Slavný d’Artagnan skutečně existoval. Byl tajným agentem a zemřel v žáru bitvy

Slavný román Alexandra Dumase, který původně vycházel v podobě krátkých příběhů na pokračování, nepatří mezi nejčastěji adaptovaná díla jen díky atraktivním dobrodružným prvkům – nezvykle nápaditě si totiž půjčuje motivy ze skutečné historie, a to nejen v podobě dobře známého kardinála Richelieu. Všichni čtyři románoví mušketýři jsou totiž založeni na skutečných postavách vojáků francouzské armády ze 17. století. A stejně jako v případě fikčního zpracování, byly i ve skutečnosti nejatraktivnější osudy oblíbeného d’Artagnana.

Udatný mušketýr

Charles de Batz-Castelmore se narodil v roce 1611 v Gaskoňsku na jihozápadě Francie. Rodinné zázemí ho k vojenské kariéře jednoznačně předurčovalo. Jeho otec Bertrand velel osobní stráži krále Jindřicha IV. a i Charlesovi starší bratři nastoupili armádní kariéru. Přestože byl Charles zpočátku kvůli nedostatku vojenských zkušeností odmítán, rodinné známosti mu pomohly zaujmout prestižní místo u kardinála Julese Mazarina, nejvlivnějšího muže tehdejší Francie.

Díky svým schopnostem se d’Artagnan osvědčil nejen v bitevních úkolech, ale pro Mazarina i krále Ludvíka XIV. (slavný Král Slunce) plnil také spoustu tajných, politicky ožehavých úkolů – dnes bychom se ho nebáli označit spíše za tajného agenta než klasického vojáka. Stejně jako v románovém zpracování byl d’Artagnan i ve skutečnosti hrdý, odvážný a inteligentní.

Nešťastné manželství a cesta ke slávě

Po těchto misích během 50. let si d’Artagnan vybudoval váženou pozici u francouzského dvora. Stal se kapitánem královských mušketýrů, jednoho z nejprestižnějších vojenských útvarů, který měl nejčastěji za úkol chránit horní vrstvy. Na základě těchto společenských úspěchů se d’Artagnan oženil, roku 1659 si vzal Charlotte Annu de Chanlecy. Ze svazku se narodili dva synové, oba pojmenovaní Louis, ale manželé spolu téměř nežili – jednalo se o sňatek z rozumu upevňující postavení obou zúčastněných, navíc d’Artagnanovo vojenské srdce toužilo vrátit se do boje.

Snad nejožehavějším případem, v němž (tehdy už hrabě) d’Artagnan sehrál úlohu, bylo zatčení Nicolase Fouqueta. Šikovný úředník se v polovině 17. století vypracoval až na pozici ministra financí a jeho velké ambice šly ruku v ruce s přílišnou rozhazovačností. Postupem času Fouquet zpronevěřil obrovské množství peněz, za které si zveleboval své honosné sídlo ve střední Francii. V roce 1661 Ludvíku XIV. došla trpělivost a nechal nestřídmého ministra zatknout, o což se postaral právě d’Artagnan. Ludvík XIV. zkonfiskoval Fouquetův majetek, za který následně postavil své vlastní sídlo – ikonický zámek ve Versailles. A Alexandre Dumas z Fouqueta udělal tajemného muže se železnou maskou – prominentního vězně, který se nesměl už nikdy dostat na svobodu.

Historie, nebo fikce?

Hrabě d’Artagnan sloužil králi až do konce svého života, což se stalo v roce 1673. Přestože tou dobou už okusil klidné místo guvernéra, srdce ho stále táhlo do boje. Zúčastnil se proto Ludvíkova tažení proti nizozemským provinciím a při obléhání Maastrichtu byl zastřelen. Tehdy mu bylo více než 60 let a mělo se jednat o jeden z jeho posledních bojů. Tak skončil život oddaného vojáka, který se účastnil jedné z nejvelkolepějších etap ve francouzských dějinách.

Osudy skutečného d’Artagnana zpracoval francouzský spisovatel Gatien de Courtilz de Sandras a v roce 1700 vydal. Jednalo se o značně přikrášlené memoáry, ovšem Alexandru Dumasovi se natolik líbily, že z nich vycházel při svém vlastním oživení postavy udatného mušketýra. Přestože dobře věděl, že Sandras vycházel z reality poměrně volně, v předmluvě ke Třem mušketýrům se dušoval, že tomuto pramenu věří – aby tak svému románu dodal na uvěřitelnosti.