Objevena další Atlantida – tentokrát u Tunisu

Poblíž tuniského města Nabeul nalezli potápěči ruiny starověkého města Neapolis. Archeologický objev může z Nabeulu učinit horké místo mezi starověkými nalezišti, na odkrytí totiž na dně moře čeká dost možná až 20 hektarů městské plochy. Ty by mohly popsat, jak vypadal každodenní život v pozoruhodné římské kolonii toho času „celosvětově“ proslavené rybami.

Tuniská Neapol

Možná vás zprvu udiví, proč hledat Neapolis u Tunisu? Slovo „Neapolis“ v řečtině však doslova znamená "nové město", není tedy překvapivé, že se takto jmenovalo více oblastí. Ačkoliv v jisté části historie sdílela tuniská Neapolis jméno s italskou Neapolí, jíž dali jméno rovněž kolonisté, měla zcela jinou historii. Založena byla Féničany v 5. století před naším letopočtem v místě, které je dodnes centrem obchodu. V průběhu staletí tak Neapolis vystřídala několik pánů. Během třetí punské války se přidala na stranu Kartága a po prohře byla anektováno Římany. Až do svého zničení v roce 365 šlo o významného exportéra rybí omáčky a ryb vůbec.

Tsunami to vyřešilo. Jednou provždy

Tomu však osudného roku 365 učinilo přítrž masivní zemětřesení z 21. června následované tsunami, které velkou část Neapolis spláchlo z povrchu zemského. Katastrofa přišla ve dvou silných vlnách, zpustošila i tehdejší Alexandrii a dostala se do kronik. To, co z Neapolis přežilo, již nikdy neobnovilo zašlou slávu z éry starověku, kdy Neapolis dokonce držela prestižní status římské kolonie. Později po pádu Říma byla Neapolis dobyta Araby a v průběhu historie se její jméno změnilo na dnešní Nabeul. Co zbylo ze starověkých ruin, bylo jako v mnoha starých městech (včetně Říma) využíváno jako zásobárna levného stavebního materiálu.

Platilo to až do počátku milénia, kdy rostoucí snahy o památkovou ochranu začaly přinášet první ovoce. Při budování turistického komplexu u pláže tak stavbaři nejprve objevili zbytky starověké vily, pojmenované později Nympharum Domus, v níž se překvapivě dochovaly starověké elegantní mozaiky. Nabeul se dostal do pozornosti archeologů a na konferenci v roce 2010 tak mohlo být oficiálně potvrzeno znovuobjevení Neapolis.

Ruiny pod vodou

Tehdejší nález, odkrývající několik dalších staveb a artefaktů, ještě spoléhal na povrchové vykopávky. Již tehdy na jejich odkrývání spolupracovali tuniští a italští vědci. Nyní se však společná archeologická mise Institutu tuniského národního dědictví a italské University of Sassari vydala pod mořskou hladinu. A nalezla tu dost možná největšího letošního archeologického sólokapra!

Součástí objevu je potvrzená přítomnost celých ulic, monumentů a kolem sta nádrží využívaných k produkci rybí omáčky. Celkově se ruiny rozkládají na 20 hektarech mořského dna. Lze předpokládat, že se jedná o zbytky starověkého přístavu. "Jedná se o významný objev," řekl pro AFP vedoucí výzkumu Mounir Fantar. "Tento nález nám umožnil s jistotou říct, že Neapolis byla významným centrem produkce rybích produktů, pravděpodobně největším v římském starověkém světě." Prakticky až do odhalení tohoto nálezu byla katastrofa stojící za zkázou Neapolis nejistá – zničení vlivem tsunami bylo jenom teorií, Římané o Neapolis neměli příliš vlastních zápisů.

Nyní je tak zkáza starověké Mekky rybaření již jasnější. Detailní odkrývání zdejších objevů je však teprve na svém počátku, a existuje tak slušná šance, že starověké tsunami městu dodá na slávě alespoň v moderní éře. Moře, které Neapolis svého času vyneslo k obchodní slávě i jí zlomilo vaz, mohlo pro dnešní generaci uchovat velké množství dobových artefaktů, o které bychom jinak přišli.

O nalezení bájné Atlandidy se pokusil i filmový režisér, producent, scenárista a trojnásobný držitel Oscara James Cameron. Výsledky jeho pátrání uvidíte v dokumentu Atlantida na dosah na Prima ZOOM.

Text: Ladislav Loukota