Sex je na odpis: Budoucí vyspělá genetika omezí jeho vliv. Jak?

Ačkoliv se může zdát opak být pravdou, principy reprodukce živých organismů se ve skutečnosti měnily odpradávna. Někdejší bezpohlavní rozmnožování jednobuněčných organismů, například dělení, bylo zhruba před miliardou let nahrazeno novým žhavým trendem ve formě sexu či, chcete-li, rozmnožováním pohlavním. Tím však vývoj zřejmě neskončí – vědci prestižních institucí se již přou, jak se vlivem levného manipulování s lidskou DNA změní rozmnožování do budoucna. Na radikální změny, které mohou mít za následek konec sexu, se máme připravit už během dvou až čtyř dekád.

Sex v průběhu času

Na sex jsme naučeni se dívat spíše jako na zajímavou aktivitu, občas vedoucí ke vzniku dětí. Téma sexu je však pro vědce vzrušující i z evolučního hlediska. Výhodou pohlavního rozmnožování, oproti dělení vytvářejícímu skoro identické klony, bylo zřejmě především zvyšování proměnlivosti potomstva (předáváním poloviny genů rodiče), a tak i variability druhu – čím je pestřejší, tím je vyšší šance, že jeho jedinci mohou přežít nejrůznější katastrofy. Někteří totiž lépe reagují na nemoci, jiní zase na živelné pohromy. Důvodů benefitů pohlavního rozmnožování může být více a stále o jejich významu vedou spory, jedno je však jisté. Sexuální reprodukci volí prakticky všechny vícebuněčné organismy na Zemi, musí pro ni proto být poměrně dobrý a racionální důvod.

Jenže vývoj nespí a stále chvátá kupředu – nově jej totiž do svých opratí vzaly samy formy života! Genetické a evoluční pokusy na sobě lidé provádějí už pěkných pár tisíciletí. Změna jídelníčku skrze šlechtění a příchod zemědělství, oprava vadných segmentů těla vlivem optiky i lékařství, zastavování epidemií vlivem moderních léčiv. To vše jsou změny, které sice lze vůči přírodě vnímat jako abnormality, zrovna tak lze ale argumentovat, že člověk jako živý tvor a součást ekosystému jimi ve skutečnosti posouvá definici evoluce a genetiky na jinou úroveň. Nezdá se přitom, že bychom v úpravách a vylepšeních vlastního těla měli přestat. Nové genetické editory naopak otevírají možnost se během jedné až dvou dekád dočkat generace geneticky upravovaných dětí, které budou vlivem editace provedené v plodové fázi prosté dědičných chorob. A časem budou možná i mnohem chytřejší a vnímavější než jejich rodiče či prarodiče.

Očekávaná změna našeho rozmnožování se však obejde zcela bez sexuální stránky, která vytváření potomstva doposud dominovala a formovala celou strukturu lidského společenství. Nebo, chcete-li, všechno a všude je do menší či větší míry o sexu. Na konferenci KQED se proto bioetik Hank Greely ze Stanfordské univerzity zamýšlel, co taková změna vlivu sexu může pro budoucí generace lidí znamenat. Nepůjde prý sice zřejmě o otázky pro příští dekádu. Extrémně nízká cena a přesnost genových editorů CRISPR/Cas9, stejně jako existující čínské experimenty na embryích a volání po zrušení dogmatu ohledně neodstraňování genetických nemocí z lidských plodů, ale „bizarní“ Greelyho svět s utlumenou rolí sexu mohou přinést dříve, než by jeden čekal.

Sbohem a díky za všechen sex

"Myslím, že uvidíme zvyšující se a rozšiřující se tendenci vybírání si specifických prvků DNA ve fázi embrya," řekl Greely v rozhovoru pro noviny NPR. "Bylo by bezpečné to očekávat v horizontu 20 až 40 let." Greely představuje svět, v němž se drtivá většina dětí narodí a zůstane zdravá, za což budeme vděčit především početí a editaci jejich genů v laboratoři. Bavíme se nyní samozřejmě o technologicky vyspělém světě – v některých bohatých státech si lze praktiku přestavit jako univerzální, jinde jako soukromou dle nastavení zdravotnictví, jenom stěží na ni však ze dne na den dosáhnou i chudší části Asie či Afriky. Přesto půjde obecně o pozitivní změnu – zdravější děti totiž znamenají menší náklady na zdravotnictví (jak v dětství, tak i průběhu života), Greely tak očekává, že editace DNA by měla být k dispozici zdarma jako součást univerzální zdravotní péče. Dlouhodobě ji totiž zlevní.

Technika přinese i nové etické a morální výzvy, které budou dost možná utopičtější společnost zítřka notně rozdělovat. Očekává se totiž, že díky změně buněk bude možné nepohlavně-pohlavní rozmnožování realizovat z libovolných zdrojů – vzít kožní buňku, změnit ji na sperma a provést oplodnění podobně vzniklého vajíčka. Technika tedy znamená, že i stejnopohlavní páry budou schopné plodit biologické potomstvo sdílející jejich DNA. Teoreticky to ale může otevřít i možnosti skutečných potomků pro monogamní svazky či svazky více než dvou lidí. Argument, že jenom žena a muž mohou spolu mít dítě, definitivně padne. Sledovat, jak na to zareaguje společnost, bude vzhledem k pověstné lidské rozvážnosti jistě magické.

Snižující se vliv sexu navíc zřejmě omezí i vliv pohlaví na stavbu lidské společnosti. Greely je však vůči úplnému zániku sexu ve skutečnosti skeptický. Vedle rekreačního sexu prý bude zřejmě existovat i rozmnožování jako za našich časů, ačkoliv se postupně bude stávat víc a víc přežitkem. "Nemyslím, si, že to bude úplný konec (sexu). Lidé se budou stávat těhotnými i „postaru“, ať už z náboženských, filozofických či romantických důvodů, anebo prostě protože jsou teenageři a nedali si pozor." Lze jen spekulovat, co to bude mít za následek. Možná časem, v horizontu staletí, vznikne bezpohlavní společnost. Možná naopak, díky bezpečnějšímu zdravotnictví a časem dokonalé kontrole početí, bude vliv rekreačního sexu naopak vzrůstat, protože odpadne celá řada dogmat s ním spojených. A možná, že s rozmnožováním v laboratořích zůstaneme pořád opicemi kontrolovanými pudy, jako jsme i dnes.

Ladislav Loukota