Nové stránky z Deníku Anny Frankové. Měli bychom je číst?

Před nedávnem se podařilo odhalit další kus tajemství, které skrývá slavný Deník Anny Frankové. Jen pro osvěžení základních faktů – německá dívka ho psala v letech 1942–1944 v úkrytu v amsterodamském domě, kde se s rodinou schovávala před nacistickým režimem. Skrýš židovské rodiny však někdo vyzradil, a tak byla dívka společně s příbuznými odvedena do koncentračních táborů. Ve věku patnácti let v hrozných podmínkách nakonec podlehla tyfu. Po válce se jejímu otci podařilo z pozůstalosti získat Annin deník a rozhodl se ho zveřejnit. Zápisky mladé dívky popisující válečné hrůzy i myšlenky dospívajícího člověka se staly hitem a jednou z nejzásadnějších knih 20. století.

Tajemný obsah Deníku Anny Frankové

Některé strany však byly pečlivě přelepené a dlouho se nevědělo, co vlastně obsahují. Až díky moderní technologii se podařilo přelepené texty proti světlu přečíst a pomocí softwaru dešifrovat, které znaky co znamenají. Právě tyto strany se totiž podařilo nalézt až v roce 2016 – původní deník je totiž už tak křehký, že je vědcům zprostředkován pouze jednou za deset let. Důvodem je postupný vývoj technologií, není totiž možné plýtvat omezenou životností starého papíru jen tak nadarmo.

Jak se dalo očekávat, tyto stránky cenzurované samotnou Annou Frankovou obsahují poměrně pikantní detaily. Dívce tehdy bylo kolem třinácti či čtrnácti let a začínala se zajímat o sexualitu. Přemýšlela o porodu, svém těle, menstruaci, vášni a dalších záležitostech, které k sexuálnímu rozpuku prostě patří. Podobné obsahy se vyskytly už i v dříve nalezených částech, ovšem nikoli takto explicitně – na nových stránkách se nacházejí kupříkladu i sexuální vtipy.

Číst, či nečíst?

Muzeum Anny Frankové, které za těmito "aktualizacemi" deníku stojí, tvrdí, že každý takovýto příspěvek přispívá ke komplexnějšímu vykreslení Anny jako živoucí postavy – čím více informací o ní budeme mít, tím lépe se nám ji podaří pochopit a lépe si dokážeme představit válečné hrůzy, jimž museli čelit obyčejní lidé.

Na druhou stranu se jedná o strany, které Anna Franková zjevně nechtěla zveřejňovat. Upřímně řečeno, lze s úspěchem pochybovat o tom, jestli by ona sama vůbec někdy chtěla něco zveřejňovat. Za publikací jejího deníku od začátku stál její otec Otto Frank, který podle všeho do původního textu své dcery vstupoval a některé části sám upravil, především ty, v nichž se Anna kriticky vyjadřovala k němu samému. Už tak došlo k jistému provinění proti autenticitě i publikační etice, nyní tedy čelíme dalšímu problému. Je znalost historie vyšší hodnotou nežli přání autora/umělce? Na to si musí odpovědět každý potenciální čtenář sám, je však minimálně zajímavé zamyšlení, za jakou cenu se o leckterých historických faktech dozvídáme...

Text: MS