Nezlomené – dokument, který by chlap nenatočil

Myslíte si, že ženy jsou u nás diskriminované a mají to těžké? Tak to jste ještě neviděli film Nezlomené. Vidět ho můžete ve čtvrtek v 7.45 na Prima ZOOM nebo si ho přehrát zdarma online.

Nezlomené – Indie

Mladá „náctiletá“ odmítne nápadníka. Zhrzený mladík neváhá zaplatit člověka, který jí polije obličej kyselinou a navždy ji zohyzdí (v jiném případě to udělá vlastní otec dceři). Dcery i milenky jsou působením kyseliny během chvíle proměněné ve zrůdičky. Jakkoliv to zní ošklivě a nefér vůči znetvořeným dívkám, faktem zůstává, že jsou nejen na vzhledu, ale i na duši a na přístupu společnosti nadosmrti postižené.

Ačkoli Indie se v přístupu k chemickým útokům a násilí na ženách obecně pomalu mění, je dobré si uvědomit, že v tak obrovské zemi, kde upalování vdov bylo zákonem zakázáno až v roce 1987, má jakýkoli rituál či zvyk obrovský časový dojezd. Kyselina se dá koupit bez problémů, což je ostatně ve filmu jasně ukázáno. Život může skončit... nebo nezlomeně (ale nalomeně) pokračovat. Poleptané dívky založily kavárnu, rozjíždění vlastní byznys a snaží se být živoucím důkazem, že žít se dá dál.

Nezlomené – Afghánistán

„Bylo mi 14, když mě můj muž unesl, spoutal mi ruce a nohy a zacpal pusu. Pak mě mlátil tlustým kabelem a třískal hlavou o zeď.“ Znásilňování, bití, porody v extrémně mladém věku nesoucí neskutečné porodní i poporodní komplikace... to je stále současný Afghánistán. Ten Afghánistán, který známe zejména z dokumentů a zpráv válečného charakteru. Dá se s tím něco dělat v zemi, kde v některých afghánských regionech nesmí mužský lékař ženu vyšetřit a žen lékařek je zoufalý nedostatek? Ano. Pomalu a chce to extrémní odvahu. Tentokrát je to příběh lékařky, která se nakonec prosadila a posadila do afghánského ministerského křesla.

Nezlomené – Kamerun

Místo, kde se praktikuje zažehlování prsou. Opravdu nevíte, oč jde? Důvodem této extrémně bolestivé praktiky je podle Kamerunek, které ji prodělaly, fakt, že holčičky s rostoucími ňadry by mohly být pro muže atraktivní, což s sebou nese riziko znásilnění a těhotenství. Fakt, že se výjimečně v několika školách zpívá, že „každá buňka v mém těle je zdravá, každá buňka v mém těle je fajn, jsem tak rád, cítím se tak dobře, každá moje buňka je fajn,“ změní jen málo na tom, že v Kamerunu (ale nejen tam) jde o praxi poměrně rozšířenou. Magazín VICE s odvoláním na data německé rozvojové agentury GIZ udává, že zažehlení ňader nahřátými žulovými kameny zažije každá desátá kamerunská dívka. Praktika v sobě skrývá krom neuvěřitelně bolestivé procedury i vysoké riziko zdravotních potíží.

Nejde o film s propracovanou kamerou, některé záběry vypadají jako točené skrytě (nákup kyseliny), nenajdete tu trikové střihy, prolínačky, zrychlené či naopak zpomalené záběry mající podtrhnout dramatičnost scény či vyvolat potřebný emocionální efekt. Nečekejte vypiplanou animaci, co udělá kyselina s lidskou kůží, jak je známe například z dokumentů BBC.

Naopak. Kamera svou obyčejností podtrhuje syrovost dění. Vzdělaná Evropanka, respektive Evropanky, neboť na natáčení se podílí několik žen, pomocí svého filmu zprostředkovávají pohled na tradiční rituály, které, velmi eufemisticky řečeno, ženy buď mučí a týrají, či je odpíráním akutní lékařské péče bezprostředně ohrožují na životě. Ačkoli se nejedná o prvoplánově aktivistický dokument, přece jen v podtextu je jasný vzkaz: Zastavte násilí na ženách.

Jarmila Štuková, Olga Šilhová, Markéta Kutilová a Lenka Klicperová uvedené v závěrečných titulcích stojí nejen za námětem, režií a scénářem, také stály (s výjimkou Markéty Kutilové, kterou nahradil Andrej Štuk) za kamerou. Dámám ze sdružení Femisféra se podařilo zachytit další téma, ke kterému by se chlap nikdy tak blízko nedostal.

Film jako paprsek naděje?

Není to poprvé. Sdružení Femisféra (ženy, které svou publicistickou činnost zaměřují na rozvojové země a válečné zóny s těžištěm práce v oblasti ženských témat) už má za sebou oceněné filmy, ať už to jsou Slzy Konga (2009) nebo Latim – Obřezané (2011). Lidově řečeno, málokterý chlap by měl koule natočit tak otevřenou zpověď. A není to jen tím, že nemá šanci se do blízkosti žen dostat tak blízko. To je největší devíza Femisféry – zprostředkovává témata, které by mužský tým nemohl obsáhnout z tak intimní blízkosti.

Na film je možné se dívat ze dvou rovin: jako na paprsek naděje, slabě narůžovělé svítání na obzoru ženského utrpení ve zmiňovaných zemích. A nebo jako špičatý podpatek drtící nárt českých feministek stěžujících si na „genderovou“ nevyváženost v Česku. Protože členky Femisféry pomocí svých filmů ukazují skutečné ženské problémy.

Text: Topi Pigula

Film Nezlomené můžete vidět online na Prima ZOOM.