Tour du Mont Blanc: Nejkrásnější horský výlet v Evropě zvládne úplně každý

Unikátní horská příroda, zaledněné vrcholy, impozantní skalní stěny navazující nejen na zářivě bílé ledovcové pláně, ale i svěže zelené alpské louky plné květů, technicky unikátní lanovky a ozubnicové železniční tratě, tři státy a podle zvolené varianty délka kolem 150 až 180 km a až 10 000 m převýšení – to je Tour du Mont Blanc, jeden z nejkrásnějších horských přechodů v Evropě, který zvládne skoro každý.

Trocha historie nikoho nezabije

Mont Blanc (4810 m) nebo, chcete-li, Monte Bianco, je uhrančivá hora, která má dvě tváře. Zatímco na francouzské straně důstojně shlíží jako monumentální ledovci pokrytý kopec, tak pohled z italského Courmayeru je úplně jiný. Divoké a členité skalní stěny jsou rozbrázděny příkře spadajícími a rozbitými členitými ledovcovými splazy.

První, koho napadlo obejít bájnou a dosud nevyhlazenou horu, byl Horace Bénédict de Saussure, švýcarský přírodovědec, který vypsal odměnu pro toho, kdo najde cestu na vrchol Mont Blancu. Horace Bénédict de Saussure obešel Mont Blanc za svůj život hned několikrát a využil i služeb chudého hledače drahokamů Jeana Jacquese Balmata, který jej 7. 8. 1786 vyvedl až na samotný vrchol. Balmatův prvovýstup na Mont Blanc, který se uskutečnil o rok dříve, podnítil dosud nevídanou touhu objevovat doposud nepoznané a divoké hory. Začaly se psát dějiny moderního alpinismu.

Hora ale učarovala i celé řadě dalších historicky významných osobností. Kolem Mont Blancu se procházeli např. Victor Hugo, Chateaubriand, Alexandre Dumas a další. Trasa "Tour" a její varianty se postupně měnily. Dnešní podoby dosáhla až v roce 1951.

Třemi státy po trase dlouhé přes 150 km

Vzhledem k tomu, že světově proslulá Tour du Mont Blanc vytváří ucelený okruh, je v podstatě lhostejné, kde své putování začneme. Na trase jsou ale dvě horská letoviska, která mohou poskytnout tolik potřebné zázemí s možností dokoupení potravin nebo vybavení. Řeč je o francouzském Chamonix a italském Courmayeru. Neznamená to ale, že by po cestě nebylo možné nakoupit potraviny. Ve většině turistických kempů nebo poblíž veřejných tábořišť jsou obchůdky s potraviny nebo alespoň možností objednat si čerstvé pečivo na další den putování. Navíc cesta prochází i v blízkosti tradičních horských chat, jež také poskytují vynikající zázemí s možností ubytování a stravování.

Skvěle zajištěné podmínky na trase v kombinaci s nádhernou horskou krajinou a nezapomenutelnými výhledy nejen na majestátní Mont Blanc činí z „Tour“ jeden z nejkrásnějších a nejatraktivnějších horských treků v Evropě a i v portfoliu světových dálkových horských tras má své nezastupitelné místo.

Většina trekařů, kteří se vydají na cestu, začíná a končí buď v Chamonix, nebo v nedalekém městečku Les Houches. První tří dny strávíme ve Francii. Cesta se klikatí po svěže zelených horských loukách, po nichž se prohánějí svišti a často i kozorožci. V bezpečné vzdálenosti od zasněžených plání a ledovců stoupá přes několik vysoko položených sedel a nabízí i řadu alternativních odboček na blízké vyhlídkové vrcholy.

Hraniční sedlo Col de la Seigne poskytuje první nezapomenutelný pohled na italské stěny Mont Blancu a široké ledovcové údolí Val Veny s vpravdě himálajskými rozlohami. Cestou kolem starých vojenských usedlostí klesáme k jezeru Lac Combal, abychom opět vystoupali na jeden z vyhlídkových hřebenů, kterým se na „tour“ říká „balkóny“. Podobné výhledy nás čekají i druhý den v Itálii na převážně travnatém vyhlídkovém hřebeni Mont de la Saxe.

Necelé tři dny v Itálii završíme výstupem do hraničního sedla Grand Col Ferret s fantastickým výhledem na Grand Combin a vzdálený masív Monte Rosy. Následuje bezmála čtyřdenní putování Švýcarskem, během něhož není tolik atraktivních výhledů na zaledněné horské velikány a členité ledovce, ale zato cesta prochází po pastvinách s nespočtem farem nabízejících možnost návštěvy a ochutnání vynikajících sýrů a dalších mléčných produktů.

V sedle Col de Balme se cesta vrací zpět do Francie a s ním přicházejí i uhrančivé výhledy na bíle zářící svahy Mont Blancu, okolní ledovce a impozantní skalní stěny. Opravdovou perlou celého putování je výstup k fotografy opěvovanému jezeru Lac Blanc a na dominantní vrchol Le Brévent, z něhož přehlédneme celý masív Mont Blancu i blízkých Chamonixských jehel.

Praktické informace:

Doprava autem

Jako ideální se jeví bezmála 1000 km dlouhá trasa z Prahy přes Plzeň, Rozvadov, Mnichov, Lindau, Bern, kolem Ženevského jezera do Martigny a přes sedlo Col de la Forclaz do Chamonix. Většinu cesty pojdeme pohodlně po dálnicích. Ve Švýcarsku je navíc potřeba počítat s dálničními poplatky.

Ubytování

Záleží samozřejmě na osobních preferencích a nárocích na kvalitu ubytování. Pokud zvolíte spaní ve vlastním stanu v turistických kempech a na veřejných tábořištích, počítejte s průměrnou cenou kolem 10–12 Euro na osobu a noc. Švýcarsko je o něco málo dražší. Kempy jsou standardně vybaveny. Po cestě jsou dvě veřejná tábořiště. V Les Chapieux se poplatky za táboření nevybírají. Platí se tak jen ve švýcarském Trientu, kam každý večer dochází správce. Ceny jsou do 4 Euro za osobu a noc. Přechod je možné absolvovat i se spaním a stravováním na horských chatách. Ceny a nabídka na chatách se pak liší podle toho, zda jste, nebo nejste členy alpských spolků (např. Alpenverein). Pro členy spolků pak bývá ubytování výrazně levnější.

Doporučené vybavení

Tour du Mont Blanc sice patří mezi vysokohorské přechody, kde se pohybuje velké množství turistů, přesto nedoporučuji podcenit přípravu a kvalitu vybavení. Doporučuji kvalitní turistické boty (maratonky určitě nestačí), funkční spodní prádlo, druhou vrstvu na zateplení (fleece nebo windstopper), kvalitní nepromokavé kalhoty a bundu, čepici, rukavice a teleskopické hole (usnadní chůzi). Stan, spacák a karimatka by měly být samozřejmostí, pokud nezvolíte možnost ubytování na chatách a v ubytovnách.

Vhodná doba pro návštěvu

Nejstálejší počasí bývá v těchto oblastech v červenci a v srpnu. Nevýhoda druhého prázdninového měsíce tkví hlavně v tom, že francouzští školáci čerpají letní prázdniny a na cestách se pohybuje větší množství lidí. Faktem ale zůstává, že je Tour natolik chozenou trasou, že se během letních měsíců pravděpodobně nestane, že byste se tam pohybovali sami.

Text a foto: David Hainall