Statečné srdce bez fikce: reálný William Wallace

Oscarový trhák Statečné srdce s Melem Gibsonem v hlavní roli je dostatečně známý. Tento snímek o středověkém boji Williama Wallace za svobodu Skotska však napomohl odstartovat i současné skotské hnutí za nezávislost, jehož odrazem jsou i referenda o případném odtržení Skotska od Spojeného království.

Je tedy na místě vypíchnout baterii historických nepřesností Statečného srdce, stejně jako reálný život Williama Wallace. Právě kvůli nim je totiž Wallacův tragický příběh jak zkreslující, tak i poutavý.

Wallace byl člen šlechty

O životě Williama Wallace toho není známo mnoho, i místo narození je nejisté, ale i dostupná hrst zdrojů vykreslí poněkud jiný obraz. Ačkoliv je Wallace ve filmu znázorněn jako syn prostého ač hrdinského rolníka, ve skutečnosti Wallace platil za člena nižší šlechty a jeho otec měl pod sebou nemalé množství půdy. Jeho rodina byla spřízněna i s pozdější skotskou královskou dynastií Stuartovců. Williamův otec byl sám rytíř, žil až do Williamových 18 let, a sám mladý William se naopak připravoval na kariéru kněze.

Tím jsme ještě neskončili. Na počátku Statečného srdce otec malého Williama Wallace zemře v marném boji s Angličany. Anglie ovšem se Skotskem ve válce nebyla, tou dobou oba státy po dekády žily v míru. Míněn je tím samozřejmě mír vrtkavý, jak to za dané doby chodilo – údajný Williamův otec ostatně zemřel v nevelké potyčce s britskými vojáky. Skotskem však procházely i skupiny velšských nebo irských bojůvek. Eduard I., král Anglie, se sice snažil o připojení Skotska, až do skonu skotského krále Alexandra III. však jeho návrhy měly povahu politických návrhů a ne přímých vojenských akcí. Teprve po smrti Alexandra III. se rozhořely boje mezi skotskými nástupci o trůn a Eduard I. toho využil.

Právo první noci neexistovalo

Velkou roli ve filmu hraje Primae Noctis, právo první noci, jež Eduard I. vyhlásí ve Skotsku, aby sem přilákal anglickou šlechtu – a jež nakonec hrozí i Wallaceově filmové milé. Právě její smrt je příslovečnou poslední kapkou, po níž si filmový William Wallace vyhrne rukávy a útokem na místního vévodu Heselriga započne povstání.

Nutno podotknout, že pro existenci práva první noci jako feudálního zvyku ve středověké Evropě neexistuje jediný validní historický důkaz. Variace zvyku je sice známá z jiných končin, popřípadě je spojována v obdobím temného středověku, absence právních nařízení ovšem trochu nabourává mýtus o boji filmových Skotů proti úchylným Angličanům.

Skutečná bitva u Stirlingu byla zajímavější

Co tedy vedlo Williama Wallace k tomu zabít místního anglického pohůnka Williama Heselriga? To není úplně jasné. Wallace se měl dostat k soudu, snad za zabití dvou anglických vojáků, snad i za smrt své manželky (to však popisují až pozdější básně, především hrubě nepřesný poem od Blind Harryho žijícího 150 let po Wallaceovi), unikl od něj a vrátil se spolu se skupinou svých přívrženců.

Likvidace Heselriga však v době národní krize neplatila za ojedinělý akt. Leč Wallaceho charakterizovala skutečnost, že v boji pokračoval, přidal se k již existujícím skotským vůdcům a o několik měsíců později spolu porazili mnohem početnější anglické vojsko v bitvě o Stirlingský most.

Paradoxem filmové bitvy o Stirling je, že jak historické, tak i předchozí fiktivní zmínky vykreslují boj mnohem velkolepěji. Ve filmu především schází poznávací znamení bitvy – totiž most (v angličtině se bitva jmenuje Battle of Stirling Bridge). Přes ten během bojů postupovaly anglické síly a Wallacovi muži se proti nim vydali na zteč. Stísněné prostory v ústí mostu, nedávající Angličanům šanci na postup po celé frontě, Skotům posloužily stejně dobře jako Řekům nevelký úsek v bitvě u Thermopyl.

Pozdější básně boj o Stirlingský most navíc okořeňují tím, že se pod chaotickými Angličany sám propadl. Dle historiků však most zničili sami ustupující Angličané. Filmaři sami na eliminaci mostu ze scénáře přistoupili poté, co se ukázalo, že natáčení na mostě by bylo příliš náročné.

Vzestup a pád

William byl po bitvě pasován na rytíře a obdařen titulem Ochránce Skotska, jejich vítězství mělo především vliv na morálku. Až o rok později se oba národy střetly v regulérnější bitvě u Falkirku, tentokrát však drtivě prohráli a podobně utrpěla i Williamova pověst. Pár měsíců nato se vzdal titulu Ochránce. Měl údajně rovněž cestovat do Francie a jednat zde o podpoře pro skotskou věc.

Když se o několik let později konečně "z vyhnanství" vrátil do Skotska, čekala ho zde zrada skotského rytíře loajálního Angličanům Johna de Menteitha. Následný soud a poprava v Londýně měly samozřejmě přesně ten charakter, který si v procesu se svými odpůrci vychutná každý druhý režim. Není však bez zajímavosti, že Wallace byl obviněn nejen ze zrady vůči anglickému králi, ale také ze zvěrstev na civilní populaci.

Film zůstává fikcí

Na obviněních však může být zrnko pravdy, protože v týdnech po bitvě u Stirlingu Wallace skutečně vedl tažení do britského pohraničí, kde zpustošil řadu venkovských oblastí. Wallacovy boje se zřídkakdy lišily od partyzánské taktiky. Oproti filmu se Wallace rovněž nikdy nemohl setkat s princeznou Isabellou – té bylo v době Wallacovy smrti devět let a žila ve Francii.

Mel Gibson a scenárista Randall Wallace si byli vědomi nevalné věrnosti filmu v očích dnešních historiků. Snímek však brání s tím, že filmový materiál musí činit jisté ústupky, aby bylo dosaženo "kinematografické poutavosti". A že jí bylo dosaženo, vzhledem k dvousetmilionovým kinotržbám.

Snad právě pro ni je Statečné srdce jedním z mnoha příkladů toho, jak filmové zkreslování historie skrze poutavou látku ovlivňuje naše vidění světa. William Wallace byl přinejlepším statečným, ale zdaleka ne vždy chytrým šlechticem, dnes jej však bereme jako heroickou legendu.

Jak je to s oblečením

Statečné srdce vykresluje dobové skotské odění zhruba stejně věrně jako historii. Kultovní modré válečné pomalování a kilt skotských horalů vešly od premiéry filmu do obecného povědomí diváků. Na konci 13. století však Skotové nenosili jedno ani druhé. Válečné pomalování z borytu barvířského využívali starověcí Keltové a setkal se s ním i Julius Caesar, v době skotské války za nezávislost tak bylo z módy zhruba tisíc let. Naopak kiltu zbývalo několik staletí do jeho "vynalezení" a rozšíření. Jeho verze ve filmu navíc neodpovídá ani způsobu, jakým ho pozdější horalé nosili. A když už jsme u oblékání, ani angličtí vojáci v té době ještě nenosili stejnokroje...

Text: Ladislav Loukota