Zalili byste si kávu podruhé? Pijete rozpustnou kávu? A jak spolu tyto dotazy souvisí?

Turek, to je klasika

Nejprve uveďme, že klasický „turek“, tedy rozemletá kávová zrna zalitá horkou vodou, se s kávou připravovanou v Turecku moc nedají srovnat, neboť turecká „klasika“, tedy káva připravovaná v džezvě, má nejen jinou chuť, ale hlavně se látky louhují jen po omezený čas. Přesto, nebo možná právě proto, se ten nejobyčejnější způsob přípravy kávy, prosté zalití rozemletých zrn přímo v šálku, jmenuje „turek“.

Existuje celá řada přípravy kávy, od oddělení prášku sítkem (french press či filtrovaná káva) až po espresso, kdy „lógr“ zůstane v přístroji. Úplně jiný postup je ale káva rozpustná. Ta totiž už jednou kávou, tedy přesněji řečeno kávovým nápojem, byla.

Válečná káva

Dne 17. dubna 1901 podal japonsko-americký chemik patent na rozpustnou kávu a odstartoval tím ranní rituál milionů lidí. Nebyl to úspěch, který by okamžitě uchvátil svět, nicméně nakonec dne 11. srpna 1903 Kato získal patent č. 735 777 a následně instantní kávu do světa dostala zejména 1. světová válka. Firma Nescafé, která proces vylepšila, si vzala na starosti dodávky kávy zejména americkým vojákům do vřavy 2. světové války.

Uvařené a usušené

Velmi zjednodušeně řečeno se dá říci, že rozpustná káva je jednou udělaná. Původní směs z kávových zrn byla odfiltrována, a zbytek, velmi silný koncentrát, usušen. Takže hrnek rozpustné kávy je vlastně podruhé zalitý výluh, který napoprvé nikdo nevypil. Ten se suší jedním ze dvou způsobů. Tím první je lyofilizace – tedy sušení mrazením. Tím druhým je tzv. sprejování, tedy rozstřikování výluhu ve formě umělé mlhy, z níž se následná vlhkost v sušicí věži odpaří. Tento sušicí proces má samozřejmě zásadní vliv na chuť kávy, proto není divu, že instantní káva, ať už si reklamní slogany říkají cokoliv, chutná o hodně jinak než klasika připravovaná z kávových zrn, které předtím ještě nikdy nebyly zality horkou vodou.

Poděkujte reklamě

Příprava instantní kávy je jednoduchá, zkrátka ji jen zalejete horkou vodou. V reklamě firmy Nescafé z roku 1988 se dokonce káva připravuje tak, že si kávu rozpustíte ve vlažné vodě a teprve následný roztok zahřejete topnou spirálou. Je ale potřeba čestně dodat, že reklama se odehrává v autě na cestách. Byť už v té době byly malé turistické plynové vařiče, nároky na přípravu kávy byly jiné.

Nebo možná jen byla jiná představa firmy Nescafé. V současných reklamách se mluví o rituálu, který můžeme sdílet s jinými, mluví se o možných způsobech přípravy, mluví se o atmosféře, ve které si ji můžete vychutnat. Je použita celá řada triků působících na naše smysly, reklama dokonce dokáže vyvolat chuť na kávu. O čem se ale nemluví je kvalita kávy ve smyslu faktů, tedy konkrétních údajů, a už vůbec ne o procesu, kterým musí anonymní kávová zrna projít, než se stanou instantním nápojem. Zatímco výběrová káva v kavárnách a malých pražírnách s sebou nese informaci odkud pochází a kým byla vyrobena, na obalu instantních káv podobný údaj většinou chybí. Přiznejme ale, že nás, běžné konzumenty, zas a znova dostává jednoduchost přípravy.

Text: Topi Pigula