Pravidlo pěti sekund: Tady přichází fyzika!

Zmrzlina na zemi Zdroj: Youtube Capture

Upustíte-li jídlo na zem, miřte na koberec, doporučuje studie

Snad každému z nás občas na zem neupadne trocha jídla. Pokud se pro něj i sehnete, možná se uklidňujete tzv. pravidlem pěti vteřin. To tvrdí, že mikroorganismy "čekají" s infikováním objektu oněch pět sekund, a až poté se potravina stává znečištěnou.

Pravidlo pěti vteřin bylo nahlodáno hned několika minulými výzkumy, včetně zaměření se na něj v jednom díle Bořičů mýtu. Nyní se však objevila studie, která pravidlu dává za pravdu. Tedy, za určitých okolností.

Moderní mýtus

Původ pravidla pěti vteřin není znám, ve své dnešní podobě zřejmě pochází z anglofonních zemí a globální popularity dosáhl díky řadě komediálnějších zmínek v mnoha amerických a kanadských seriálech včetně Simpsonů nebo Jak jsem poznal vaši matku. Ve své definici je pravidlo pěti vteřin co do nezbytností až vtipně přesné – například mluví o tom, že zvedne-li strávník upadnutý chips už po dvou vteřinách, má při pádu téhož kusu potraviny už pouze tři sekundy do počátku infekce. Podobné detaily sice působí poměrně absurdně, může však na omezené reakční době mikrobů být díl pravdy?

Díky rostoucí popularitě se pravidlo dostalo i do hledáčku některých odborníků či populárně-vědeckých pořadů (již zmínění Bořiči mýtů, podle kterých pravidlo neplatí), doposud však spíše jako zábavné téma, které jména vědců rozšíří do novin po celém světě.

První, kdo pravidlo detailněji studoval, byla středoškolačka Jillian Clarke, která v rámci stáže na University of Illinois vytvořila studii, dle níž pravidlo zná 56 % amerických mužů a 70 % žen. Zároveň odhalila, že bakterie E. coli infikuje různé druhy potravin za méně než pět vteřin. Za tato zjištění se mladé Clarkové svět vědy sice "odvděčil" Ig Nobelovou anticenou, sotva o tři roky později se však na téma znovu podívala další a již profesionálnější studie profesora Paula Dawsona publikovaná v časopise Journal of Applied Microbiology. Tato zkoušela přenos bakterií salmonely aplikované na dřevo, dlaždice a koberec.

Zde bakterie pobyly 28 dnů v dostatečném počtu pro další infekci (z původních milionů na čtvereční centimetr přežily pouze stovky), teprve poté vědci na plochy přiložili salám a chleba. Zjistili, že obě potraviny nabraly bakterie už během prvních sekund kontaktu. Na druhou stranu, určitý díl pravdy pravidlo pěti vteřin mělo – ukázalo se totiž, že ponechá-li se potravina v infikované oblasti déle (v textu více než minutu), mikroorganismů se přichytí více než desetkrát více. Panují navíc pochybnosti, je-li počet bakterií v řádu desítek dostatečný pro infekci.

Chipsy a koberec

Nejnovější studie pak potvrzuje, že za určitých podmínek může být extrakce jídla z podlahy skutečně vcelku bezpečná. Studenti z britské Aston University se jali měření vlivů přenosu běžných mikrobů (E. coli a stafylokoka) na různé typy potravin (suché a vlhké, chipsy vs. těstoviny) z dlaždic, linolea a koberce. Vedoucí výzkumu Anthony Hilton po analýze dat přišel s tím, že u suchých jídel nedošlo k významnějšímu přenosu ani po třiceti sekundách.

Totéž platí i pro vlhké potraviny, kde testovaný gumový medvídek po třech sekundách nabral výrazně méně bakterií než po delší periodě. Zdaleka nejhorší podmínky pro přenos měl pak koberec. "Zjistili jsme, že podmínky pro přenos z interiérových podlahových ploch jsou neuvěřitelně špatné," sdělil Hilton v předběžně publikovaných výsledcích. Celý text studie ještě čeká na publikaci.

Čím to, že ke stejnému zjištění nedošly jiné studie? Inu, tak trochu k tomu došly – Clarková i profesor Dawson totiž operovali s "laboratorními podmínkami", tedy s uměle připraveným prostředím. Clarková konkrétně zjistila, že skutečná podlaha chodby obsahuje velmi malé koncentrace mikrobů (tak malé, že je nešlo validně naměřit), Dawson zase uměle připravil půdu o vysoké koncentraci bakterií.

Neznamená to, že jíst balíček chipsů rovnou z koberce je zrovna nejlepší nápad dne – vše záleží na náhodě a rozmístění bakterií. Přesto je „tak trochu“ platící pravidlo pěti vteřin alespoň protentokrát příkladem zjištění, kdy bakteriologové nabádají k většímu klidu, co se týče možného onemocnění.

Zdroj: IFLS, NY Times, Aston University

Ladislav Loukota