Největší psi v dějinách byli větší než grizzly. Zabíjeli ale jako lišky

Přibližně před 16–7 miliony lety se po Zemi pohybovali největší psi v dějinách planety. Tento druh psa dostal jméno Epicyon haydeni; byl velký přibližně jako medvěd grizzly, ale měl podstatně méně robustní stavbu těla. Podle nových vědeckých poznatků se muselo jednat o lovce, jakému nebylo rovno – měl totiž velmi zvláštní schopnosti a výjimečnou loveckou strategii.

Popsali to vědci v odborném časopise Scientific Reports; věnovali se detailnímu studiu nalezených kosterních pozůstatků těchto obřích psů. Použili na ně nejmodernější technické metody, navíc je srovnávali s lebkami dnešních predátorů (lvů, vlků, hyen a dalších), o jejichž způsobu života toho víme hodně. Ze srovnání dokázali odvodit o způsobu života a lovu obřích prapsů spoustu zajímavého.

Zuby? Drápy? Nikoli, ucho prozradí nejvíce

Základem tohoto výzkumu se staly digitalizované skeny vnitřního ucha 36 druhů masožravců – bylo mezi nimi 6 vyhynulých druhů včetně Epicyponů. Dřívější výzkum se soustředil spíše na končetiny a zuby predátorů, ale podle nových poznatků je právě vnitřní ucho mnohem zajímavějším orgánem, který nám toho o životě vymřelých zvířat dokáže prozradit mnohem více – například jak se orientovali, jak se pohybovali a jak vlastně vnímali svět kolem sebe.

„Pro mě je vnitřní ucho tím nejzajímavějším orgánem v těle – nabízí nám totiž úžasný pohled na to, jak tato prastará zvířata žila,“ uvedla hlavní autorka práce Julia Schwab. „První psi a největší psi planety jsou tak fascinující – nic jim podobného už na Zemi nemáme,“ dodala.

Vnitřní ucho se podle tohoto výzkumu u predátorů během milionů let vývoje značně proměnilo. Například ti, kteří vsázejí na rychlost (gepardi, lvi nebo vlci) mají vnitřní kanálky velké – díky tomu mají během sprintu za kořistí stabilitu. Z tvarových rozdílů se dá také odvodit, jakým způsobem tato zvířata lovila, jestli kořist pronásledovala jako gepardi, štvala jako vlci, útočila přepadem jako levharti…

Vyplývá z nich, že obří psi se při lovu chovali podobně jako dnešní lišky – to znamená, že se pokoušeli ke kořisti připlížit a pak se na ni vrhli a snažili se ji jediným skokem srazit k zemi. Vzhledem k tomu, že vážili přes 170 kilogramů, to pro ně musela být hračka…

Jejich nejčastější kořistí byli pravěcí velbloudi rodu Aepycamelus, antilopy rodu Cosoryx nebo pravěcí koně patřící k rodu Nannippus. Proč museli být tito psi tak velcí, už paleontologové také vědí. V oblasti, kde žili, se totiž vyskytovalo více druhů špičkově specializovaných predátorů, kteří s nimi o kořist měřili síly. Ať už to bylo medvědi Agriotherium nebo obří „šavlozubí tygři“ Amphimachairodus, vždy se jednalo o silná zvířata, která se dala přemoci jen ještě větší silou.

Je skoro škoda, že se do této doby nemohou vypravit kamery dokumentaristů – souboje psů velkých jako medvědi s kočkami rozměrů krávy by se na ZOOMu vyjímaly skvostně…