neživých duší.

Zřejmě i proto se dařilo křesťanským kněžím postupně obracet Vikingy na svou víru – křesťanství dávalo lepší vyhlídky na posmrtný život. Vikingové měli svou Valhallu jenom pro ty, kteří zemřeli v boji, ale křesťanství slibovalo každému, kdo se na zemi dobře choval, věčný život v ráji.

Vinland, anebo Amerika?

Kromě štíhlých dračích lodí používali Vikingové i stabilní knorry vhodné pro plavbu na širém moři. Právě na nich se Vikingové vypravili nejprve k Faerským ostrovům a v 9. století i k zemi vzdálené od Norska víc než 1000 kilometrů – k Islandu. Odtud vedl v roce 982 vikinský kapitán Erik Rudý své muže dál na severozápad, kde objeví novou zemi. Pojmenuje ji Grónsko – Zelená země.

Ještě víc odvahy ale projeví Erikův prvorozený syn Leif. Po dobrodružné plavbě se Leif Eriksson roku 1001vylodí na pobřeží Newfoundlandu, a objeví tak jako první Evropan Ameriku. Ani on ani jeho známější následovník Kryštof Kolumbus ale netuší, kde vlastně přistál. Novou zemi Leif pojmenoval Vinland. Vikingové sem postupně vyslali několik výprav a archeologové objevili i zbytky osad. Po několika letech se ale jejich stopa vytratila – Vikingové Vinland opustili a už nikdy se nevrátili.

Směr Konstantinopol

Podobně dobrodružnou expedici navíc s pro Evropu dalekosáhlými důsledky podnikli Vikingové i východním směrem. Jejich cílem bylo nejbohatší město tehdy známého světa – byzantská Konstantinopol. Cesta vedla přes dnešní Rusko, kde se muži i lodě museli prodírat lesy, překonávat peřeje, bažinaté luhy a zrádné močály. Byl to logistický zlý sen. Mezi řekami a jezery své lodě Vikingové přetahovali po kulatých kládách jen silou svých paží.

Před Konstantinopolí se švédští Vikingové, známí jako Varjagov, objevili už v roce 860. V průběhu staletí zakládali a dobývali tito švédští Vikingové na území dnešního Ruska stále více měst. Téměř vždy se jednalo o důležitá obchodní centra jako například Staraja Ladoga, Novgorod nebo Kyjev. Dobyvatelům ze severu se říkalo Rusové. Rus se jmenuje také první ruský stát. Byl založen v devátém století společenstvím mnoha národů, k nimž patřili i Vikingové.

Rusko ale není jediný stát s vikinskými kořeny. Už od 9. století podnikali Vikingové loupežné výpravy proti proudu Seiny (jen roku 845 vyplenilo Paříž 120 vikinských lodí), až jim v desátém století padla oblast kolem ústí Seiny do rukou. Pod jménem Normani brzy získali značný politický vliv. Od 11. století se dostávali normanští žoldáci do jižní Itálie, kde získávali moc. Po dobytí Sicílie se stalo jejich hlavním městem Palermo. Zřejmě posledním, ale o to známějším, výbojem Vikingů-Normanů se stalo vylodění Viléma Dobyvatele roku 1066 v Anglii.

Vikingové rozšířili obzory Evropy směrem ven, vybudovali dálkové obchodní trasy, kolonizovali neznámá území a spoluzaložili několik budoucích silných říší včetně států, jako je dnešní Dánsko, Švédsko nebo Norsko. Ve vrcholném středověku už o nich ale nepadlo ani slovo, jako by se po nich slehla zem… Je to tím, že kamkoliv tito mořeplavci a dobyvatelé přišli, postupně splynuli s místním obyvatelstvem. Jako Vikingové existovali jen asi 200 let.

(mih)