Proč je černá vdova vdovou? A co je dobré o těchto pavoucích vědět?

Pavoučí kanibalismus

To, že je pavoučí milování u některých druhů extrémně rizikové, se ví. Pavoučí samci se snaží své kanibalistické partnerky uplácet dárečky, které jim před milováním předají, jinde se páří poté, co se samice nasytí. Nicméně láskyplný kanibalismus není jen doménou pavoučí říše, své o tom vědí i další zástupci hmyzu, typicky například kudlanky. Jako o černých vdovách se mluví o některých snovačkách, často o americké snovačce kalichové (Latrodectus mactans) nebo středomořské snovačce jedovaté (Latrodectus tredecimguttatus).

Podle aktuálního seriálu je černá vdova nebezpečná, protože je to žena-vražedkyně. V případě pavouků jde o poněkud zkreslenou image. Není totiž pravdou, že by se samci snovaček stávali kořistí nenasytné samice pravidelně. Jelikož šlo často o pozorování v teráriu, kde samci většinou nemají kam uniknout či kde se schovat, začalo se o kanibalismu snovaček mluvit více, než by tomuto jevu v přírodě náleželo. Navíc v rámci pohlavního diformismu vypadají samci výrazně jinak (jsou například mnohem menší a jinak zbarvení – porovnejte fotografie v článku), takže byli leckdy v přírodě přehlédnuti.

Čím je černá vdova nebezpečná?

Alfa-latrotoxin je hlavní složka toxinu snovaček, který je nebezpečný i pro člověka. Pavoučí rod Latrodectus obsahuje zhruba 40 druhů pavouků rozšířených po celém světě, ostatně i u nás žijící snovačka pokoutní byla loni vyhlášena evropským pavoukem roku. Otrava jedem snovaček, latrodektismus, je známa už celou řadu desetiletí. Přímé kousnutí zahnutými chelicerami není extrémně bolestivé, bolest se začne spolu s otokem šířit později. Následují problémy s dýcháním, krevním tlakem, bolest lymfatických uzlin a nevolnost.

Relativně časté je kousnutí v USA druhem Latrodectus mactans, ještě častější je intoxikace lidí v Austrálii, kde žije poddruh L. mactans hasselti, kde se počet otrav pohybuje každoročně kolem 240 osob. Když byly jedové žlázy americké snovačky macerované a následný roztok vstříknut potkanům, první dostavivší se příznaky intoxikace byly strnulá chůze, mělké dýchání a v řádu 8–36 hodin následovala smrt všech pokusných zvířat. Ukázalo se, že jed snovaček je 15x účinnější než jed chřestýšů. V 90. letech nastalo houfné stěhování „americké“ snovačky z volné přírody do měst, pavouk si zvykl na lidskou přítomnost a začal žít synantropním způsobem života. Dalo by se říci, že jde o problém vzdálený, americká zdravotní střediska mají antiséra, čímž snižují počet smrtelných případů pod jedno procento, takže o co jde.

Faktem je, že příbuzná středomořská snovačka Latrodectus tredecimguttatus, kterou můžete potkat na dovolené třeba v Chorvatsku, mění své lokality a stěhuje se spolu s oteplujícím se klimatem. Jen v nemocnici v chorvatském Zadaru bylo po kousnutí snovačkou v letech 1992–2002 ošetřeno 32 pacientů, přičemž je velmi pravděpodobné, že v oblasti muselo být postižených více, jen ne všichni se dostali do nemocniční péče. Všechna zaznamenaná kousnutí spadala do období od června do září, tedy do období velkých školních prázdnin.

Text: Topi Pigula