Do roku 1915 se v Americe posílaly poštou i děti. Šestiletá dívka tak cestovala 1 160 kilometrů

Poštovní služba Spojených států Amerických, nebo také USPS, má dlouhou a zajímavou historii. Její kořeny sahají až do roku 1775. Tehdy byl Benjamin Franklin jmenován prvním vrchním poštmistrem poté, co zefektivnil britský koloniální doručovací systém. Dnes USPS doručuje 47 % světové pošty. Za dobu své existence pochopitelně musela mnohokrát inovovat a vycházet vstříc požadavkům rychle se měnící doby.

Jedna z těch nejpodstatnějších změn přišla v roce 1913: Zavedení balíkové přepravy. Do té doby pošťáci nepřebírali žádné zásilky, které vážily víc než čtyři libry, tedy asi 1,8 kilogramu. Nikdo ovšem nemohl tušit, s jakým entusiasmem Američané tuto novinku přijmou.

Poslat dítě poštou vyšlo levněji než mu koupit lístek na vlak

Pravidla, co lze a nelze odeslat, byla zezačátku poměrně vágní, což vedlo ke kuriózním situacím. Lidé si navzájem posílali třeba vejce nebo cihly. Pár pošťáků neslo i živého hada. Balíková přeprava existovala pouhopouhý měsíc, když mladý pár z Ohia napadlo takto poslat dítě k babičce. Známka je přišla na 15 centů.

Pravda, pošťák mrňouse neměl na starosti dlouho, musel ho doručit jen do asi kilometr a půl vzdáleného stavení. To malá Maud Smithová si cestování poštou užila o dost víc. S ostatními balíky ujela vlakem 64 kilometrů. May Pierstorffovou pak rodiče dokonce poslali vlakovou poštou 120 kilometrů daleko.

Rekordní vzdálenost nicméně urazil živý balíček v podobě šestileté dívky z Floridy. Maminka ji poslala tatínkovi do jeho 1 160 kilometrů vzdáleného domu ve Virginii. Na kabátek jí nalepila známky v celkové hodnotě 53 centů. Důvod je poměrně prostý: lístek na vlak by ji vyšel o hodně dráž.

Zákaz přišel až po dvou letech

Podobných případů samozřejmě nebylo mnoho – celkem se ví asi o deseti a ve většině z nich byl zmíněný pošťák dlouholetým rodinným přítelem. Možná právě proto trvalo poštovní službě celé dva roky, než uvedla v platnost nařízení, že se lidské bytosti takto přepravovat nesmějí.

Z incidentů se však americká pošta paradoxně vůbec nepoučila. Když v roce 1918 začala poskytovat možnost letecké přepravy dopisů a balíků, opět zapomněla vydat jasná pravidla o tom, co je povoleno posílat a co ne. Následkem čehož se rok po jejím uvedení do provozu nechala leteckou poštou odeslat mladá žena.

Na této fotografii si můžete prohlédnout okamžik, kdy živá zásilka dorazila do cílové destinace v San Diegu. Pracovník poštovní služby právě razítkuje známky na ženině helmě, aby je znehodnotil a zásilku označil jako doručenou, přesně podle tehdejšího protokolu pro balíkové služby.