Vědci oznámili, že psi nejsou žádní géniové. Pejskaři to nedokážou přenést přes srdce

Letos na podzim vznikla nenápadná vědecká studie, která se věnovala inteligenci psů. Podobných prací jsou vlastně desítky, tato ale zaznamenala neobvyklou pozornost – složitý vědecký text si přečetly statisíce lidí a studie vyvolává ostré reakce na sociálních sítích i v jiných koutech internetu. Proč vlastně?

V jakém smyslu jsou psi výjimeční

Práce vyšla v odborném časopise Learning and Behavior; jmenovala se „V jakém smyslu jsou psi výjimeční? Psí inteligence v komparativním kontextu“. Pod složitým názvem se skrývala vcelku normální studie, která srovnávala to, jak chytří jsou psi ve srovnání s jinými zvířaty. Práce to byla rozsáhlá a poctivá; její autoři upozornili, že psí inteligenci značně nadsazujeme – především proto, že máme psy kolem sebe tak často a zkoumáme je tak intenzivně, že ostatním podobně chytrým zvířatům vlastně nevěnujeme pozornost. Psi pak vycházejí jako géniové, i když je jejich inteligence vlastně srovnatelná se spoustou jiných zvířat.

Psi se k nám lísají a proto je máme rádi

Když tedy vědci srovnali inteligenci psů s odpovídajícími zvířaty, dospěli k názoru, nečekaně velké množství zvířat vykazuje podobnou – a mnohdy dokonce vyšší – inteligenci než psi. Jsou to nejen šimpanzi, delfíni nebo vlci, ale dokonce i hyeny, kočky, koně a nečekaně i holubi. Vědci si totiž všimli, že na psech často hodnotíme jen jistou část jejich inteligence, tu, která je nám lidem nejbližší a která vychází ze psí podobnosti s lidmi – nejčastěji se jedná o takzvanou inteligenci sociální spočívající ve schopnosti reagovat na člověka. Hezky to dokazuje asi dva roky stará studie, která se snažila určit, které plemeno psa je nejchytřejší; a výslednou tabulku autoři postavili podle toho, které plemeno je nejposlušnější! Jenže jiné vrstvy inteligence (například paměť nebo orientaci v prostoru) mají psi ve srovnání s jinými zvířaty zase horší – a právě to jsou také důležité složky toho, čemu říkáme zjednodušeně inteligence. Psi selhávají oproti jiným tvorům třeba také ve schopnosti používat nástroje, naopak vynikají v poslušnosti.

Pokud se vezme v úvahu široké spektrum těchto takzvaných kognitivních schopností, pak jsou psi zcela srovnatelní s výše uvedenými druhy; nelze je tedy rozhodně označit za „geniální“, jak se mnohdy uvádí – jsou to inteligenčně zcela průměrná zvířata, pokud je srovnáváme s odpovídajícími druhy.

Vzteklé reakce

Když o této studii informoval oblíbený popularizační časopis Scientific American, roztrhl se pytel s reakcemi. Zjednodušeně řečeno: lidé na sociálních sítích nejsou ze závěrů této práce nadšení. Mnoho reakcí je sice napsaných v nadsázce, ale objevily se i odpovědi zcela negativní a dokonce i vzteklé. Jedná se veskrze o majitele psů, kteří se nedokázali tak úplně smířit s tím, že jejich zvířecí miláčci nejsou tak výjimeční, jak si mysleli.

Což, paradoxně, vlastně dokazuje závěry výše uvedené studie. Jsme si se psy historicky už tak blízcí, že jsme vlastně ztratili nadhled, abychom byli schopní se ke svým psím přátelům vyjadřovat objektivně. Láska nám, včetně vědců, zaslepila oči – vidíme na psech podobně jako na svých blízkých lidech, jen to dobré, a nejsme schopní srovnávat je objektivně s jinými.

Pro evoluční biology je to velmi zajímavý fenomén, který jen podtrhuje, jak moc člověk psa potřebuje a jak intenzivně je s ním už tisíce let spojený. Text: MK