Výpověď za to, že přijdete do práce s chřipkou?

Cítíte, že na vás něco leze? V krku vás pálí, z nosu teče rýma, teplota na teploměru šplhá k výšinám. Nejrozumější by bylo zalézt do postele a pořádně to vyležet. Jenomže to si v dnešní době může dovolit jen málokdo, většina lidí jde do práce i navzdory příznakům počínají nemoci, nebo dokonce nemoci samotné.

Nechopenku si už dnes nikdo nebere, pracovat v každé situaci se stalo normou, dokonce nutností, do které své zaměstnance často tlačí i zaměstnavatel. Nemoc už není v mnoha případech vnímána jako důvod neschopnosti, je to prostě něco, s čím se lidé musí smířit a musí to překonat. Doma zůstávají jen lenoši a měkoty.

Nemocný přináší samé problémy

Nemocné často nutí pracovat jejich zaměstnavatel, a to kolikrát přesto, že jeho jednání překračuje zákon. Možná si takoví bossové myslí, že by zisky firmy rapidně poklesly, kdyby dovolili svým zaměstnancům stonat. Jenomže výsledky vědeckých studií tvrdí naprostý opak – pokud společnost nutí chodit do práce i nemocné zaměstnance, její výsledky to poškozuje a ve finále může zaplatit vysokou cenu.

Nemocný zaměstnanec je totiž méně výkonný. Čím je nemocnější, tím méně je výkonný. A pokud se nemoc nedoléčí nebo se často opakuje, dotyčný jen těžko pracuje na sto procent svých možností. Nemocný jedinec na pracovišti také šíří své onemocnění mezi kolegy. Choroba klátí jednoho zaměstnance po druhém a všem se jejich produktivita práce snižuje. Nižší produktivita zaměstnanců však znamená menší zisk pro firmy.

Začarovaný kruh

Angličtina má pro situaci, kdy je člověk nemocný, ale přesto chodí do práce, pěkné slovo – presenteeism. Je to termín, který si teprve nedávno našel místo v odborné literatuře a který znamená vlastně opak absentérství (častého nedocházení do práce).

Podle odborníků lidi k docházení do práce, i když je to absolutně nevhodné, vede strach, že jejich nemoc bude vykládána jako nedostatek odhodlání nebo jako lenost. Dalšími příčinami pak mohou být vysoké nároky kladené na zaměstnance, stres a obavy ze ztráty zaměstnání. Nedostatek adekvátní nemocenské dovolené a z toho vyplývající finanční potíže jistě hrají stejně důležitou roli v rozhodování, zda dotyčný do práce půjde nebo raději zůstane doma.

Strach je oprávněný jen částečně. Zaměstnavatel podle zákona nemůže propustit zaměstnance jen proto, že je nemocný. Jenomže pokud má pracovník smlouvu na dobu určitou a brzy se bude o jejím prodloužení jednat, je jisté, že nadřízený k docházce přihlédne. A zatímco někteří zaměstnanci se tak cítí pod tlakem a jdou do práce, i když jsou nemocní, jiní chtějí demonstrovat své nadšení a odhodlání k práci.

Ironií je, že právě přehnaný pobyt v práci, může být jednou z příčin špatného zdraví. Stres spojený s vyšší pracovní zátěží, nedostatek samostatnosti a nejistota vede k onemocnění, které pak vyžaduje pracovní neschopnost. Pokud se lidé bojí důsledků nemocenské a do práce jdou, je pravděpodobné, že své nemoci přiživí a ty později propuknou v daleko horší míře.

Odpočinek je nutností

Dokonce i u těch, kteří svou práci milují, může být jejich špatný zdravotní stav způsoben přehnanou pracovní morálkou. Pokud oddanost práci vede k dlouhým a někdy i neplaceným přesčasům, tak i oddaný zaměstnanec může brzy čelit vyhoření či špatnému zdravotnímu stavu. V takových případech je odpočinek prostě nutností. Je potřeba si dopřát dostatečný čas na zotavení a rozptýlit se činnostmi, které nemají s prací vůbec nic společného.

Bez ohledu na to, jak různorodé mohou být důvody, které nutí člověka chodit do práce i navzdory nemoci, je pravděpodobné, že důsledky takového počínání budou podobné. Presenteeism prostě vede ke zhoršenému zdravotnímu stavu a možná i předčasné smrti.

Jednotliví šefové a manažeři by si měli uvědomit, že ve snaze po dosažení krátkodobých výsledků riskují finální zvýšení firemních nákladů. Pro ty by bylo lepší špatnému zdravotnímu stavu zaměstnanců předcházet právě snížením pracovní zátěže a stresu a budováním jistoty v zaměstnání.

Chce to změnu!

Práce není všelék, nedokáže vyléčit všechny neduhy a nemoci, ba naopak se na vzniku některých velkou měrou podílí. Je třeba se proto tohoto přesvědčení zbavit a začít klást důraz i na existenci života mimo kancelář. Lidé musí přehodnotit své priority, ocenit volný čas a otevřeně komunikovat o problémech, které jim práce v nemoci přináší.

Chození do práce navzdory nemoci je symptomem společnosti, která ovládá životy svých občanů. Legitimizuje tím tlak kladený na zaměstnance a tváří se, že práce je ta nejdůležitější činnost v životě.

Práce je potřebná a prospěšná, ale jen v okamžiku, kdy je organizována správným způsobem. Pokud se kvůli zaměstnání cítíme špatně, pokud nás tam pouze využívají, měli bychom odmítnout. Je na každém, aby přemýšlel, zda není možné žít život, ve kterém bude trávit méně hodin v práci a více hodin činnostmi, jež ho těší a prospívají mu.

Lucie Kořistová