Štíři a jejich jedy – smrt nebo bolest jen jako od vosího bodnutí?

Maroko a bodnutí štírem

Zpráva Marockého ministerstva zdravotnictví mluví o 13 úmrtích způsobených bodnutím štíra během půl roku. Je sice několik let stará, ale i tak je velmi varující. Jak je to se štířími jedy? Počet mrtvých je dobré porovnat s počtem bodnutí. Stejná zpráva udává 2 900 bodnutí.

Moroccan Center of Pharmacovigilance and Anti-Intoxication se chlubí prudkým poklesem úmrtí, které ještě před zhruba pěti lety dosahovalo několika desítek lidí ročně. To vše je prý způsobeno masivní osvětovou kampaní. A možná i tím, že lidé, tedy ta informovanější část populace, přestala spoléhat na možnou pomoc v podobě sér. Ministerstvo potvrdilo, že marocká zdravotní střediska již nepoužívají anti-intoxikační séra jednoduše proto, že se ukázala jako neúčinné. „Podle online Jeune Afrique je v Maroku více než 50 druhů škorpiónů, z nichž 22 je extrémně jedovatých a nebezpečných,“ píše Maroko World News.

Není štír jako štír

Štíři jsou na Zemi zhruba 450 milionů let, zažili tedy i část dinosauří éry. Ještě před pár lety se udávala jediná lokalita štírů i na české Slapské přehradě – podle odborníků je dnes již minulostí. Celosvětově, zejména v tropech a subtropech běhá kolem 650 druhů štírů, Čína jich udává 53 druhů. Jejich výhružně vztyčený bodec má jasné varování: jsem jedovatý. Ale samotným zbarvením štíři, na rozdíl třeba od vos či některých jedovatých hadů (korálovci) nevarují výrazným zbarvením – takzvanými Müllerovými mimikry (Müllerian mimicry). Většinou jde o střídání černých, červených, žlutých, případně bílých pruhů. Štír jakožto velmi skromný lovec, jemuž stačí ulovit jediný kus hmyzu za mnoho měsíců, naopak často splývá s podkladem. Ne náhodou jsou pouštní druhy zbarveny nevýrazně žlutě.

Jednoho dne jehla bodne

Ruka biologa otáčela kameny v naději, že se pod ním bude ukrývat ještěrka. Cílem výzkumu totiž bylo zaznamenat druhovou diverzitu plazů v oblasti marockého severozápadního Atlasu. Ovšem místo neškodné ještěrky či scinka byl na kameni ukryt štír tlustorepý (Androctonus australis), jež má v oblasti svého výskytu, tedy v severní Africe na svědomí 80 % úmrtí po bodnutí štírem. A jde o „plodného“ chasníka, který může mít až 60 potomků. Není divu, že se rozčíleně rozběhl ke zdroji vyrušení, preferuje totiž skrytý způsob života.

Jak je to vlastně se štířími jedy? „Jed obsahuje peptidy převážně s neurotoxickým účinkem. Toxiny jedu stimulují parasympatikus (slinění, průjem, bradykardie, pokles krevního tlaku) a sympatikus (mydriáza, tachypnoe, tachykardie, hypertense). Narušení funkce gastrointestnálního traktu je způsobena periferním účinkem toxinů na muskarinové receptory cholinergních nervových vláken (n. vagus). U některých druhů škorpionů (rod Leiurus) byly nalezeny kardiotoxické látky,“ píše server http://www.biotox.cz.

Samozřejmě se druhově účinky jejich toxinu liší. Jelikož se od sebe většinou velmi špatně druhově rozeznávají, je rada jednoduchá – považovat všechny za extrémně nebezpečné (byť takto plošně tomu není). Autoři práce Overview of Scorpion Species from China and Their Toxins udávají, že celosvětově je každoročně bodnuto kolem 1, 2 milionu lidí a 3 200 z nich intoxikaci podlehne. Takže smrtelných bylo pouhopouhých 0,2666%. Právě náš „bývalý“ štír kýlnatý (Euscorpius tergestinus) patřil mezi druhy, jehož toxin by dospělého zdravého člověka neohrozil. Štíří jed slouží zejména k usmrcení kořisti, tedy členovců, takže poměrně velká část druhů pro člověka smrtelně nebezpečná není.

Konec českých štírů?

„Nejvíce živých štírů pohromadě jsem viděl 6. května roku 1971. Nebylo to ani v poušti, ani v tropickém lese, ale v samém středu Evropy, na kamenité zalesněné stráni nad Slapskou nádrží. Stačilo jen obrátit jakýkoliv větší plochý kámen a zaručeně pod ním seděl nevelký tmavý a lesklý štír kýlnatý (Euscorpius carpathicus). Nalezli jsme jich tenkrát na pár čtverečních metrech desítky. Na celé stráni jich jistě žily stovky, možná tisíce,“ napsal v roce v únorovém čísle časopisu Vesmír roku 1999 František Kovařík. Místo, které popisuje jako „stabilní“ lokalitu, pohltil hotel a štíři zmizeli. Ovšem zdá se, že stejný druh někdo vysadil v Praze Krči, takže třeba ČR „štíruprostá“ nezůstane.

Text: Topi Pigula