V Brazílii ubývá katolíků. Proč se toho bát?

Zemi, která má dvacetkrát více obyvatel než Česko, čeká obrovská změna. Potíž je v tom, že nevíme, kudy se jihoamerický gigant začne ubírat.

Kde se píší dějiny

Z přízemního domu ve starém centru Rio de Janeira zní hudba, zpěv a energické hlasy. Už se setmělo a nenápadná stavba na sebe poutá pozornost. Není to hospoda, ale kostel. Spíš než svatostánek budova připomíná garáž, ale právě tady se připravují dějiny Brazílie, největšího státu Jižní Ameriky.

Kostel patří jedné z mnoha evangelických církví, které od sedmdesátých let rostly jako houby po dešti zejména v chudých čtvrtích velkých měst. Jejich kněží se nebáli vstoupit do favel, tedy vyloučených lokalit ovládaných gangy kriminálníků, a nabídnout tamním obyvatelům cestu k lepšímu životu. Jejich práce se vyplatila. Novopečení evangelíci dnes představují nezanedbatelnou část populace, která do třiceti let začne určovat, jak bude Brazílie vypadat. Bohoslužby trvají dvě hodiny a lidé na ně nechodí ze zvyku, ale protože chtějí. Evangelických církví je v Brazílii mnoho a najít společné rysy se zdá nemožné. Zaznamenány jsou i případy, kdy je kněz transvestita a zaměřuje se na LGBT věřící. Evangelíci představují velkou neznámou a jejich počty neustále stoupají.

Proč přibývá evangelíků?

Odpověď musíme hledat v nepředstavitelných problémech, kterým Brazílie čelí. Čtvrtina jejích obyvatel žije pod hranicí chudoby. Většina z nich přišla z venkova do měst za lepším životem a skončila v pasti favel, ze které se jen těžko dá dostat ven. Evangelické církve toho umějí využít. Dostaly se do míst, na která katolíci zapomínali. Zmíněný kostel v centru Rio de Janeira je typickou ukázkou toho, jak s jednou špatně vymalovanou místností plnou plastových židlí předáte víru více lidem než z kazatelny v barokním chrámu. Evangelíkům hraje do karet i skutečnost, že Brazilci jsou velice zbožným národem. Při pohledu na videa z karnevalu se zdá až neuvěřitelné, že 85 procent mužů a 93 procent žen považuje náboženství za důležité pro život. A právě věřící Brazilky hrají důležitou roli v přeměně své domoviny. Pokud své děti vychovávají ve víře, nejspíše je vezmou do evangelického kostela. Už nyní žije v Rio de Janeiru více dětí hlásících se k evangelickým církvím než k církvi katolické.

Evangelíci se navíc nemusí řídit žádnými dogmaty a nestojí nad nimi žádná autorita, jenom Bůh. Pokud se objeví charismatický vůdce, vznikne nová církev. Ostatně ta největší brazilská, Assembleia de Deus s 22 miliony členů, která mezi lety 2000 a 2010 vzrostla o polovinu, je spíše sdružením mnoha křesťanských komunit než organizací s jasnou hierarchií. Evangelické církve také často fungují jako firmy. Nabízejí to, co klienti potřebují. Objevují se tak i církve podporující potraty a lobbující za používání antikoncepce.

Ve stínu Krista Spasitele

Když Jair Bolsonaro vyhrál 28. října prezidentské volby, jedna z největších evangelických církví v zemi Igreja Universal de Reino de Deus (IURD, Všeobecná církev Božího království) výherci pogratulovala a nechala se slyšet, že Bolsonaro zvítězil díky hlasům evangelíků. Podle brazilského centra pro výzkum veřejného mínění Datafolha uvažovalo o volbě Bolsonara přes 60 % evangelíků. Bolsonaro schvaluje mučení, radši by měl syna mrtvého než homosexuálního a jednou před televizními kamerami málem profackoval opoziční političku. Slibuje, že Brazílii, která spadla do mizerné ekonomické situace, zase dostane na nohy. Jenže neříká, za jakou cenu. Netají se názorem, že by se měla Amazonie ekonomicky využít, což by kvůli těžbě dřeva znamenalo likvidaci plic planety, a to bychom pocítili všichni. Právě církev IURD, kterou založil charismatický Edir Macedo v roce 1977, hraje v politickém životě Brazílie výraznou roli. Macedo, podle Forbesu nejbohatší pastor v Brazílii, má za sebou hodně kontroverzních kauz a vlastní jednu z největších televizních stanic v zemi. Je to spíš obchodník s vírou než kněz. Skrze svatostánky a média (jedná se o několik televizních kanálů, rádiových stanic i tištěných médií) pak může snadno naznačit, který kandidát je špatný a který dobrý. Vliv IURD zakusil i bývalý prezident Luiz Inácio Lula da Silva, kterého církev zprvu špinila. Nakonec se s ním ale dohodla a začala ho podporovat. Lula pak volby na několikátý pokus vyhrál.

Brazilští politici musí hledat podporu u často konzervativních evangelíků, jejichž postoje se ale mohou snadno měnit. Zajímavé proto bude sledovat, co se s Brazílií začne dít. Už teď politici musí přemýšlet o tom, co řeknou, aby se zavděčili snadno manipulovatelnému voličstvu. Evangelické církve navíc samy delegují do národních i regionálních voleb své kandidáty.

Bolsonaro je katolík, ale mohl by být posledním, který v Brazílii bude držet moc. Zatímco katolická církev je díky staletím existence známou organizací, od které se nedají očekávat velká překvapení, u evangelických církví tahle jistota chybí. To, co se odehrává v oprýskaném domku v historickém centru Ria, tak bude mít velký dopad na celou Brazílii. Už kvůli tomu, že takových staveb připomínajících garáže je po celém státě hodně a další přibývají. Text: Matouš Hartman