VIDEO: První souboje při rychlosti zvuku. Mig-15 si to rozdá s F-86 Sabre – dnes na Primě ZOOM

Korejská válka se počátkem 50. let stala ostrým testem zcela nových typů letadel – proudových stíhaček. Jak Rusové, tak Američané právě uvedli do výzbroje stroje se šípovitými křídly, rourovitým trupem a kapkovým krytem kokpitu létající těsně nad hranicí zvuku. Jak sovětský MiG-15, tak americký F-86 Sabre měly nad Koreou poprvé možnost utkat se v leteckých soubojích nové generace. O jejich výsledku díky téměř shodným technickým parametrům obou typů rozhodovala hlavně zkušenost pilotů. Jejich zkušenostiz prvního skutečného leteckého střetnutí Studené války sledujte v dokumentu Letečtí stíhači v boji dnes ve 20.00 na Primě ZOOM.

Cestu k proudové stíhačce se šípovitými křídly otevřeli – ostatně jak jinak – Němci. Ti začátkem roku 1945 horečně pracovali na projektech letadel, která by nahradila jejich jediný proudový letoun Messerschmitt Me-262. Klíčem k úspěchu bylo překonání zvukové bariéry, o což se měl díky silnějším motorům a unikátní koncepci šípových křídel pokusit jako první Focke-Wulf Ta-183 Huckebein. Jenže ten skončil ve fázi testů v aerodynamickém tunelu. Stroj měl létat rychlostí 955 km/h a doletět do výšky 14 000 km.

Konstruktéry převratného Focke-Wulfu byli Hans Multhopp a Kurt Tank. Zatímco Multhopp byl po válce naverbován Američany a podílel se na vývoji strojů F-86 a F-84F se šípovitými křídly, Kurt Tank se pokoušel na projektu dál pracovat v Argentině. Jeho snažení definitivně ukončila až finanční krize v roce 1953 a pád vlády Juana Peróna v roce 1955.

Ruská stíhačka s britským motorem

Sporů o to, do jaké míry se Rusové při konstrukci svého úspěšného letounu Focke-Wulf Ta-183 Huckebein (v kódu NATO Fagot) inspirovali německým projektem, plní a ještě dlouho budou plnit internetové diskuse. Nicméně se zdá, že přinejmenším právě klíčový prvek, tj. šípovitý sklon křídel, od Němců okoukali.

V každém případě první migy létaly s motory RD-45 o tahu 2270 kp (22,26 kN), které vycházely z licenčních britských motorů Rolls-Royce Nene, jež v roce 1946 Britové Sovětům skutečně odprodali. Pozdější modernizované MiG-15bis pak dostaly motory Klimov VK-1, což byla zdokonalená verze původního britského motoru s maximálním tahem 2700 kp (26,478 kN). Tento model létal na úrovni mořské hladiny rychlostí 1076 km/h a měl dostup 15 500 m. Nová chlouba sovětského letectva byla zalétána 30. prosince 1947.

Hlavním úkolem MiG-15 bylo útočit na dálkové bombardéry – létající pevnosti B-29. Aby se takový kolos dal z oblohy vůbec sundat, dostaly MiGy do výzbroje dva kanóny ráže 23 mm s 80 náboji na hlaveň a jeden kanón ráže 37 mm se 40 náboji. To v pozdějších střetech v Koreji značně komplikovalo souboje a americkými stíhačkami F-86 Sabre vyzbrojenými šesti kulomety ráže 12,7 mm. Celkem bylo vyrobeno asi 12 000 stíhaček MiG-15 všech variant.

Americká stíhačka s německými kořeny

Migův soupeř, North American Aviation F-86 Sabre, byl první použitelnou proudovou stíhačkou zkonstruovanou v USA. Shodou okolností první prototyp vzlétl 1. října 1947, tedy krátce před MiG-15. Američané, kteří na konci války zajali většinu konstruktérů z firmy Focke-Wulf, se německou inspirací nijak netajili. Výsledkem byla především šípovitá křídla svírající s trupem úhel 35 stupňů. Celkem bylo jen v USA postaveno 6297 strojů různých variant, dalších 1815 strojů postavili Kanaďané. F-86 licenčně vyráběli i Australané (112 kusů), Italové (221 kusů) a Japonci (300 kusů).

Verze F-86F, která v průběhu Korejské války reagovala na vylepšené MiG-15 silnějším motorem General Electric J47-GE-27 s maximálním tahem 2680 kp (26,289 kN), měla dostup 15 118 m a nejvyšší rychlost 1105 km/h (ve výšce 6446 m).

Pojďme si to rozdat

Korejská válka (1950–53) se stala kulisou prvních střetů proudových stíhaček v historii. Když severokorejský režim podporovaný Sovětským svazem zjistil, že jeho vrtulové stíhačky si s americkými proudovými F-86 vcelku logicky neporadí, přispěchali Rusové na pomoc se svými „patnáctkami“. Ty byly do výzbroje zařazené teprve v roce 1949, o rok později už se ale stačily blýsknout ve službách čínského letectva v šarvátkách nad Tchajwanským průlivem.

Rusové oficiálně KLDR nikdy nepodpořili, parkovali své migy na základnách v Číně a Mandžusku. Spoustu migů pilotovali nezkušení čínští a korejští piloti a podle toho také vypadaly výsledky střetů obou typů stíhaček, které měly v podstatě rovnocenné parametry. Nicméně piloti migů se neustále zlepšovali, takže ke konci války se počet vzájemných sestřelů ustálil zhruba na poměru 2:1 ve prospěch Američanů.

Právě kolem leteckých ztrát za Korejské války přitom panuje množství dohadů živených tím, že obě strany uvádějí naprosto odlišná čísla. Třeba američtí piloti udávali celkový počet 792 sestřelených migů při ztrátě pouhých 78 F-86, což by byl poměr 10:1. Podle údajů Lukáše Visingra v článku pro server www.military.box se Rusové naopak pyšnili sestřelením 647 strojů F-86 (dalších 211 měli sestřelit severní Korejci). Ztráty migů podle ruských zdrojů mírně přesáhly 500 kusů.

Podrobnosti z prvního skutečného leteckého střetnutí Studené války sledujte v dokumentu Letečtí stíhači v boji dnes ve 20.00 na Primě ZOOM.

(mih)