Největší epidemie všech dob #5: Neštovice vyhladily 90 % Aztéků

„V roce 1519 žilo v Mexiku 25 až 30 milionů lidí. O sto let později jich zbylo jen 1,6 až 2,5 milionu. Podobně rychle jako obyvatelé říše Aztéků vymírali Inkové v Peru a indiáni v celé Severní Americe. Počet původního amerického obyvatelstva poklesl ze 100 na 10 milionů,“ psala Marie Lipoldová v roce 2004 v časopise Vesmír. Byla to zřejmě smrtící epidemie neštovic, která nahrála Španělům, kterým v krvi kolovaly imunitní látky.

DALŠÍ DÍLY NEJVĚTŠÍCH EPIDEMIÍ: EBOLA, HOREČKA DENGUE, ŠPANĚLSKÁ CHŘIPKA, MOR V EVROPĚ, MOR V ATÉNÁCH, HAMIN MANGHA

Cocoliztli

Po příjezdu Evropanů do Střední Ameriky napadla tamní indiány celá řada bakterií a virů, s nimiž si jejich imunitní systém neuměl poradit. Nebýt epidemií, měl by dobyvatel Cortéz mnohem komplikovanější situaci a jeho tažení říší Aztéků by vůbec nemuselo být vítězné. Prestižní časopis Nature vydal studii naznačující, že jednou z příčin, která měla na svědomí životy indiánů, byla bakterie Salmonella enterica.

„Při hledání stop starých patogenů jsme dokázali identifikovat bakterii Salmonella enterica u jedinců pohřbených na epidemickém hřbitově v Teposcolula-Yucundaa v státě Oaxaca v jižním Mexiku. Tento hřbitov je na základě historických a archeologických důkazů spojen s epidemií v letech 1545–1550 našeho letopočtu, která postihla velké části Mexika. Lokálně byla tato epidemie známá jako ‚cocoliztli‘, o patogenní příčině se diskutuje již více než století.“ Autoři navrhují, aby tento typ salmonely byl považován za silného kandidáta na pokles počtu obyvatel během vypuknutí epidemie cocoliztli v roce 1545.

Paratyfus, tedy střevní onemocnění přenášené kontaminovanou vodou nebo potravinami, se podobá tyfu s tím rozdílem, že je jeho průběh mírnější a mnohem méně smrtelnější. To ovšem platí pro evropské populace, indiáni, jejichž imunita nebyla na paratyfus připravena, mohli reagovat mnohem fatálněji.

Podle Juana de Torquemada, františkánského misionáře, který zaznamenával dění ve městech, se kopaly velké jámy a kněží neměli na práci nic jiného než pohřbívání mrtvol.

Dobytí Mexika

William Hickling Prescott byl přední americký historik 19. století. Muž s fotografickou pamětí, jehož díla The Conquest of Peru a The Conquest of Mexico (v češtině vyšlo jako Dějiny dobytí Peru a Dějiny dobytí Mexika) si na mezinárodní scéně získala zasloužený ohlas i u laické obce, neboť jsou napsána populárním jazykem.

„Starý tlaskcalský vladař Mašiška padl za oběť strašlivé epidemii neštovic, která se hnala zemí jako oheň po prérii srážejíc knížata i sedláky a přidávajíc další ránu k dlouhodobému sledu běd, jež se táhly za postupujícími bělochy. Říká se, že neštovice zavlekl do země nějaký černý otrok v Narvaezově vojsku. Nejprve propukly v Cempoalle. Chudáci domorodci se nevyznali v léčení této hnusné choroby a podle zvyku hledali úlevu v koupání ve studené vodě, což nemoc těžce zhoršovalo.

Z Cempoally se nemoc rychle šířila po sousedním kraji a pronikajíc Tlascalou dostala se až do aztéckého hlavního města, kde jí jako jeden padl za oběť Kuitlahua, nástupce Montezumův. Pak se hnala dolů směrem pobřeží Pacifiku a její cesta byla znamenána mrtvolami domorodců, kteří podle silných slov současníkových hynuli v celých houfech jako dobytek stižený morem. Jak se zdá, Španělům nijak zvlášť neuškodila. Mnozí ji snad prodělali dříve, rozhodně se však vyznali v patřičném způsobu léčby,“ popisuje Prescott jeden z důvodů Cortézova úspěchu. Nebyl jediný, kdo neštovice zmiňuje.

„A ještě než na nás udeřili Španělé, rozmohla se zhoubná choroba, neštovice. Vypukla o svátku hor, dopadla na lidi jako balvan… Velmi nebezpečná byla ta vyrážka po celém těle. Mnozí na ni zemřeli a mnozí zemřeli hlady, houfně umírali hlady. Neboť nikdo se o nemocné nestaral, nikdo se jimi nezabýval… A neštovice řádily šedesát dní, než se třikrát vystřídaly znaky kalendáře.“ To jsou slova Bernardina de Ribeiro de Sahagúna, španělského františkánského mnicha a zakladatele etnografie, který v Mexiku strávil 61 let, naučil se nahuatl, jazyk Aztéků, a díky tomu mohl zaznamenával jejich poznatky.

Neštovice v souvislosti s příjezdem cizinců zmiňuje i jedna z knih Chilama Balama. Rukopisy popisují proroctví, náboženství, ale i příjezd Španělů a události s tím spojené. Samotné spisy jsou pravděpodobně dávnověkou kompilací orální tradice a částečně přepisem pramenů z mayských znaků, neboť samotné rukopisy využívají latinku.

Podobný úbytek populace jako u Aztéků v Mexiku nastal i u Inků v Peru. Zemřelo až 9 z 10 místních obyvatel, což je číslo, které se nedá srovnat s žádnou pandemií v Evropě, dokonce ani s proslulými středověkými epidemiemi moru.

DALŠÍ DÍLY NEJVĚTŠÍCH EPIDEMIÍ: EBOLA, HOREČKA DENGUE, ŠPANĚLSKÁ CHŘIPKA, MOR V EVROPĚ, MOR V ATÉNÁCH, HAMIN MANGHA