Matějská pouť se jmenuje podle tajemného apoštola. Nejspíš zemřel mučednickou smrtí

„Vybrali tedy dva, Josefa, jménem Barsabas, zvaného Justus, a Matěje; pak se modlili: ‚Ty, Pane, znáš srdce všech lidí; ukaž, koho z těch dvou sis vyvolil, aby převzal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš opustil a odešel tam, kam patří.‘ Potom jim dali losy a los padl na Matěje; tak byl připojen k jedenácti apoštolům.“ Tak se v novozákonní knize Skutky apoštolů popisuje původ svatého Matěje, dvanáctého apoštola nahrazujícího Jidáše.

Tajemný život

V dalších detailech Matějova života však Bible zůstává němá, stejně tak nepopisuje ani jeho skutky. Okolnosti jeho přijetí mezi apoštoly jsou každopádně velmi specifické, neboť jej nevybral sám Ježíš. Ten tou dobou již vstal z mrtvých a odešel do nebe, a tak se počet dvanácti apoštolů doplnil na popud svatého Petra. Každopádně je třeba si dát pozor na rozdíl mezi Matějem (anglicky Matthias) a dalším apoštolem Matoušem (Matthew), autorem jednoho ze čtyř evangelií.

Podle dalších kusých informací lze předpokládat, že se Matěj osobně s Ježíšem znal a patřil mezi jeho učedníky. Žil tedy v prvním století našeho letopočtu a hlásal evangelia v Judei i na území dnešní Gruzie, možná i mezi kanibaly v Etiopii. Proto je neznámé i místo a okolnosti jeho smrti: Možná zemřel věkem v Jeruzálemě, možná byl ukřižován v gruzínské Kolchidě. Jeho ostatky se nacházejí v římské pevnosti Gonio v Gruzii či v německém Trevíru – tyto nejasnosti budí dojem, že pozdější historici smísili životní osudy hned několika Ježíšových učedníků do postavy Matěje. Možné pohřbení na německém území zároveň pravděpodobně stojí za popularitou jména Matěj a jeho odvozenin (Matouš, Matyáš…) ve střední Evropě.

Největší pozornosti se však dostalo teorii, že byl Matěj v Jeruzalémě kamenován a po kázání sťat sekerou. Díky této mučednické smrti byl později prohlášen za svatého. Proto také bývá zobrazován právě se sekerou a rovněž se stal patronem profesí, jež s tímto nástrojem pracují jako třeba řezníci či tesaři. A díky tomu, že se do společnosti apoštolů dostal prostřednictvím losu, je též spojován se štěstím ve hře.

Slavná pouť

Matěje si katolická církev tradičně připomínala 24. února, ale v roce 1970 byl jeho svátek přesunut na datum 14. května; leckteré protestantské církve však zůstaly u původního únorového data. Staročeské kalendáře navíc tento den označují za konec zimy a začátek jara – i proto se v tento den zahajuje tradiční Matějská pouť.

Ta původně vznikla na konci 16. století jako skutečná pouť, konkrétně tedy jako cesta k poutnímu kostelu sv. Matěje v Dejvicích. Během 20. století se k náboženskému charakteru události přidal i zábavní prvek, který kvůli vysoké návštěvnosti nebylo možné realizovat v okolí kostela – a tak se atrakce postupně přesunuly na holešovické Výstaviště. A kvůli zmíněné změně data svátku již tradiční pouť ke kostelu sv. Matěje nemá místně ani časově s aktuální podobou zábavní Matějské pouti nic společného.

ZDROJ: Wikipedia Saint Matthias