Co se s Emilem Zátopkem dělo po skončení filmu? Od roku 1968 až do své smrti měl výrazně složitější život

Očekávaný životopisný film o Emilu Zátopkovi končí v roce 1968. Jeho sportovní kariéra skončila přesně o deset let dříve a Zátopek se během 60. let více angažoval ve společenských otázkách – podporoval reformní snahy progresivní části komunistické strany, byl vidět během událostí pražského jara a následně i protestoval proti sovětské okupaci. V této době, bez bližších informací o Zátopkově normalizační budoucnosti, snímek svého hrdinu opouští. Co se však se Zátopkem dělo později?

Osudný proces

V Zátopkových biografiích bývá často skloňován nejednoznačný soudní proces s poslancem Vilémem Novým. Ten v roce 1969 obvinil čtveřici mužů z toho, že Palacha k jeho činu navedli a mělo se jednat o podvod – pouze hraný pokus o sebeupálení, který se však vymkl kontrole. Spisovatelé Pavel Kohout a Vladimír Škutina, studentský lídr Luboš Holeček a šachista Luděk Pachman se proti nařčení Nového chtěli bránit soudně a postavil se za ně právě i Zátopek. Ještě předtím, než komunistický soud jejich žalobu proti poslanci zamítl, však Zátopek svou podporu stáhl a Novému se omluvil.

🇨🇿 Věra Čáslavská 🤸‍♀️ Emil Zátopek 🏃‍♂️ pic.twitter.com/j50xyTH3EM

— Český olympijský tým (@olympijskytym) April 23, 2021

Kohout později na tento obrat slavného sportovce vzpomínal jako na událost, která v mnoha lidech zlomila ochotu bojovat s okupací upevněným komunistickým zřízením. Zato Dana Zátopková svého muže hájila a odstoupení z procesu odůvodňovala tím, že si Emil uvědomil jeho nesmyslnost a nulovou šanci na úspěch. Ani tento kajícný krok však nezabránil Zátopkovu vyhazovu z armády a těžkému hledání práce. Posléze šest let pracoval jako geolog a po celé republice v potu tváře hloubil studny.

Ani později se bývalý sportovec nepřestal obávat nástupu do vězení či jiných represí socialistického režimu. Proto v roce 1977 vystoupil v televizi proti chartistům a o sedm let později podpořil neodcestování československých sportovců na olympijské hry v Los Angeles kvůli domnělým obavám o bezpečí; ve skutečnosti však byli naši sportovci nuceni následovat sovětský vzor – SSSR totiž nechtěla během studené války závodit na horké americké půdě.

Dost dobrá společnost: Emil Zátopek, Věra Čáslavská, Mark Spitz, Eddy Merckx, Uwe Seeler, Toni Sailer a další (rok 1982). pic.twitter.com/7qfDvU566J

— Lubos Brabec (@lbrabec) October 28, 2020

Ambivalentní odkaz

V roce 1998, tedy dva roky před svou smrtí, dostal Zátopek medaili Za zásluhy I. stupně od prezidenta Václava Havla a na sklonku života se dočkal i řady dalších ocenění od různých organizací (Sportovní legenda, Olympionik století, Zlatý řád IAAF). Zátopkův odkaz je stále živý a po celém světě rezonující. Například v Belgii vychází čtvrtletník věnovaný běhu, který nese jednoznačný název Zátopek. Časopis vychází pravidelně od roku 2007 a použití jména bylo konzultováno s Danou Zátopkovou, která se o památku svého muže zodpovědně starala až do své smrti v březnu roku 2020.

Hodnocení Zátopkova vztahu ke komunistickému režimu je tedy plné rozporů. Především je však třeba mít na paměti, že sám Zátopek chtěl být především běžcem a sportovcem, do složitých otázek se montovat nechtěl – avšak jako hvězda vzešlá z dělnické třídy čelil ze strany komunistů takovému nátlaku, jemuž na rozdíl od mnoha disidentů (či třeba sportovní kolegyně Věry Čáslavské) nedokázal vzdorovat a nejednou mu podlehl. Zaslouží si proto odsudek? Těžko říct. Za silnou morální autoritu bychom však tohoto skvělého sportovce považovat raději neměli.