Umělá inteligence poprvé přechytračila člověka. Máme se bát?

AI čelem

Program přesvědčil porotu, že je člověk. Myslící stroje však hned tak nepřijdou.

Jmenuje se Eugene Goostman a je třináctiletým chlapcem z Ukrajiny – alespoň se tak snaží tvářit. Ve skutečnosti je totiž Eugene počítačovým programem, který přesvědčil lidskou porotu o tom, že je skutečně člověkem, a uspěl tak v tzv. Turingově testu. Obavy ze vzpoury strojů však prozatím nejsou na místě.

Evžen z Ukrajiny

Eugene patří do kategorie konverzačních programů zvaných chobot. V rámci víkendové soutěže chobotů v Londýně se musel vybavovat se skupinou porotců v sérii krátkých, pětiminutových konverzací. Vladimír Veselov, hlavní programátor chatbotu Eugena, jako jeho osobnost záměrně zvolil nedospělého jedince z cizího státu, který umí anglicky až jako druhý jazyk. Eugene v soutěži nebyl jediným programem, jako jediný však přesvědčil 33 % porotců, že je skutečně člověkem. Právě 30 % je hranicí, kterou v roce 1950 jako určující důkaz strojové inteligence určil matematik Alan Turing.

Událost se konala právě na šedesátileté výročí Turingovy sebevraždy. Ta byla vyvrcholením státní šikany geniálního matematika za jeho homosexuální orientaci, kvůli níž byl rovněž chemicky kastrován. Turing byl přitom nejenom zakladatelem moderního programování a informační technologie vůbec, ale rovněž výrazně přispěl k vítězství spojenců ve druhé světové válce skrze dekódování šifry Enigma.

Terminátor zatím nehrozí

Ačkoliv zprávy o úspěchu Eugena v Turingově testu ve většinových médiích mohly vyvolat dojem, že jsme se dočkali prvního "myslícího" počítače, odborníci vášně zklidňují.

V prvé řadě totiž byl Turingův test prolomen už v roce 2011 podobnou aplikací jménem Cleverbot (na jejíž někdejší úspěch všichni kouzelně zapomněli), byť tehdy Cleverbot přesvědčil "pouze" tisíce průměrných uživatelů, nikoliv odbornější porotu bez limitovaných témat konverzace. Zadruhé, ruští programátoři Eugena použili několik zmíněných triků, jimiž výrazně zvýšili šance svého digitálního teenagera, o jehož vybavenosti navíc museli přesvědčovat jenom několik málo minut. A za třetí, význam Turingova testu jako takového se přeceňuje. 30% hranice je považována za nejnižší možnou a spíše než za úspěch její zdolání výzkumníci umělé inteligence označují za trapas.

Alan Turing

Turingův test sám o sobě je totiž velmi subjektivní metodou starou více než půl století. Když jím před třemi lety prošel zmíněný Cleverbot, byl za člověka tipován s 59% šancí. Paradoxem tohoto testu však bylo, že skuteční lidé při něm byli označeni za živé debatéry jenom o fous více, přesněji se šancí 63%. Spíše než čtyřprocentním rozdílem mezi inteligencí chatbota a člověka je malý rozdíl obvykle výsledkem chyby "zkoušejícího". Ten může sám preferovat jednodušší konverzaci, být paranoidní či ovlivnit výsledek řadou dalších subjektivních kritérií. S trochou nadsázky lze vlastně říct, že pokud by se libovolný chatbot vydával za kojence, mohl by svou náhodnou hatmatilkou v Turingově testu uspět se šancí 100%.

Paleta užitečných aplikací

Výzkumníci skutečné umělé inteligence proto už roky vypichují, že Turingův test je pro jejich potřeby de facto zbytečný. Stačí několikaminutová debata, aby bylo jasné, že chatboty jednoduše volí mezi nejpravděpodobnější odpovědí a nikoliv skutečně zpracovávají data – díky čemuž se občas fatálně minou. Namísto porozumění debaty chatboty připomínají spíše nabiflovaného šprta, který sice zná správné odpovědi, ale nechápe jejich význam.

Pomůžeme-li si jinou analogií, žádné zvíře by původním Turingovým testem spoléhajícím na konverzaci nikdy neprošlo – přesto by vytvoření umělé inteligence na úrovni vyššího savce bylo bezpochyby revolučním počinem a cestou k široce využitelným strojům. Z těchto důvodů se tak žádný významnější současný projekt zaměřený na tvorbu umělé inteligence Turingovým testem vůbec nezabývá.

To však neznamená, že stále lepší chatboty nemají žádné uplatnění. Někteří varují před jejich slibným potenciálem pro zločince – spamy blízké budoucnosti by dost možná mohly spoléhat právě na konverzační programy loudící z uživatelů čísla účtů nebo citlivé údaje. Optimisté však vidí přínos v efektivnějších asistenčních aplikacích, zákaznické podpoře nebo třeba v "chytřejších" postavách ve videohrách.

Ladislav Loukota