Vědci znovu oživují mamuty. Kdy se narodí první mláďata a co je čeká?

Ještě přibližně před 10–12 tisíci lety se po naší planetě namísto slonů procházeli mamuti. O obřích savcích pokrytých tmavou srstí se ve spojitosti s genetickým inženýrstvím mluví dlouhá desetiletí a objevila se už celá řada projektů, která měla vyhynulé velikány přivést zpět k životu. Nyní se o návrat mamuta snaží společnost Colossal podnikatele Bena Lamma a profesora genetiky na Harvardově univerzitě George Churche. Společně se svým týmem chtějí využít DNA mamutů vyextrahované z objevených pozůstatků – zejména pak z mláděte Ljuby z roku 2007 – a zkřížit je s genomem vymírajících asijských slonů.

Lyuba - the female woolly mammoth calf who lived for just a month 40,000 years ago was discovered in May 2007 on the Yamal Peninsula. A Nenets boy examines her outside Shemanovsky Museum in Salekhard 📷 Francis Latreille #IceAgeBaby pic.twitter.com/xzM5MhUrZG

— Prof Jamie Woodward (@Jamie_Woodward_) March 9, 2021

Vědci se zpočátku zaměřili na vytvoření křížence slona a mamuta, čehož chtějí dosáhnout tím, že v laboratoři vytvoří embrya, která ponesou mamutí DNA. Výchozím bodem projektu je odběr kožních buněk zmiňovaných asijských slonů, kterým hrozí vyhynutí, a jejich přeprogramování na univerzálnější kmenové buňky, jež ponesou mamutí DNA. Konkrétní geny, které jsou zodpovědné za mamutí srst, izolační tukové vrstvy a další adaptace na chladné podnebí, jsou identifikovány porovnáním mamutích genomů z nalezených těl mamutů s genomy slonů. Popisovaná embrya by pak byla donošena v náhradní matce nebo případně v umělé děloze. Pokud půjde všechno podle plánu – a překážky rozhodně nejsou zanedbatelné – vědci doufají, že se jim první mláďata narodí už v roce 2027.

Cílem je podle George Churche snaha vytvořit slona odolného vůči chladu, který ale bude vypadat jako mamut a stejně tak se i chovat. „Ne proto, že bychom se snažili někoho obelstít, ale protože chceme vytvořit zvíře, které bude ve smyslu vlastností a chování ekvivalentní mamutovi, bude si užívat v teplotách kolem minus 40 °C a bude dělat všechny věci, které dělají sloni a mamuti, tedy zejména bourat stromy,“ dodal profesor genetiky v rozhovoru pro list The Guardian. Ještě zajímavěji zní jeho další představa, tedy pomoci zachovat asijské slony tím, že je vědci vybaví vlastnostmi, díky nimž budou moci prospívat v rozsáhlých oblastech Arktidy, a právě tam budou svým výskytem bojovat proti některým dopadům klimatické krize. „Zvířata by například mohla vyvracením stromů pomoci obnovit bývalé arktické pastviny,“ říká Church, ne všichni vědci s ním ale souhlasí.

Welcome to a new dawn of genetics. The @ItIsColossal team is thrilled to bring you a brighter future through #deextinction efforts to help restore lost ecosystems.

Read more: https://t.co/IsPrjcmo8E pic.twitter.com/bTcJPPOjgd

— Colossal Biosciences (@itiscolossal) September 13, 2021

„Osobně si myslím, že uvedené zdůvodnění – myšlenka, že by bylo možné geoinženýrsky upravit arktické prostředí pomocí stáda mamutů – není věrohodné,“ řekla například Victoria Herridgeová, evoluční bioložka z Národního přírodovědného muzea v Londýně. Tvrdí, že aby byl dopad budoucích mamutů měřitelný, musel by být celý experiment obrovský. Konkrétně mluví o stovkách tisíc mamutů, z nichž každému trvá 22 měsíce, než zabřezne, a dalších 30 let, než dospěje. Kriticky se k experimentu staví také Gareth Phoenix, profesor ekologie rostlin a globálních změn na univerzitě v Sheffieldu. Ten sice nepochybuje o tom, že se mamuta podaří přivést popisovaným způsobem k životu, ale není zcela přesvědčen o tom, zda bude mít jeho nasazení do Arktidy kýžený efekt.

„Mamuti jsou navrhováni jako řešení, které má pomoci zastavit tání věčně zmrzlé půdy, protože odstraní stromy, rozdupou a zhutní půdu a přemění krajinu na pastviny, které mohou pomoci udržet půdu chladnou,“ vysvětluje Phoenix. Hned vzápětí ale dodává, že stromy a mechový porost mohou být pro ochranu věčně zmrzlé půdy rovněž rozhodující, což se projevuje na jiných místech dříve věčně zamrzlé krajiny. Finální odstranění stromů a rozdupání mechu by proto mělo být podle Phoenixe to poslední, o co by se měli vědci snažit, a platit to má také o nabourání současných ekosystémů.