Krvavý Valentýn 1929: Al Capone nechal postřílet irské gangstery, aby ovládl Chicago

Americká prohibice a válka gangů

Již 10 let platil ve Spojených státech 18. dodatek ústavy, který zakazoval výrobu, prodej i požívání alkoholu. Americká společnost nesla zákon nelibě a místo abstinence se začalo pít ještě více a zároveň narůstala zločinnost související s distribucí alkoholu a jeho nelegální výrobou.

V čele jedné z takových organizací byl od roku 1925 Alberto Capone, v podsvětí přezdívaný Zjizvená tvář. Již před svým nástupem do vedení byl znám tím, že nechává chladnokrevně postřílet i vysoce postavené členy ostatních gangů. Pravidla mafiánů zní krutě, ale jasně – oko za oko, zub za zub, a tak Al Capone rozpoutal válku gangů, která dosáhla svého vrcholu právě na Den svatého Valentýna v roce 1929.

Šéf irského gangu George Bugs Morano vadil Caponemu již od dob, kdy oba s nelegální distribucí alkoholu v USA začínali, a Irové byli poslední velkou organizací, která ohrožovala jeho výsostné postavení. Mimo jiné svou roli v osobní animozitě hrál fakt, že to byli právě Irové, kteří vážně zranili Caponeho mentora Giovanniho Torria.

Garážová přestřelka

Al Capone na Morana připravil past, která měla sklapnout v garážích na severní straně Chicaga. Zde Morano často přebíral ilegální zboží a pod touto záminkou sem měl dorazit i tentokrát. Capone před útokem odletěl na Floridu, aby si zajistil neprůstřelné alibi a vše nechal na své “prodloužené ruce” McGurnovi (ten měl s Moranem nevyřízené účty za dva pokusy o atentát na jeho osobu). Dne 14. února 1929 čekali Moranovi muži na dodávku kvalitního alkoholu. Kolem půl jedenácté dopoledne ke garážím přijelo policejní auto, v němž bylo pět McGurnem najatých zabijáků z jiných měst. Dva z nich byli přestrojeni za policisty a tři byli v civilu.

Moranovi muži byli v domnění, že se jedná o policejní razii, a proto uposlechli výzvy zabijáků a postavili se čelem ke zdi z důvodu prohledání. V tu chvíli se rozezněly rychlopalné zbraně a zabijáci do nich nasypali celkem 150 nábojů ráže .45 palce. Vtipně garážový masakr zakomponoval režisér Billy Wilder do světoznámé komedie Někdo to rád horké z roku 1958.

Trik, který vyšel

Když palba utichla, vyšli z garáží falešní policisté a muži v civilu mající ruce nad hlavou. Tento převlek byl velice chytrý, jelikož obyvatelé okolních domů se domnívali, že policisté dopadli pachatele a skutečnou policii nikdo nevolal. Hlavní terč útoku, Morano, měl velké štěstí. Nestihl dorazit do garáží včas, a když spatřil policejní auto, vydal se jiným směrem, aby se vyhnul případnému zatčení. Morano po útoku na své muže prohlásil že: “Jen Al Capone může mít na svědomí takovou popravu.”

Na rozdíl od jednoho ze svých mužů, který zemřel až po příjezdu skutečné policie, porušil Morano mafiánský zákon omerty (mlčenlivosti) a tím ztratil se svým gangem vliv. Zákon omerty je mezi mafiány pravidlem číslo jedna, a kdo ho jednou poruší, tak navždy ztrácí v obchodě i celkově důvěru.

Capone se po Valentýnském masakru stal jedničkou v chicagském podsvětí a již neměl významnějšího konkurenta. Bohužel pro něj na sebe upozornil i za hranicemi města. O valentýnském masakru se hojně psalo v novinách po celých Spojených státech a zájem médií přitáhl i zájem federální vlády včetně nově zvoleného prezidenta Hoovera.

Na dobu masakru měl Al Capone alibi, takže přímo z vražd obviněn být nemohl. To se ale nedá říct o proudu jeho nelegálních příjmů. Ne nadarmo se říká, že nejlepší detektiv je účetní. Jediným způsobem, jak se mohla vláda Al Capona zbavit, bylo usvědčit ho z krácení daní, což se po dvouletém vyšetřování v červnu 1931 povedlo. Šéf chicagského podsvětí skončil na 11 let za mřížemi za nezdanění jeho nelegálních příjmů. Svůj trest zahájil nejprve ve vězení v Atlantě a později v Alcatrazu, než byl v roce 1939 předčasně propuštěn. Z žádných jiných zločinů nebyl obviněn.

Text: Vít Kosina