Orangutani ukazují na původ lidské řeči

Jak je to s vývojem řeči? Dá se "odsledovat" její evoluce už u lidoopů? Velký výzkum na orangutanech totiž na konci roku 2016 odhalil, že jedním ze základních zvuků, na němž je komunikace těchto tvorů postavená, jsou zvuky připomínající lidské líbání – mlaskavě. Pisklavé tóny, jež v sobě nesou překvapivě velké množství informací.

Orangutani je používají především jako varovné zvuky, když vidí nějaké riziko, na něž chtějí upozornit. Hlavní autor studie, profesor Serge Wich z liverpoolské John Moores University popsal, že tyto zvuky, podobné lidským sykavkám, informují o pohlaví tvora, o němž orangutan referuje, ale také o dalším kontextu rizika. Informací je v tak krátkém tónu nečekaně mnoho.

Doposud mají sykavky v lidské řeči v tomto ohledu zajímavé místo – velmi často i nyní upozorňují na rizika, například na jedovaté tvory, nebo jsou signálem pro ztišení komunikace, což bylo pro naše předky zásadním předpokladem pro přežití v nebezpečí. Podle Wiche je pravděpodobné, že právě „líbavě-sykavé“ souhlásky byly prvním tónem, který se naši pololidští-polozvířecí předkové naučili dělit na slabiky a také s ním dále operovali v rámci dalších kombinací, a vytvářeli tak slova a později i celé věty.

Právě orangutaní hlasivky jsou ze všech primátů těm lidským nejpodobnějším, proto je toto zjištění pro vědce tak významné. Kromě upozornění na to, jak mohla vzniknout řeč, je to důležité také pro lepší pochopení toho, jakou roli mají v lidské komunikaci samohlásky a souhlásky. Což má zase zásadní význam například v automatickém překládání, jazykových softwarech, ale také například v modelech komunikace pro umělé inteligence anebo jako způsob, jak se jednou dorozumět s nějakou odlišnou, například mimozemskou formou inteligence.

Text: MK

Příroda

Dinosaurus s netopýřími křídly – další „zvrhlý“ nápad evoluce?